Dej mi víc své lásky

15. Poslední večeře

Jen co se Louis ráno probudil, věděl, že zaspal. Slunce už mu osvětlovalo celý pokoj. Ihned vzal do ruky telefon a napsal Harrymu. Měli jet zase spolu, ale Louis nechtěl, aby měl Harry jen kvůli němu jakékoliv problémy, už takhle je na ně Simon vysazený. Rychle se převlékl a seběhl po schodech dolů, ani se nezdržoval se stlaním. Vlétl do kuchyně jako uragán, ale něco bylo špatně. Neměl čas o tom přemýšlet, prostě jen cvakl vypínačem a místnost zaplavilo světlo.

Až když už zaléval čaj, došlo mu, že když se vzbudil, tak už bylo světlo, ale přitom v kuchyni byla tma. Podíval se z okna, kde se teprve začal růžově zabarvovat obzor. V kapse mu zavibroval telefon.
„Ano?"
„Ahoj! Jak to, že jsi tak brzy vzhůru? A jak to myslíš, že jsi zaspal?"
„Haz? Počkat, cože?" vyběhl rychle po schodech zpátky do ložnice a hlasitě se plácl do čela.
„Co se děje Lou?"
„Usnul jsem se zapnutým světlem, myslel jsem, že už je pozdě..." Harry se rozesmál. Louisova smska ho vzbudila, protože si zapomněl na noc vypnout zvonění, ale nevadilo mu to. Jen ho překvapilo, když mu Louis napsal v půl šesté ráno, že zaspal a myslel si, že to je jen nějaký vtip. Když mu potom neodpověděl na žádnou z dalších zpráv, rozhodl se mu raději zavolat.

Po prvním dni natáčení byl sice unavený, ale teď ráno, po dlouhém spánku byl zase znovu plný energie. Těšil se, až si zase stoupne před kameru a udělá ze sebe asistenta na vysoké škole. Těšil se, až se zase uvidí s Louisem.

Louis se také těšil, a když uslyšel Harryho smích, sám se musel široce usmát. I když byl z části naštvaný, že nespal déle, když mohl, byl hlavně rád, že Harryho slyší.

„Takže tě dneska vyzvednu já? V půl osmé?" ozval se Harry po chvilce příjemného ticha.
„Budu se těšit!"
„Já taky, tak zatím!"
„Uvidíme se." Louis strčil mobil zpátky do kapsy a zhasl světlo. Pomalu se už ten den potřetí vydal po schodech a těšil se, až si v klidu vypije svůj čaj.

Rukama obemkl hřejivou keramiku a po cestě do obýváku si malinko usrkl. Vůbec mu nevadilo, že je čaj vařící, bylo to přesně tak, jak to miloval. Neobtěžoval se dalším rozsvěcením, jelikož už se začínalo rozednívat a chtěl si rovnou sednout na gauč. Naštěstí ho na poslední chvíli zastavilo lehké oddychování. Louis díky slabému světlu poznal, že jeho zdrojem je Eleanor, která musela po jejich rozhovoru usnout. Sebral ze země deku a přikryl El, než se vrátil do kuchyně. Musel se vrátit k tomu, o čem spolu minulou noc mluvili. Dokud byl přesvědčený, že do zásnub tlačí Simon jenom jeho a Eleanor o to stojí, neměl by proti nim šanci a proto ani nijak víc nezasahoval. Ale teď, když věděl, že jsou věci jinak, s tím musel něco udělat. Musí zase na nějaký čas zmizet a sehnat si právníka, jen nevěděl, jak přesně to má udělat. Byl si jistý, že si ho teď Simon hlídá víc, než kdykoliv předtím a už jenom najít právníka, který by ho nepoznal, byl prakticky nemožný úkol.

Harry strčil Niallovi pod dveře papírek, na kterém stálo, že má u Harryho na stole čerstvé koláčky, tak ať si tam pro ně dojde, a seběhl až k autu. Nastartoval a se širokým úsměvem zamířil za Louisem.

____

„Lou? Jsi v pohodě? Dneska se zdáš nějak mimo?" Harry přes stůl sledoval Louise, jak se nimrá v obědě. Kolem nich už se stihli naobědvat dvě vlny herců, ale oni se pořád ještě nehnuli z místa. Louis se celý den pořádně nezasmál a celé jeho chování bylo moc tiché.
„Jo, v pohodě." Odpověděl bezmyšlenkovitě Louis a rozhlédl se kolem sebe. „Potřeboval bych toho s tebou tolik probrat.. Máš dnes večer čas? Víš, že bychom si došli na večeři."
„No jasně! Můžeme se aspoň pokusit konečně udobřit Zayna s Liamem." Louis se usmál a zavrtěl hlavou.
„Já jsem myslel jen nás dva. Jestli půjdeme na večeři jen my dva." Harry s růžovými tvářemi nevěděl, co říct. Jen naprázdno otevřel pusu a zase ji zavřel. Louis se usmál a vstal od stolu. Zvedl svůj tác a naposledy se otočil na Harryho.
„A je to rande." Usmál se a zmizel mezi ostatními herci.