Dej mi víc své lásky

17. Interview

Omlouvám se za přerušení děje, ale ráda bych popřála všechno nejlepší k narozenínám tomu nejlepšímu člověku na téhle planetě.            Love, you know who you are. I really do mlorve you more than anything in this world. In any world actually. You are the most pure creature, you are caring, sweet, intelligent, talented and so many other things. I'll never belive that I've met my soulmate before I was even fifteen and it's the best thing that could ever happen to me. I'm grateful for you so let me just tell you, that i sincerely wish you everything good. I wish you the best life you can have. I wish you the best people around you. I wish you the goodness itself. Tash, I mlorve you.

Ještě jednou sorry a doufám, že se vám finále bude líbit. :)  - Oswin

„Dobré ráno." Pozdravil vesele Louis El, která už seděla u stolu s knížkou.
„Dobré, už jsem ti slila čaj, je na lince."
„Díky." Louis si vzal hrnek a usadil se naproti Eleanor. „Vadilo by ti, kdyby tady dneska s námi byl Haz?"
„Ale vůbec ne, ať klidně přijede." Usmála se El. „Stejně jsem přemýšlela o tom, že bych se docela zajela podívat ke Kat, neviděla jsem ji už od svatby."
„Nevěděl jsem, že se ještě bavíte." Přiznal Louis a usrkl ze svého čaje.
„Známe se od malička, je jako moje sestra, nějak se to podá." Ujistila ho Eleanor a zvedla se ze židle. „Půjčil bys mi auto? Nevím, jestli by bylo dobré, abych dneska někam jezdila dopravou." Vysvětlila.
„Jasně, klíčky jsou na botníku. Užij si to!" zavolal ještě za ní na chodbu, než si vzal do ruky telefon a napsal Harrymu.

Harry přijel během půl hodiny a celý den se nesl v líném příjemném duchu. Ve dvanáct uvařil oběd a pak až do večera s Louisem seděli na gauči a povídali si. Vstával jenom Louis, když jim šel uvařit čaj.

Kolem desáté už oba leželi v Louisově posteli a propletli si ve vzduchu prsty. Harry zasněně sledoval, jak jim do sebe ruce zapadají, jako kdyby byly stvořené jen pro držení toho druhého.

V Louisově hlavě se v tu dobu proháněly velmi podobné myšlenky. Vlastně se právě divil jak to, že někdo může mít tak velké ruce. Ne, že by si stěžoval.

Oba postupně usnuli. Bez vyrušení spali v těsném objetí celou noc a nevyrušil je ani příchod El domů. Ta jim jenom zdvořile zavřela dveře od pokoje a sama si šla lehnout.

____

Další den je vzbudil Louisův telefon. Není nutno dodávat, že ho Louis vůbec nechtěl zvedat.
„Ano?" Harry se zavrtěl a hned po probuzení zjistil, že si ho Louis ještě pořád drží pevně přivinutého na hrudi.
„Nialle zpomal, Harry je tady vedle mě. Je v pořádku, akorát se mu asi vybil mobil." Zasmál se Louis. Ten zvuk Harry miloval, jemu samotnému to na tváři vyčarovalo úsměv. Nebyl si jistý, jestli víc miluje zvuk Louisova hlasu nebo jen jeho smíchu, ale rozhodl se, že je to vlastně jedno. Harry prostě miloval Louise.
„Neboj, dneska odpoledne ti ho možná vrátím." Louisův hlas Harryho probral ze zamyšlení a pak jenom uslyšel, jak Louis položil mobil na noční stolek.
„Haz?" místnost naplnilo příjemné ticho, které narušovalo jen jejich mělké dýchání. Ani jeden z nich nechtěl tu posvátnou chvíli narušit.
„Ano Lou?" Louisovi z hlavy vyprchal všechen zdravý rozum. Musel myslet jen na to, jak úžasný byl Harryho chraplavý ranní hlas a jak strašně moc si užíval držet Harryho takhle v náručí. Musel přiznat, že takhle dobře ještě snad v životě nespal a bylo mu jedno, jestli se o postel musel dělit s někým dalším. Pokud šlo o Harryho, všechno bylo jinak.

Když Harry nedostal další odpověď, přetočil se v posteli a podíval se Louisovi do těch krásných modrých očí. Neuvědomil si, jak jsou blízko, dokud se Louis svým obličejem ještě nepřiblížil.

Louis Harryho omámeně sledoval a viděl, jak se mu z úžasných zelených očí vytrácí veškerá ospalost. Miloval ty oči, ty krásné zelené oči. Vlastně by ani nevadilo, kdyby byly hnědé. Nevadilo by, ani kdyby byly šedé, protože Louis nemiloval jen ty oči, ale miloval Harryho. Ta myšlenka ho zasáhla přímo tam, v posteli, kde v náručí svíral svůj poklad. Stačil mu jenom jeden jediný Harryho pohled, kterým sklouzl na jeho rty, aby je spojil.