Dej mi víc své lásky

16. Rozhovor

Louis si promnul obličej a podíval se na Harryho. Seděli v autě před Louisovým domem. Simon se sice na palce za celý den neukázal, ale nálada byla i tak ponurá. Louis neměl žádnou chuť rozesmívat všechny kolem sebe a jeho špatná nálada se rychle začala promítat i na ostatních. Byl sice rád, že má Harryho a že jim spolu všechno vychází, ale jak z toho mohl být úplně nadšený, když to nemohli dát najevo? Jak z toho mohl být nadšený, když tím Harryho držel v ústraní?

Harry si o Louise dělal starosti. Věděl, že se nikdy nevzdává tak snadno, ale zdálo se, že tuhle výhružku přijal až příliš lehce. Byl si téměř jistý, že to není kvůli tomu, že by Harryho neměl rád, ale bylo mu nepříjemně, když si pomyslel, jaké myšlenky se můžou Louisovi rodit v hlavě.

„Nic se tím nezmění, viď?" Zeptal se najednou Louis a Harry se musel usmát.
„Jak by mohlo?" Louis se viditelně uvolnil, ale nejevil žádné známky toho, že by měl v nejbližší době vystoupit. Vlastně udělal přesný opak. Položil Harrymu ruku na bok a přitáhl si ho do jemného polibku.
„Haz? Myslíš, že by měl Niall dneska čas?" pronesl Louis po chvilce ticha, ale neuhnul svojí tváří od té Harryho ani o kousek.
„Určitě, jen mu napíšu a můžete se někde sejít. V práci skončil už v půl páté." Louis s úsměvem přikývl a dal Harrymu rychlou pusu na špičku nosu, než se opřel zpátky do sedačky.
„Tak můžeme rovnou jet, já dovnitř nepotřebuju." Ale Harry nenastartoval.
„A neměl bys s sebou vzít Eleanor?" Louis nakrčil obočí, ale musel uznat, že má Harry pravdu. Dávalo daleko větší smysl, aby právníka viděli spolu. V tom Louise napadl zvláštní nápad. Nevěděl, jestli se úplně nepomátl, ale spoléhal na to, že se El opravdu změnila.
„Tak víš co, Haz? Jeď napřed, sbal Nialla a potkáme se u kluků, ano?"
„I s Eleanor?"
„I s El." Přikývl Louis a Harry se váhavě usmál, než Louisovi věnoval dotek svých rtů.
„Tak už běž." Usmál se a nastartoval. Louis se vyškrábal z auta a omámeně ho sledoval, dokud nezmizelo na rohu ulice. Až potom se otočil k domu a odemkl dveře. Uvítal ho otravný dívčí smích a Louis měl sto chutí hned zase odejít. Jen co se ale domem rozlehlo zaklapnutí dveří, smích ustal a ve dveřích obývacího pokoje se objevila Eleanor. Jen co stála ke všem ostatním zády, z obličeje jí zmizel falešný úsměv a zoufale se na Louise podívala.
„Ahoj lásko!" uvítala ho potom až příliš nadšeně, což vůbec nesedělo k její melancholické tváři.
„Ahoj zlatíčko, co bys řekla na romantickou večeři? Zarezervoval jsem nám místa v té nejlepší restauraci." Louis se rozhodl pro stejnou hru a výsledkem jejich snažení byl náhlý konec hovoru v obýváku. Elenor vypadala, jako kdyby se jí náramně ulevilo a za chvíli už se dveřmi začali trousit první z jejích kamarádek. Louis si ihned stoupl blíž k El a objal ji rukou kolem pasu. Eleanor nasadila úsměv a oba ztuhle sledovali, jak se zbytek osazenstva trousí ven z jejich domu. Témeěř všechny si pod vousy mumlaly slova ve smyslu 'Stejně ji podvádí.'. S posledním zaklapáním podpatků a bouchnutím dveří oba hlasitě vydechli.

„Ach bože, Louisi. Já jsem tak ráda, že už jsi doma! Nakýblovaly se sem už kolem druhé a já se jich prostě za žádnou cenu nemohla zbavit. Už jsem se bála, že někam půjdete s Harrym a já tady budu muset být s nimi ještě dýl." Promnula si obličej a sedla si doprostřed chodby na podlahu. „Děkuju."
„Nemáš vůbec zač, vždyť jsem nic neudělal.." usmál se Louis a následoval její příklad. „Ale asi se mi podařilo sehnat právníka a dneska s ním máme schůzku." Eleanor otevřela pusu a zůstala na něj koukat.
„Právníka? Jako fakt právníka?" Louis přikývl. „A ví o tom Cowell?"
„Nemá o ničem sebemenší tušení." Usmál se samolibě, ale El mu to neopětovala.
„Asi něco začíná tušit, protože jsem s ním zpřetrhala prakticky veškeré kontakty. Už se mi několikrát pokoušel dovolat, ale já mu to prostě zvedat nechci!"
„Neboj, pokud všechno dobře dopadne, tak už to dneska bude vyřešený."
„To je fakt." El se konečně usmála a postavila se zpátky na nohy. „V kolik máme tu schůzku?"
„Co nejdřív, najdi smlouvu a jedem."
„Jako hned teď?"
„Samozřejmě." Eleanor brala schody po dvou a za chvíli se jenom rozlehlo prásknutí dveří jejího pokoje. Louis se pro sebe usmál a sám si došel k sobě do skříně, kde v nejspodnějším šuplíku v papírových deskách čekala ďáblova listina.