Traitor

~PART NINETEEN~[opraveno]

Hermiona se rozhlédla po pokoji. Černá. Všechno bylo černé. Jak jinak.

Přešla k oknu a odtáhla závěsy. Pokoj okamžitě prosvětlilo denní světlo. Hermiona si povzdechla a posadila se na postel. Po chvíli ulehla a zadívala se do stropu, myšlenky jí vířily hlavou.

Pak si na něco vzpomněla.

Vyskočila z postele a rychlým krokem vyšla z pokoje. Musela najít otce.

Když ho našla, přistoupila k němu. „Tati, já zapomněla na dárky!“ postěžovala si.

Voldemort se ušklíbl. „Taky jsem na ně vždycky zapomínal,“ přiznal pobaveně. „Pošlu s tebou Draca.“

Hermiona přikývla a sledovala, jak otec zavolal Draca. Ten souhlasil bez zaváhání.

O chvíli později se přemístili na Příčnou ulici.

Hermiona zamířila do obchodu s knihami a vybrala Harrymu knihu Famfrpál v průběhu věků. Pro Rona našla příručku o vztazích—čistě ze srandy, aby mu to s Levandulí vydrželo. Poté nakoupila i další dárky.

„Nechceš už jít?“ zeptal se Draco znuděně.

„Ještě mi chybí jeden dárek,“ odpověděla.

Draco si povzdechl. „A pro koho?“

Hermiona se na něj tajemně usmála. „Pro tebe.“

Draco vykulil oči. „Ty… ty mi budeš kupovat dárek?“

Hermiona pobaveně zvedla obočí. „No, jak tak koukám, ty pro mě asi nic nemáš, co?“

Draco ztuhl.

„Takže si běž něco vybrat a já mezitím nakoupím pro tebe,“ dodala se smíchem.

Draco vystřelil pryč jako raketa. Hermiona se smála.

Poté zamířila do obchodu s famfrpálovými potřebami. Procházela regály, až narazila na zlatonky s nápisy.

Vybrala tu, na které stálo: Nejlepší chytač na světě.

Možná mu to zvýší ego. Ale byl to dokonalý dárek.

Přikoupila mu ještě sadu na údržbu koštěte a vydala se na místo, kde se měli sejít. Draco tam už stál se spokojeným úsměvem na tváři.

Hermiona ho chytila za ruku a přemístili se zpět na Manor.

---

Jakmile dorazili, čekala na ni večeře. Hermiona si s chutí nabrala jídlo.

Byla… spokojená.

Měla tu otce.
Měla tu Draca.

Ačkoliv si to nepřipouštěla, znamenal pro ni hodně.

Po večeři zamířila do pokoje, převlékla se do pyžama—kraťásky a tričko, které jí sahalo do poloviny stehen—a za pár minut usnula.

---

Stála v temné místnosti.

Před ní se objevilo několik postav.

„Ahoj, Hermiono,“ ozval se Ronald.

Hermiona se napjala.

Ron se na ni povýšeně usmál. „Víš, proč jsem si nevybral tebe a radši jsem zvolil Levanduli?“

Hermiona mlčela.

Ron se naklonil blíž. „Protože jsi zrádkyně.“

Vedle něj se objevila Levandule. Znovu sledovala jejich polibek.

Pak se rozplynul.

„Sbohem,“ pronesl, než zmizel.

Další postava.

Fred.

„Věřil jsem ti, Hermiono. A ty jsi zrádkyně,“ řekl zlomeným hlasem.

„Frede…“ zašeptala.

Otočil se k ní zády. „Promiň, ale tohle nejde. Sbohem.“

Zmizel.

Harry na ni jen pohlédl, zavrtěl hlavou a ušklíbl se s opovržením. Pak zmizel taky.

Zůstala tam sama.

Ne… ne úplně sama.

Před ní stála poslední postava.

Blond vlasy. Bouřkové oči.

Draco.

Srdce se jí zastavilo.

Draco se na ni podíval… a v očích měl lítost.

„Mio… já… tohle nejde. Nemůžu být se zrádkyní.“

Ta slova ji bodla jako nůž.

Podlomila se jí kolena.

Rozbrečela se.

„Draco, prosím… já tě potřebuju! Zůstaň!“ vzlykala.

Draco se otočil.

„Sbohem.“

„Ne… ty ne!“ vykřikla zoufale. „Prosím, já tě nechci ztratit!“

Řvala. Brečela.

---

Někdo s ní zatřásl.

Vyletěla do sedu. Lapala po dechu.

„Mio, byl to jen sen. Jen noční můra,“ ozval se hlas.

Draco.

Zírala na něj. Od hlavy až k patě.

Neodešel.

Byl tady.

Vrhla se mu okolo krku a silně ho objala. Odmítala ho pustit.

„Draco… nechci, abys odešel,“ zašeptala a vzlykla.

Draco ji pohladil po vlasech. „Já nikdy neodejdu.“

Hermiona zavřela oči. „Slib mi to.“

Draco si ji jemně odtáhl a zvedl jí bradu. Jejich oči se setkaly.

„Já nikdy neodejdu. Zůstanu s tebou… i kdybych měl zemřít. Protože tvůj život je pro mě důležitější než všechno ostatní. Rozumíš?“

Hermiona se znovu vrhla do jeho náruče.

Draco ji tiskl k sobě. Ujišťoval ji, že je tady. Že neodešel.

Položil ji zpátky na postel a jemně ji hladil po vlasech a po zádech.

Po chvíli cítil, jak se její dech uklidňuje.

Usnula.

Draco se na ni díval.

Byla tak křehká.

Nikdy si neuvědomil, jak těžké to má.

Její tváře byly mokr é od slz.

Měla lehce pootevřené rty.

Nebyla namalovaná. Vlasy měla rozcuchané.

Ale přesto vypadala dokonale.

Draco se na ni díval, dokud i on neusnul.