Hodiny odbyli půlnoc. Když jako každý večer seděl ve svém oblíbeném kůží potaženém černém křesle, a labužnicky upíjel z křišťálové sklenky ohnivou whiskey. Nápoj ho zahřál až v žaludku, a on spokojeně přivřel oči. Klidně si natáhl nohy, a sledoval plameny olizující kousek dřeva v masivním krbu.
Do jejich komnat pronikal jen malý proužek světla, nebe neslo krvavou barvu tuhle noc. Další známka zabitých mudlů či čarodějů kteří se odmítali podvolit. Byli to temné časy, špatné kor pro ty co stále zoufale bojovali za stranu dobra. Tahle strana už dávno zanikla, v den kdy chlapec který přežil skutečně zemřel, ale stále se našli tací kteří věřily, a snažily se dále bojovat.
Jen bůh věděl proč mu na tom nezáleželo, už dávno si přestal vyčítat co udělal. Jak se tento svět díky jemu, a jeho posedlostí změnil. Voldemort vyhrál, dobýval co se dalo. Bral si co chtěl a koho chtěl. Udělal ze země hotové peklo, říkal si král čarodějů. Ten nejmocnější který bude žít věcně, ale jemu to osobně nevadilo.
Znovu upil ze sklenice, a postavil ji na mahagonový stolek, když na svých nahých ramenou ucítil jemný dotek. "Severusi?"
Zašeptala tiše do ucha jeho jméno, až se zachvěl touhou. Jako jeho nejvěrnější dostal co si přál. Byl poprvé ve svém životě spokojený, teď už ano.
ČTEŠ
Jeho malá posedlost
FanfictionKaždý máme nějakou posedlost. Každý máme jisté touhy a přání. Profesora Snapea nevyjímaje. Jak daleko, ale dokáže díky té své zajít?. Kolik obětí, zklamání a bolesti to přineslo?. Už kdysi si zvolil svoji stranu, tentokrát přestal balancovat na hra...
