Jeho malá posedlost

Příměří?

Překvapilo jí, když ho ráno uviděla ležet vedle sebe, většinou byl pryč dřív než se vzbudila. Musela se usmát, nad jeho uvolněným obličejem. Vypadal tak jinak když spal, tak uklidněně, zranitelně a nevinně.

Po včerejším večeru kdy jí byl oporou, se něco změnilo, neznamenalo to ale hned úplné příměří. Netušila jestli to bylo množstvím vypitého vína, že se mu během tiché debaty u krbu tak otevřela. Stále tu bylo tolik nezodpovězených otázek, a i určitý strach. Protože jeho chování, se nedalo nijak předvídat.
Ale prozatím, se tím trápit nechtěla. Nakonec zjistila, že dokáže být velice dobrý posluchač a milý muž když chce, alespoň v jejím případě.
Potichu aby ho nevzbudila vstala, oblékla si jeho župan, a vyrazila do kuchyně. Bylo kolem sedmé ráno, dům byl tichý jeho obyvatelé ještě spali.

Trvala na tom aby si skřítci aspoň po ránu pospali, a tak si kávu udělala sama. Připravila i jednu pro něho, a nechala jí na stole. Nebyla moc zvyklá snídat, alespoň ne takhle brzy, a tak se jen s hrnkem kávy vydala na průzkum jeho domu. Už byla skoro všude kromě jedné místnosti.
Otevřela těžké černé dveře, a potichu vešla dovnitř. Musela to být jeho pracovna. Místnost byla snad největší v celém domě, a všude kam se podívala byli knihy. Překvapeně vydechla, připadala si jako malé dítě které poprvé navštívilo cukrárnu. Její srdce se zalilo naprostým blahem, protože tohle byl ráj.

Pro Hermionu byli knihy jako její rodina, měla k nim velikou citovou vazbu. A dokázala je plně ocenit, a pečlivě se o ně starat. Dveře nechala otevřené, a vešla dovnitř. Místnost voněla dřevěným nábytkem, kůží a knihami. Byli tu dvě veliká viktoriánská okna s červenými  závěsy. Uprostřed stál těžký mahagonový stůl, s lampičkou, židlí a několika svitkama pergamenu.

Snape si hodně potrpěl na mahagonový nábytek. V pravém rohu byla kožená pohovka, s polštáři stejné barvy jako závěsy.
Byli tu také dvě křesla ,a uprostřed stolek s alkoholem, jak typické. Zakoulela očima pro sebe, ze stropu visel křišťálový lustr, a celá místnost působila velice starým, honosným a klidným dojmem. Kdyby záleželo na ní, zavřela by se tady, a nikdy už nevyšla ven.

Přešla k jedné polici s knihami. Snape byl jako ona, většinou přečetl všechno co mu přišlo pod ruku. Knihy měl řazené podle abecedy. Nechyběla ani Alchymie, Léčitelství, Historie magie, Černá magie těch knih tu bylo nejvíce. Až po různé učebnice a knihy lektvarů, zaklínadel a přeměňování. Dokonce tu měl i dějiny famfrpálu, a dalších mudlovských sportů to jí překvapilo. Nikdy nevypadal jako veliký fanoušek sportů všeobecně. Kolikrát to vypadalo, že se snaží přetrpět famfrpál jenom kvůli zmijozelu. Nesměl jako ředitel své koleje, chybět na žádném zápase. Zmijozelští chtěli vždycky svého ředitele, a učitele potěšit vítězstvím. To se, ale často nestávalo už jen kvůli Nebelvíru.

Měl tu i další mudlovská díla, různé romány, detektivky a psychologii.
Překvapilo jí když našla v jeho sbírce i Malého  Prince, to byla její nejoblíbenější kniha.
Narazila i na všechny díla Williama Shakespeara. Všimla si, že zrovna jeho měl asi nejraději, jen výtisk Macbetha tu měl několikrát i ve více jazycích. Musela se nad tím pousmát. V hlouby duše cítila, že je její bývalí profesor, možná přeci jen alespoň trochu romantik. Ikdyž si ve škole i v soukromí neodpustil nějaké to drama.

Sáhla po jedné knize pojednávací o historii černé magie, a pohodlně se usadila na pohovku v rohu ,a tiše se začetla. Ani nečekala, že se do té knihy tak začte. Byla tenká což jí vyhovovalo, měla v plánu jí zhltnout na jedno přečtení. Úplně pohlcená knihou, zapomněla i na kávu která už byla dávno studená na stolečku před ní.
Netušila kolik času mezitím uteklo, v krbu se rozhořel plamen, a na stolečku před ní se objevil nový hrnek tentokrát s bylinkovým čajem podle barvy.

"Mohlo mě napadnout, že tě najdu právě tady."  Musela se usmát, a přes knihu na něho pohlédla. Na sobě měl jen tepláky, vlasy byli neskutečně rozcuchané, a k jejímu překvapení se usmíval. Zrovna v takový pohled nedoufala.

"Nechtěla jsem tě budit." Pokrčila rameny, a vrátila se zpět ke své knize. Měl pravdu bylo zbytečné si vykat. Už nebyli na škole, a kdo to měl pořád hlídat. Nečekala, že si sedne vedle ní, líně se rozvalil na pohovce. Jeho nahá hruď jí trochu vyváděla z míry, kousla se do rtu.

"Trička už došli?" Uchechtl se, jejímu zjevnému rozhořčení.
"Rozptyluje vás to, slečno Grangerová?" Zapředl jako kočka, a protáhl si ruce, dalo jí práci udržet si stejný netečný výraz.

"Spíš pohoršuje." Vyplázla jazyk jako malé dítě, a knížku dala na stolek.

"Tak proč se červenáš?" Vítězně se usmál, na to nemohla nic říct. Zrovna teď jí muselo její tělo takhle zradit. Potutelně jí sledoval. Konečně jakoby si uvědomil svůj vzhled, se snažil aspoň uhladit si vlasy. Věnoval jí jeden ze svých dlouhých mučivých pohledů.

"Co kdybysme si dali něco k snídani?" Změnila rychle téma když se k ní najednou naklonil, a do nosu jí udeřila jeho mužná vůně. Kousla se do rtu, a prsty mu přejela po nahé hrudi.
Jeho pokožka byla nesmírně bledá, ale překvapivě jemná. Také si všimla, že jí zdobilo pár jizev. Jednou se ho na ně bude muset zeptat. Všimla si jeho přivřených očí, když mu přes jednu jemně přejela, dokonce se zachvěl.
Měla radost sama ze sebe. Když ho takhle vyvedla z míry. Využila situace, rychle se mu vysmekla, a raději ustoupila do bezpečné vzdálenosti. Znovu se zasmál, a ona odolala pokušení se štípnout do ruky aby se přesvědčila, že se jí to nezdá.

"Snažíš se odvést pozornost jinam?" Pobaveně jí sledoval. "Možná" připustila s úsměvem.
"A taky mám hlad." Na důkaz jejích slov jí zakručelo v břiše. Otočila se na podpadku, a vyšla z pokoje ven. V jídelně už na ně čekala bohatá snídaně. Tianna akorát položila tác s ovocem na stůl když vešla.

"Dobré ráno." Pozdravila starou skřítku která se nadšeně usmívala. Ani jí neušel klid který teď v jejich domě panoval.

"Slečno Hermiono, ano to opravdu je." Přikývla s úsměvem, a zmizela z jídelny dřív, než přišel on.

Vrátil se za ní, a konečně měl na sobě košili. Usmála se pro sebe, a posadila ke stolu, namazala si toast s marmeládou, a než se stihla zakousnout udělal to za ní. Snědl jí skoro celou půlku než se po něm ohnala rukou.

"Tohle se nedělá!" Zatvářila se naoko přísně když usedl vedle ní.
"Mnoho věcí se nedělá. A i tak to lidé zkouší protože je to láká." Na důkaz svých slov jedna jeho ruka skončila na jejím stehně, a ta druhá se natáhla pro misku s hroznem. Na sucho polkla, lepší bude předstírat, že o nic nejde, ignorovala horko které se jí rozlilo po těle. Usmála se pro sebe, a dojedla zbytek toastu který jí zbyl.

"Napadlo mě, že bychom se mohli dnes projít ven. Pozemky za domem jsou rozsáhlé, a jistě se ráda projdeš na čerstvém vzduchu.?" Pozvedl obočí když na ní pohlédl. Byla to otázka, poprvé se jí sám zeptal. Oči se jí rozzářily nadšením, celé další dny bude moc ráda strávit v jeho knihovně. Ale teď by pobyt na čerstvém vzduchu uvítala, ať je to jak je to.
"Moc ráda jen, nechci aby jsi se kvůli mě nějak omezoval nebo zmeškal návštěvu u Malfoyových." Ušklíbla se pro sebe.

"Oni to beze mě zvládnou. Momentálně chci být ve tvé společnosti, než v jejich." Jeho slova jí překvapila, snažila se v jeho očích najít nějaký náznak vtipu nebo snad podlosti. Ale kromě čistého zájmu, tam nic jiného nebylo.

"Tak v tom případě budu moc ráda za pobyt venku Severusi." Dodala tiše. Tianna která se objevila s pudinkem v ruce je neskrývaně sledovala, a při jejím odchodu si Hermiona všimla, jak šťastně se ta skřítka usmívá.