Jeho malá posedlost

Chováte se jako zvíře

Odešel brzy ráno když ještě spala. Nechal jí tam skřítky kdyby něco potřebovala, a kteří mu zároveň měli nosit informace o jejím chování. Bylo mu jasné, že se o něco pokusí když zjistí, že je doma sama, a ta představa ho trochu děsila.

Neměl ze svého včerejšího chování žádné výčitky, nijak jí neublížil spíš vyděsil. Byla silná a dost provokativní, nikdy nezapře tu svojí Nebelvírskou povahu, a nevymáchanou pusu. Navíc nesnášel když ženské brečí, ještě k tomu zbytečně. Ani jeden z těch přeživších imbecilů jí nestál za slzy. A až si to ona sama uvědomí, bude ještě ráda za to co se stalo.

Strávil pár hodin na Malfoy Manor ve společnosti Luciuse, a spokojeně upíjel ze skleničky kvalitní červené víno. Pán zla mu daroval tu zrzavou fretku Ginevru na hraní. A zdálo se, že si jí dobře vytrénoval. Poslušně stála v rohu místnosti oblečená v krátkých šatech, připravená na jakýkoliv pokyn nebo přání svého pána. Když v tom se objevil skřítek se zprávou, že slečna Grangerová zničila půlku jeho majetku, a ještě děsí jeho služebné. Nikdy neviděl aby se jeho skřítek bál někoho jiného než jeho samotného.

Znechuceně dopil skleničku, Lucius se zřejmě skvěle bavil nad jeho výrazem.
" Víš kletba impérius zařídí vše za tebe, takhle to dělám já." Uculil se chytře ten blonďatý aristokrat, a smetl si neviditelné smítko ze své drahé kašmírové vesty. Měl jsem chuť zakoulit očima, jakobych tohle nevěděl.
"Já vím, ale rád bych jí měl při vědomí. A to při každé příležitosti, pár facek to spraví." Zamumlal jsem, a zapnul si stříbrnou sponu na svém kabátu.

"Každopádně, vy dva si užijte zábavu." významně jsem se na něho podíval, a v druhé vteřině zmizel. Právě včas jsem uhnul knize která mi proletěla kolem hlavy.
Zamračeně jsem se podíval na úplně první výtisk Macbetha, celý můj obývací pokoj byl vzhůru nohama. Všude byli knihy, a váza z doby Ludvíka čtrnáctého na tisíc kousků.

"Slečno Grangerová?!" Zaskřípal jsem zubama. "Musíte si uvědomit, že tohle je můj domov ne Nebelvírská věž kde můžete dělat nepořádek!." Zavrčel jsem nebezpečným hlasem, a lehce poklepával nohou. Přicupitala během chvíle, na tváři naprosto nevinný výraz. Sjel jsem jí zamračeným pohledem. Měla na sobě moji košily a kalhoty přepásané páskem, vlasy měla rozcuchané vypadala jak nějaká vesničanka, ale i tak mě ten pohled vzrušil sice mé oblečení jí bylo velké, ale vypadala až moc dobře.

"Nepovídejte, nějak moc dobře víte jak to tam vypadalo. Mě se to takhle, ale líbí." Ucedila sladce skrz zuby, raději jsem to ignoroval.

"Nechal jsem vám poslat šaty, a nebylo jich málo." Máchl jsem elegantně hůlkou a začal dávat věci zpět do původního stavu.

"Kašlu vám na šaty myslíte si, že budu jako nějaká poslušná panička čekat na svého muže doma s večeří?!" Vyjela na mě, a další kniha letěla mím směrem. Chytl jsem jí na poslední chvíli, a položil jí na stůl.

"Tohle opravdu nečekám vzhledem k tomu, že se jako žena chovat neumíte. Chováte se jako zvíře." Cukla sebou při tom slově. "Možná ani žena nejste, jste si jistá že máte pod tou košilí všechny části svého těla tak jak mají být?" Vysmál jsem se jí krutě. Její tvář zrudla vzteky, a sevřela pěstě. Překonala tu krátkou vzdálenost mezi námi, a zapíchla mi prst do hrudi.

"Co si to sakra dovolujete vy umaštěný, nechutný parchante?!" Znovu do mě dloubla prstem. V jedné chvíli jsem zachytil její ruku, a ve druhé jí drtil pod svým tělem na stěně. Začala sebou divoce zmítat.

"Možná bych se měl sám přesvědčit, co by jste tomu řekla hm?" Pozvedl jsem obočí, a sledoval její vyděšený výraz. Teď se tvářila jako ublížené malé štěně. Chytil jsem jí pod bradou a něžně jí prstem přejel po její hraně, zavřela rychle oči když jsem zvedl její hlavu, a donutil jí tak zaklonit a zároveň se na mě podívat. Cukla sebou snažila se stále bránit, ale marně byl jsem silnější jak ona.
Sehnul jsem se, a rty se zlehka dotkl pulzující žíly na jejím krku, voněla sladce a přesně v té chvíli se zachvěla. Ze rtů jí unikl tichý sten. Potěšeně jsem se usmál, tohle byla má výhra.
Jedna má ruka sjela přes její plné ňadro, samozřejmě že byla žena. Ale naběhla si sama, a já jí musel ukázat kdo je tu pánem.

Dalo mi práci držet se, připadal jsem si jako tenkrát co mi vlétla do náruče když utíkala chodbou před mladým Malfoyem. Naprosto mě omámila, její vůně se zvýraznila. A já pocítil touhu která se mi usadila v podbříšku.
Má dlaň stále laskala její pevné ňadro, rty jsem přestal laskat její krk, a vášnivě jsem zajmul ty její. Bránila se jak mohla, druhou rukou jsem jí chytil pod krkem, a držel pevně aby mi neutekla. To co přišlo pak jsem nečekal, kousla a dost silně.
Ucítil jsem vlastní krev ve své puse, pustil jsem jí a dotkl se rtu. Má ruka vystřelila rychle v záchvatu vzteku, a přistála na její tváři.

Po té facce spadla na zem, nevěřícně mě sledovala se slzami v očích, ruku si držela na bolavé tváři. Zamrkala a zvedla hrdě hlavu, stále mě propalovala nenávistným pohledem.
"Je vidět, že jste stejný ubožák jako byl váš otec!!" Zavrčela nenávistně plná záště, zatmělo se mi před očima. Popadl jsem jí za vlasy. Bolest, nebolest bylo mi jedno, že brečí a prosí bolestí. Táhl jsem jí tak až do ložnice, a hodil jí dovnitř. Automaticky začala couvat jak jsem se přibližoval. Zrovna teď jsem neměl chuť na to jí znásilnit, zas takový ubožák jsem nebyl.

"Ale, ale, kdepak je ta vaše Nebelvírská chrabrost slečno hm. Bojíte se? To by jste měla!" Pomalu jsem šel k ní, rychle obejmula nohu postele jakoby jí to snad mělo pomoc, a já se zasmál pěkně od srdce.

"Celou dobu jsem k vám velice schovívaví, a vy si toho nedokážete vážit, chováte se jako zvíře a tak dokud mě neodprosíte tak budete i jako zvíře žít. Jako špinavý čokl!" Pokrčil jsem rameny, a hůlkou jí připoutal k noze mojí postele. Jen z principu se tam objevila i miska s vodou.
"Táhněte k čertu vy zrůdo!! Nikdy vás prosit nebudu." Zavrčela snažila se stále znít statečně a přesvědčivě, ale hlas jí stejně zradil. Věděl jsem, že jak odejdu začne zase brečet.

"V tom případě si to užijte." Opustil jsem pokoj a zamknul za sebou dveře, slyšel jsem jí řvát nějaké nadávky. Jedno kouzlo, a bylo ticho konečně! Neměl jsem si myslet, že to bude tak snadné. Ale dokázala mi pěkně zvednout tlak, takhle to neuměl ani nikdo ve škole. Vlastně dokázala mi zvednout více věcí nejen ten tlak.

Nechal jsem si zavolat večeři, a v klidu se najedl, a napil kvalitního červeného vína.
Přeci jen to nebyl až tak špatný den, jak jsem si myslel. Věděl jsem jedno, i přesto že se snažila bránit byla velice vášnivá. A až budeme spolu budeme dokonalejší pár než Malfoyovi. Jen to ještě potrvá, nu co budu si muset počkat.
Dal jsem si další láhev vína než jsem se rozhodl si dát sprchu a jít spát.

Ona už spala než jsem vešel do ložnice. Schoulená v malém klubíčku, neklidně na tvrdé zemi. Na chvíli jsem pocítil lítost, podlaha nebyla zrovna moc pohodlná. A ta modřina na tváři taky musela pěkně bolet.
Pokud se, ale nenaučí správně chovat a nepřestane semnou bojovat jinak to nepůjde. Nechtěl jsem se snížit na praktiky Luciuse Malfoye, zrovna Cruciatus nebo Império nebyl můj styl.

Krátce jsem povzdychl, a vklouzl pod saténovou deku, nechal jsem jí ležet tak jak ležela. Musí si zapamatovat jasná pravidla. Jinak to nepůjde. Klidně jsem zavřel oči, a po pár minutách spokojeně usnul.