Jeho malá posedlost

Drž se ode mě dál mrcho!

Kapitolka řekla bych 15+ je trochu vulgárnější, a maličko násilná. Snad vám nebude vadit mé trochu pohrání si s charakterem Bellatrix. Inspiraci jsem dostala ze shipu Bellamione (Bellatrix+Hermione) 😊
Budu ráda za vaše názory, a reakce.
Také bych chtěla říct, že další kapitolka bude tak během příštího týdne.
Mám docela nabitý víkend, a potřebuji dokončit ještě kapitolku do dalších povídek, a na chvíli oddych. Moc děkuji všem za podporu. 💚🐍

Zhluboka se nadechla, nespouštěla oči z čarodějky před sebou. Pomalu sešla schody, a zadívala se do její kruté tváře.
V očích jí plálo šílenství, a touha. Začala kolem ní kroužit jako hladový sup. Hůlku si prohazovala jen tak v ruce. Její kudrnaté vlasy za ní jen vláli. Na sucho polkla, nemohla jí ublížit, nesla by si následky, nebo ne?.

"Nechci si s tebou hrát, a rozhodně nejsem žádný tvůj mazlíček! Měla by jsi odtud odejít, dřív než se Severus vrátí domů!." Řekla klidným vyrovnaným hlasem.

"Severus ještě nějakou dobu nedorazí ty hlupačko. Je zaneprázdněný prací kterou mu pán Zla dal." Zasmála se hlasitě. Zachvěla se znechucením, když jí její dech ovanul zátýlek.
"Už vím co na tobě vidí, jsi opravdu k nakousnutí. Moc pěkná mudlovská šmejdka." Zapředla jako kočka, která se chystá na svojí smetanu.
Cukla sebou, když ucítila její jazyk na svém krku, a rychle od ní uskočila. Otočila se čelem k ní, vytáhla hůlku z kapsy.

"Jsi odporná, a nechutná kreatura!" Hůlkou mířila na čarodějku, která se ani nehnula. Smála se, tak šíleně, že se bála o její duševní zdraví. Je vidět, že v Azkabanu přišla úplně o rozum, to bylo dost děsivé.

"To říká někdo, kdo zabil svého nejlepšího přítele." Uculila se krutě, bingo! uhodila do černého. Zamrkala, a ruka s hůlkou se jí rozklepala, kousla se do rtu.
"Byla jsem k tomu donucená. Zabily byste ho tak jako tak!" V očích se jí leskly slzy, ale tahle slizká potvora je neuvidí, rychle se podívala jinam.

"Ano jistě, teď lžeš spíš sobě než mě, víš o tom?" Pozvedla jedno obočí, špičkou hůlky si smyslně přejížděla po krku. "Upřímně, mi dost připomínáš mě. Taky jsi chtěla vždycky něco dokázat.
Potter i ten jeho debilní kamarád, by nikdy nedošli tak daleko, kdyby neměli tebe. Ty jsi byla mozek celého toho zlatého tria." Vážně jí teď ta šílená ženská skládá kompliment?
"Není v tom žádná černá magie, neexistuje rozdíl mezi černou a bílou magií. Je jenom síla mocná síla, a je vždy jen na člověku jak s ní naloží." Jazykem si přejela po rudém rtu.
"Mě vždycky síla přitahovala, a vím že tebe také, cítím to tady. "Dlaň ledabyle položila na její hruď, v místě kde měla srdce. Během chvíle se, ale přesunula na její pravé prso.
Stiskla tak pevně, až se bála že jí ho urve, když se odtáhne. Tiše vzlykla bolestí, tohle byla noční můra.

"Lituju jen jedné věci, to že tam neležel Malfoy!" Zavrčela vztekle, napětí v místnosti rostlo. Hermiona cítila temnotu, opět jí skoro celou pohltila. V očích se jí objevil vztek, a nenávistnýma očima, sledovala čarodějku před sebou.

"Ale prosím tě, jen protože se tě pokusil ošukat, neznamená že musí umřít. To, že jsi roztáhla nohy pro Snapea mi přijde daleko víc odporný.
Ale možná je tak akorát, pro tu tvojí špinavou mudlovskou kundu, že ano?!" Zasmála se hlasitě, a v tu chvíli Hermiona viděla rudě. První červená kletba, prolétla kolem Bellatrix, a zničila skleněnou vitrínu za ní. Sklo, a dřevo se rozlétlo do všech stran. Bellatrix zpozorněla, kletbu snadno vrátila zpět.

"Protego!" Vykřikla Hermiona, a její štít kletbu pohltil. Obě dvě se na sebe podívali, opravdu si museli být povědomé. Skřítka která se přišla ujistit zda je vše v pořádku, se krčila pod stolem. Pro jistotu se ani nehýbala, aby na sebe nepřitáhla pozornost, dvou zápasejících čarodějek.
V jejich vítací síni, střílela jedna kletba za druhou. Červený blesk následoval další, a další, jak se snažila jedna druhou srazit za pomocí Crucia k zemi.
Bellatrix se stávala zuřivější, za to Hermióně začali docházet síly. Červený blesk jí zasáhl do hrudi, padla na zem v bolestech, a snažila se nekřičet, netrvalo to dlouho. Jen si s ní ta odporná mrcha hrála.
Postavila se na nohy, seslala další kletbu, nebyla už tak silná jako zezačátku. Za to Bellatrix měla síly stále dost, a to jí děsilo.

"Petrificus totalus!" Vykřikla Bellatrix, poté co odrazila Hermioninu kletbu. Hermiona padla na zem celá ochrnutá. Zmocnila se jí hrůza, když si na ní čarodějka pomalu lehla. Spokojeně sledovala její vyděšený výraz.
"Nepřipomíná ti tohle něco?" Zasmála se vesele, a prstem přejela po jejím předloktí, na kterém zanechala svojí vlastní jizvu.
Mudlovská šmejdka. Ty písmena tam stále byli, tak nějak vidět, ikdyž se je snažily všelijak odstranit. Jizvy stále zůstanou, možná už nebyli tolik vidět jako předtím, ale Hermiona je měla na srdci. Bellatrix se zhluboka nadechla její vůně, a slastně přitom přivřela oči.

"Miluji tu vůni čistého strachu. Je to opravdu opojné, ještě lepší jak ty mudlovská narkotika." Oči se jí rozšířili, jako feťákovi který čeká na svojí dávku drogy. Hermiona zavřela oči, když jí dlouhým špičatým nehtem přejela po krku, a směřovala stále dolů k dekoltu.
To jí snad chce znásilnit? Zhrozila se rychle. Nemohla se pohnout, křičet nemohla vůbec nic, neměla se ani jak bránit. Skřítek zmizel rychlostí blesku, že si toho Bellatrix ani nevšimla.
Zaujatě sledovala její zvedající se hruď, a ta špinavá ruka jí klouzala po těle.
"Severusi pomoc, pomoc!!" Řvala hlasitě ve své hlavě. Z očí se jí řinuly slzy, tohle bylo tak potupné, a nechutné. Čekala cokoliv, ale tohle bylo mnohem horší. Chloupky na těle jí stáli hrůzou, byla vyděšená a unavená.

"Expelliarmus!" Zahřměl jeho mohutný silný hlas. Během vteřiny Bellatrix z jejího těla zmizela, a narazila do stěny na konci místnosti. Spadl jí kámen ze srdce, když už necítila tíhu jejího těla na svém.

"Ale, ale Severus. Dorazil jsi nějak brzy." Ušklíbla se čarodějka, když se zase postavila na nohy. Tvářila se netečně, ale z jejího hlasu byli slyšet malé obavy.

"Právě včas, pán Zla nebyl zrovna nadšený když nás můj skřítek přerušil v konverzaci. S tím, že jsi mi zničila polovinu majetku, a snažíš se ublížit mé budoucí ženě." Jeho hlas byl chladný, nebezpečný, slyšela jak se musel ovládat.
"Vypadni odsud Bello, a pokud se tu ještě ukážeš, Pán Zla jistě rád uzná, že jsem měl právo se tě zbavit." Koutky rtů se mu krutě zvedli. Bellatrix se hystericky zasmála, ale věděla moc dobře že má pravdu.
"Tak fajn!! Stejně to nebyla žádná zábava." Zašklebila se, a během chvíle byla pryč. Severus ještě chvíli sledoval místo kde stála, než se uklidnil a uvolnil.

"Finite Incantate" Zašeptal, a Hermiona se z hluboka nadechla, opět se mohla hýbat. Opatrně se posadila, a otřela slzy které jí tekly z očí, měla je všude i na tváři.

"Moc mě to mrzí, nikdy bych nečekal že sem přijde. A pokusí se ti ublížit, nikdy si nedovolila něco takového." Klekl si k ní, čelist měl stále pevně sevřenou. Zavrtěla rychle hlavou.
"Nebyla to tvá chyba, já jen bylo to hrozné. Nevěděla jsem co mám dělat." Rychle si přelezla do jeho náruče, kde se schovala.
Pevně jí objal, a jí jeho smyslná, a známa vůně pomalu uklidnila. Jemně jí líbal do vlasů, byl vděčný za své věrné sluhy, a šestý smysl. Nikdy si nedokázal představit čeho všeho by byla Bellatrix schopná.

"Už je pryč, nic takového se nebude opakovat to ti slibuji. Nedovolím, aby ti někdo z nich ublížil. Na to tě až moc miluju." Zašeptal tiše, zvedla k němu svojí hlavu. V jejích očích se zaleskly nové slzy, byli to slzy radosti.
Poprvé jí řekl něco takového, záleželo mu na ní, věděla to celou dobu, a teď jí to doopravdy dokázal.

"Opravdu?" Zeptala se tiše, a jemně spojila jejich rty. V něžném, a krátkém polibku, jemně jí konečky prstů přejel po tváři.

"Navždy."