Jeho malá posedlost

Další chladný den

Vstal dříve než byla potřeba, nikdy si nepotrpěl na moc dlouhý spánek. Jeho oči mimoděk střelily zpět na jeho postel, přesněji na schoulenou postavu ležící na její pravé půlce. Musel se pro sebe usmát, vypadala jako nějaká kukla. Přes noc se pořádně nepohnula, nejspíš se bála aby se ho nijak nedotkla. Což bylo trochu směšné, když ještě před dvěmi hodinami říkala jeho jméno ze spaní.

Rychle se oblékl, vypil si svoji ranní kávu a vyrazil pryč. Pán Zla něco chystá, měl to být večírek pro tu nejčistší společnost, a jeho věrné. S malou třešničkou na konec. Bylo mu jasné, že ten večer přijde o život pár čarodějů a mudlů. Nikdy se to bez toho neobešlo, přeci nebude svým věrným odpírat zábavu. Když bylo možné snažil se nezúčastnit, teď si jednu velikou zábavu užíval u sebe doma.

Přišlo mu to poněkud frustrující, vždycky ho navnadila, a pak couvla. Copak neviděla co s ním dělá?? Už jen při pohledu na její kousající ret, si myslel že se asi zblázní.
Zavřel na chvíli oči, a stiskl si kořen v nosu, takové myšlenky teď nebyli přípustné. Už takhle byl po ránu až moc rozladěný.

"Vypadáš hrozně Severusi, že by nedostatek sexu?" Promluvil chladný arogantní hlas vedle něho. Zrovna teď na tohle neměl náladu, kor když cítil jak se mu pomalu vysmívá. A to se na něho ani nemusel podívat, jeho hlas mluvil za vše.

"Mám nedostatek hodně věcí včetně trpělivosti!" Vyštěkl na něj, teprve když jeho kolega zvedl ruce na důkaz míru. A blond vlasy si hodil dozadu, se pomalu uklidnil. Ignoroval ty posměšné plamínky, v jeho chladných modrých očích.
"Víš, že u mě doma jsi vždy vítán. Mám hodně dívek, co by ti s tímhle pomohli. A budou více než ochotné." Cukl koutky, a já jsem odolal pokušení zvednout oči v sloup. Tohle mi říkat nemusel, každý by si toho všiml.

"Je to sice lákavá nabídka Luciusi, ale ne díky, já si počkám, je s ní celkem zábava. Navíc se mi líbí, to že je ještě neposkvrněná." Vzpomněl jsem si na včerejší večer, a pevněji stiskl pěstě. Tahle její šaráda brzy skončí, a já si užiju ať to bude po dobrém nebo po zlém. Zrovna trpělivost nebyla moje silná stránka.
"Myslím, že hodně zábavy si užijeme na pánově večírku." Dodal už klidněji. My o vlku a vlk za humny, pomyslel si ironicky když jsem ucítil na levé paži jemné pálení. Oba jsme se na sebe podívali, a ve vteřině byli pryč.

Voldemort si za své hlavní sídlo, zvolil Skotský hrad Glamis. Tato majestátní gothicko-renesanční stavba z 11.století je jedna z nejhezčích památek ve Skotsku, jedním z důvodů byl i fakt. Že William Shakespeare použil tuto stavbu, do jedné ze svých tragických díl, přesněji do Macbetha. Jedno z jeho nejoblíbenějších mudlovských děl. Které mu ještě před dvěma dny, proletělo kolem hlavy. Byl to první výtisk, a kdyby se s tou knihou něco stalo, nejspíš by jí uškrtil.

Musel se usmát nad touhle vzpomínkou. Ano od tý doby co jí má doma, se opravdu nijak nenudil.
Severus nakrčil nos, když se jeho drahé lakýrované boty díky přenesení ocitli jak si všiml v kaluži krve. Tělo leželo hned vedle ní, někdo si tohohle chudáka zřejmě dostatečně užil. Nevábně už zapáchalo, a on měl co dělat aby se mu nezvedl žaludek.
Zvědavě špičkou boty, otočil tělo na záda. Poznal ho i přesto, že byl pomalu stahnutý z vlastní kůže. No alespoň to ten pitomec Longbottom měl už za sebou. Pravděpodobně se na něm vyřádila Bellatrix, celou jeho rodinu měla hrozně ráda.
Mohla si zatleskat, celou jí zničila, a i přesto neměla dost. Byla jako vraždící monstrum, které dokázal zastavit jen Voldemort. Ale ten neměl nijaký důvod to dělat, ne od doby co vyhrál a stal se pánem všeho.

Znechuceně přešel jeho tělo, a kouzlem očistil krev z bot. Kousek před ním se objevila hlava Nagini, která ho vítala hlasitým syčením, a hned vedle ní se zjevil její majitel, někdy si říkal jestli Nagini není jeho zvrácenou milenkou. Nechala se pohladit po hlavě, a pak se mu omotala kolem ruky.
"Můj pane." Sklonil jsem hlavu k zemi, uctivě. Lucius se mezitím někam vytratil.
"Severusi příteli, škoda že jsi nedorazil o chvíli dříve, to tu byla větší zábava." Zasyčel pán zla děsivě. "Někdy si říkám jakou mají ty lidé výdrž, nejenom lidé samozřejmě." Dodal.

"Tady je zábava pokaždé můj pane, užiji si jí dosytosti na vašem skromném večírku. Navíc jednu takovou menší zábavu, mám teď ve svém domě." Koutky úst se mu zvedli, a dovolil mu vklouznout do jeho mysli. Ukázal mu ty chvíle kdy jí potrestal. Kdy brečela, a ano i z části jak mu zničila jeho dům.

"Ano to vidím, však ona se už naučí. Myslím, že ti neodolá kor když by mohla dostat zpět svoji hůlku." Elegantně mávnul rukou, a během chvíle k nim připlul podnos se sklenicemi a kvalitní whiskey. "Doufám, že jí na náš večírek přivedeš také. Rád bych viděl co vše je ochotná udělat, a třeba i zabít." Rozchechtal se až i jemu přišel ten zvuk, nelidský. Zrovna tenhle nápad se mu moc nelíbil, ale to si nemohl dovolit říct nahlas.

"Samozřejmě přivedu jí, mohla by se pobavit." Přikývl jsem, a zvedl sklenku na zdraví. Během vteřiny mi zlatavá tekutina projela útrubami, a zahřála žaludek, pokud jí donutím jít tak jedině pod kouzlem jinak to asi nepůjde.  Taky si jí bude muset pečlivě hlídat, všichni věděli komu patří, ale i tak by se nedivil kdyby si někdo něco zkusil.

Vrátil se domů až později večer, přeci jen dal tak trochu průchod svému vzteku a frustraci.
A ve společnosti Pána Zla, zabil dva mudly. Ikdyby to neudělal on, stejně by nepřežily, navíc se uklidňoval tím že radši oni než Hermiona. Na stole pod stříbrným podnosem měl připravenou večeři, zrovna teď, ale na ní neměl chuť. Našel ji v obýváku, mlčky seděla na jeho křesle, a očima hypnotizovala plameny v krbu.
V ruce držela skleničku vína. Jak teď si byli oba podobný.

"Už jsem si myslela, že dnes nepřijdete." Promluvila po chvíli a pak se napila.
"Zřejmě by vám to udělalo radost." Ušklíbl jsem se hořce, a sundal si plášť z ramen.
"Měla jsem o vás strach." Odpověděla suše, a jeho ta odpověď velice překvapila.

"Inu teď jsem doma, a v pořádku pokud vás to uklidní." Zamumlal a došel k ní, měla na sobě jen lehké černé dlouhé šaty. Vlasy si musela umýt voněli po vanilce a višních. Na chvíli jí vklouzl do hlavy. Byla smutná, a připadala si sama, hrozně sama. A opravdu se o něj bála. Pousmál se a než stihla něco říct, vzal si ji do náruče. Sedl si do křesla, posadil si ji na svůj klín. Do druhé ruky mu vklouzla sklenička s whiskey.
Překvapivě neprostestovala, hlavu si položila na jeho rameno. A on ji rty jemně vtiskl do vlasů. Byla to příjemná změna za těch pár dní jejího vzdoru. Teď mezi nimi na chvíli zavládl mír. Oba dva mlčky sledovali plamen olizující kus dřeva v krbu, a upíjeli ze svých skleniček.

Byl to klidný večer, ani jeden z nich nechtěl pokazit to malé křehké pouto které mezi nimi vzniklo. Aspoň pro tentokrát ne.