Jeho malá posedlost

Jak velká ta bolest může být

Poslední tři dny, byli pro Hermionu jako v mlze. Neměla skoro žádný pojem o čase, když byla sama, nepřipadalo jí to nijak důležité.
Sotva vstala, a dala si něco malého k snídani. Byl zase večer, a šla zase spát.

Bez Severuse, se jí spalo špatně. Postel bez něho byla chladná, chyběli jí jeho silné paže. Osobitá vůně, a teplo vycházející z jeho těla.
Každý večer usínala se zaschnutými slzami na tváři, objímala polštář a modlila se, aby se k nim brzy vrátil.
Byla připravená mu odpustit. Pouze ale jen, když za ní přijde, a vysvětlí jí co se stalo. Proč řekl to co řekl.

Ještě nikdy si nepřipadala tak sama. Tianna jí dělala společnost, ale to nebylo totéž. Teprve teď si uvědomila, jak sama je. Neměla žádné přátele, o všechny už přišla, a bez Severuse to bylo ještě horší.
Hlavou se jí honily všechny různé vzpomínky. Některé jí nutily se usmívat, a u jiných zase plakala. Měla jednu z těch smutných nostalgických nálad.
Co by si asi její přátele teď pomysleli, kdyby jí teď viděli? Byla těhotná s mužem který zradil, a pravděpodobně jí ani nikdy nemiloval. Zasmála se sama sobě. Jakým stylem se její myšlenky ubírali, bylo to směšné opravdu.
Začínala už z toho všeho bláznit. Sebrala svoji hůlku, a jedním mávnutím rozsvítila oheň v krbu.
Zadívala se na ni, a musela se pousmát. Pamatovala si den kdy si jí hůlka vybrala, a ona si jí nadšeně nesla domů, aby jí mohla ukázat mamce. Byla tenkrát tolik nadšená, že zrovna ona měla tu čest, a byla vybrána do školy čar a kouzel v Bradavicích. Zamrkala aby si utřela zbloudilou slzu.

"Tianno?" Zašeptala tiše, během chvíle byla skřítka v jejím pokoji. Tím, že nebude jíst nikomu nepomůže.
"Ano, paní Snapeová? Jak vám může Tianna pomoci?" Usmála se na ní vděčně. Zřejmě byla ráda, že chtěla po pár dnech využít jejích služeb.
"Ale notak, Tianno, říkala jsem ti ať mi říkáš jménem ano? "Usmála se, když skřítka lehce přikývla.
"Mohla by jsi mi prosím udělat kaši, s kuřetem?" Kousla se do rtu. "A možná ještě něco sladkého." Položila si dlaň na bříško.
"Moc ráda Hermiono." Usmála se na ní zářivě, a během chvíle zase zmizela.

Lehla si na bok, a zadívala se do plamenů v krbu. Koncem pátého ročníku se mnoho změnilo. Po té menší bitvě na ministerstvu, se změnily všichni, někteří dospěly. Jiný se změnily vzhledově, Hermiona prodělala obě tyto změny, stala se silnější, a krásnější.
Jenže toho si nikdo nevšímal, dokonce ani Ron ne, a to do něho byla zamilovaná. Ron dělal jako kdyby se vůbec nic nestalo, zajímal se hlavně o své místo ve Famfrpálovém družstvu.
Harry se bohužel nezměnil vůbec. Uzavřel se do sebe, jen málokdy s někým promluvil.
Možná kdyby se tenkrát nevzdal, mohlo všechno být úplně jinak. Voldemort by tady nebyl, její rodiče by byli naživu, svět by neupadl do temnoty, a strachu jako teď.

I přesto jaké byli časy. Snažily se všichni v Bradavicích fungovat dál. Hermiona měla jako prefektka mnoho práce, ikdyž letošních prváků bylo méně, než loňské roky. I tak, jí dokázali udělat spoustu starostí, a měla s nimi mnoho práce. Měla toho tolik, že ani nestíhala myslet na cokoliv jiného.
Jediné co pořádně nestíhala, byli hodiny lektvarů které si vzala navíc. Ale musela na ně chodit. Potřebovala tu nejlepší známku, a také občas tajně využít nějaké přísady. Které měl profesor Snape, ve svém malém kabinetu.

Vzhlédla k němu, opravoval testy jako vždycky. Mračil se, snad více než obvykle, Hermionu to nepřekvapovalo, občas když viděla písemky svých spolužáků, měla chuť omlátit jim je o hlavu.

Nedivila se, že kolikrát jejich profesor ztratil nervy. Lektvary vyžadovali soustředění, a pečlivost. Nebylo to nic pro Rona, a už vůbec ne pro Harryho.
Kousla se do rtu, normálně by takhle na svého profesora nezírala. Ale nemohla si pomoc, poté co jí Ginny sama přiznala, že né jednou si na jeho hodině představovala různé věci.
Přistihla se, že dělá úplně to samé. Nebyl to extra krásný muž, ale něco na něm bylo, to musela přiznat.
Jeho nos potřeboval plastiku, jeho zuby mimořádnou péči jejích rodičů. A vlasy občas umýt, ikdyž je poslední dobou nosil stažené dozadu.

Jeho hruď se zvedala, jak zhluboka dýchal. Dnes na sobě neměl svůj černý plášť, stejně jako na každoročním plesu. Což jí nevadilo, mohla alespoň lépe vidět jeho postavu.
V té černé rádoby tunice co měl na sobě, mu to slušelo. Obepínalo mu to jeho pevnou hruď, byl to muž v nejlepších letech. Nepřekvapovalo by jí, kdyby měl pod tím oblečením svaly, a i pár jizev po boji. Jen by dalo docela práci, rozdělat všechny ty knoflíčky.

"Došel vám inkoust, slečno Grangerová?" Jeho pevný mužský hlas, jí vytrhnul ze zasnění. Nepatrně sebou trhla, tváře měla celé rudé. Byla přichycena při činu, jak trapné.

"Ne to ne, jen jsem se zamyslela. Omlouvám se pane profesore." Sklonila hlavu zpět ke svému papíru. Pobaveně se zasmál, což bylo u něho neobvyklé. Nenápadně se na něho podívala, sledoval jí, a usmíval se.

"Všiml jsem si slečno." Řekl to tak zvláštně, jako kdyby věděl, na co celou tu dobu myslela.

Vrátila se do reality právě včas. Tianna jí akorát donesla pečené kuře, a bramborovou kaši. Dostala i její oblíbený vanilkový pudink.

"Děkuji Tianno, až dovečeřím mohla by jsi se zastavit na Malfoy Mannor, a přivést mi mého manžela?" Pousmála se na skřítku, které se rozzářily oči. Vypadala najednou úplně šťastně.
"'Moc ráda Hermiono, myslím že bude rád. Navíc už mi tu začínal chybět." Pousmála se než odešla z místnosti.

"To mě také." Zašeptala pro sebe, a pustila se do lahodného jídla. Byla neskutečně hladová.

Tianna odnesla nádobí, uklidila její pokoj, a když se šla Hermiona umýt, zmizela tak jak slíbila, na Malfoy Mannor.

Dala si teplou koupel, miminko bylo spokojené. Relaxovala v teplé vodě, než si pečlivě umyla vlasy, a celé tělo.
Zabalila se do noční košilky, a županu. Vlasy si jednoduchým kouzlem vysušila, a použila Severusův oblíbený parfém.
Vyšla z pokoje právě včas, když zaslechla obrovskou ránu. Celý obývák, ozářilo jasné zelené světlo. Vyběhla rychle jak jen mohla, aby zjistila co se stalo.
Hlasitě vykřikla, když jí před nohama přistálo mrtvé tělo Tianny. Z očí jí vytekly první slzy, zvedla oči, a střetla se s chladným bouřkovým pohledem Draca Malfoye.

"Promiň Grangerová, tenhle malej skřet mi stál v mojí cestě. A to já úplně nesnáším." Věnoval jí výsměšný pohled. Semkla pevně rty k sobě, zvedl se jí žaludek, a jen tak tak se držela.
Nechápala co se stalo, proč nepřišel Severus, a poprvé se začínala upřímně bát. Nejen o sebe, ale i o své nenarozené dítě.

"Co tady chceš, nejsi tu vítán Malfoy?! Proč tohle všechno?!" Otřela si slzy, a pomalu vstala. Podíval se na ní, jako na otravný užvaněný hmyz.

"To co jsem chtěl vždycky, tebe Grangerová. Jenom tebe!" Usmál se krutě, a vydal pomalu směrem k ní.

Upozornění: Moji milý čtenáři a čtenářky. Chtěla bych vám říci, že od neděle 22.12 do neděle 29.12 nepřidám žádnou další kapitolu u všech povídek. Odlétám na Vánoce do Česka, a chci si plně užít celou tu atmosféru a svojí rodinu. 😊
Pokusím se vám přidat kapitolu do konce roku, ale nic úplně neslibuji. Uvidím jak to budu všechno stíhat.
Děkuji všem za pochopení. Užijte si krásné a poklidné svátky. Veselé Vánoce přeji všem🎄❤️