Jsem Snapeová idiote!

3.1K 114 19
                                    

Moji milý čtenáři, čtenářky 😊 jsem zpátky. Doufám, že jste měli krásné Vánoce, bohatého Ježíška a plné břicho cukroví jako já. 😂
Kapitola 15+ obsahuje vulgární, násilnické scény. Snad se vám bude líbit. Také bych chtěla říct, že se jedná o předposlední kapitolu této povídky.

"Proč musíš pořád chtít něco, co mít nemůžeš?! Proč mi prostě nemůžeš, alespoň jednou dát pokoj Malfoy?" Zakňučela zoufale, měla co dělat aby se nerozbrečela. Nechápala tuhle jeho posedlost její osobou, co si chtěl pořád tak dokazovat?!

"To by, ale nebyla taková zábava Grangerová." Věnoval jí arogantní úšklebek. Pomalu šel směrem k ní, a ona couvala zpět do své ložnice. Snažila se tvářit statečně, ovšem bylo to těžké, jen nechtěla dávat tolik najevo, jak moc se ho ve skutečnosti bála.

"Už nejsem Grangerová, Jsem Snapeová ty jeden idiote!" Sevřela pěstě, a zaskřípala zuby. Dostal se k ní rychleji než čekala, narazil jí na stěnu, a natiskl se tělem na její bříško.
"Špinavá šmejdka budeš vždycky, a je jedno jaké příjmení budeš nosit." Zavrčel nenávistně. Rukou jí zajel do vlasů, a sevřel jí v pěst na jejím temeni. Hermiona vykřikla bolestí, do očí jí vyhrkly slzy. Nemohla se ani pohnout, jak pevně jí držel.

"Nech toho ublížíš mu!." Tlak na jejím břichu zesiloval, a ona měla strach o jejich malé.
"A to by jsi nechtěla, že ne?" Věnoval jí zářivý úsměv. Tohle byla jeho tajná zbraň, a oba to moc dobře věděli. Jen lehce zavrtěla hlavou, to bylo to poslední co by chtěla.

"Tak je to správně, Grangerová." Líbnul jí na čelo jako malé dítě, a za hlavu jí tlačil pomalu dolů. "Tak pěkně na kolena, šmejdko.!" Počkal než udělá co po ní chtěl. Vzhlédla k němu, z očí jí tekly nové slzy.
"Tohle na mě nezkoušej. Ani nevíš kolikrát jsem si přál, a představoval jak ti zacpu tu tvojí užvaněnou, špinavou hubu." Volnou rukou si rozepnul kalhoty, stáhl je spolu s trenkami.
Sevřel se jí žaludek, měla pocit že se snad brzy pozvrací.

Věděla, že nemá cenu ho prosit nebo se jakkoliv bránit. Teď jí nikdo nepomůže, polka když se zadívala na jeho vztyčený penis. Možná, že jí potom dá konečně pokoj.
"A nepovažuj se, mě kousnout! Jinak z tebe to dítě vytluču to mi věř." Musela polknou, a jen s nechutí vzala jeho úd do úst. Musela se hodně přemáhat, aby jej nepokousala. Zavřela oči, snažila se představovat si Severuse.
Věděla co má dělat, a podle Malfoyových vzdychů, tušila že to dělá dobře.
Stisk v jejích vlasech zesílil, pohyboval se rychleji, div jí neudusil.

Vytáhl jej včas, aby jí mohl pošpinit celý obličej. Se smíchem v očích jí sledoval.
"Takhle ti to sluší, daleko víc šmejdko." Zasmál se pobaveně, donutil jí zase se postavit. Poplácal jí po obličeji, ještě více jí tak své sémě po něm rozmazal. Zvedl se jí žaludek.

"Už jsi se dost pobavil, vypadni odsud."  Zavrtěla hlavou, potřeba smýt všechno ze svého obličeje, byla teď největší. Pobaveně jí sledoval, mávnutím hůlky jí nejen zbavil svého semene. Ale i oblečení, rychle se zakryla rukou.
"Ale noták Grangerová, vážně jsi tak naivní a myslela jsi si, že teď odejdu? To se pleteš drahoušku. Ještě jsem s tebou neskončil." Mrknul na ní, a hladově sledoval její nahé tělo. Hůlku měla v koupelně,!kdyby tam stihla doběhnout, mohla by se ho zbavit.
Na nic nečekala, vyběhla ke koupelně. Už jí držela skoro v rukou, když jí chytnul za vlasy, a trhnul s ní zpět. Dopadla v ložnici břichem na zem, vykřikla bolestí když jí otočil směrem k sobě. Jeho dlaň dopadla na její tvář, tak silně až se jí hlava otočila na stranu. Na chvíli byla úplně mimo.

"Říkal jsem ti to, děláš si to horší. Ale fajn, nevadí, vezmu si tě klidně tady." Zalehl jí celou vahou, tvrdě vstoupil do jejího těla. Rukama jí pevně sevřel kolem krku. A začal zběsile přirážet, po tváři jí stékali slzy.
Nemohla nic dělat, jen se modlila aby byl konec, břicho jí neskutečně bolelo. Držela oči zavřené, když se konečně s hlasitým výkřikem udělal, a poté z ní jednoduše slezl. Bylo to právě včas, začínala se bát, že jí udusí.

"Vidíš to šmejdko, a ani to nebolelo." Zasmál se hlasitě. Zaslechla jak si zapíná kalhoty, objala si tělo pevně rukama. A odtáhla od něho, jak jen to bylo možné, nezbyli už žádné slzy které by mohla vybrečet. Zůstala jen bolest, a obrovské znechucení sebe sama.

Po druhé ten den, se ozvala další rána.
Během vteřiny byl Severus v jejich pokoji. Jeho oči spočinuli na její tváři, sevřel pevně čelist. Hůlka byla ve vteřině venku, a během chvíle místností létali kletby.
Schoulila se do klubíčka, a zakryla si uši dlaněmi. Cítila jakoby se každou chvíli měla rozpadnout, bolest břicha zesílila, a ona myslela že se zblázní.
Její oblíbený křišťálový lustr dopadl kousek od ní, roztříštil se po zemi, a jeden kousek jí říznul do ruky. Tiše vykřikla když kus před ní dopadl Malfoy, a Severus do něj začal bušit. Začali se rvát jako obyčejný mudlové, a Severus vyhrávál.

Bylo to hrozné, ještě ho nikdy neviděla v takovém stavu. Byl rozzuřený, a měl na to právo. A i přesto, že si to Malfoy zasloužil nechtěla aby ho zabil. Už teď musel být v bezvědomí.

"Severusi." Odkašlala si, a snažila se přisunout k němu. Malfoy měl zlomený nos, a celý obličej pokrytý vlastní krví.
Musela ho zastavit, o jeho potrestání se dál může postarat Pán Zla.
Natáhla k němu ruku. Tělem jí projela obrovská bolest, hlasitě vykřikla. Ucítila něco vlhkého mezi nohami. Byla to voda, praskla jí voda což znamená, že bude brzy rodit.
"Severusi! Potřebuju doktora!" Konečně přilákala jeho pozornost. Chvíli mu trvalo než, se na ní zaměřil, a vše mu došlo.
Polknul, otřel si ruce od krve. Tělem jí projela další bolest, sevřela pěstě, a začala hlasitě dýchat.

Vzal jí do své náruče, a jemně položil na postel.
"Trevore!." Zavolal jejich druhého skřítka, který se během vteřiny objevil u nich.
"Odveď mladého Malfoye zpět domů. Postarej se, aby věděli co se tady stalo. A aby byl potrestán." Zakryl její vnady slabou dekou, a víc jí podepřel. Jemně jí dal vlasy na stranu.

"Vydrž lásko, hned budu zpět." Líbnul jí na čelo, stále byl trochu mimo. Ale nechtěla si teď s tím dělat starosti.
Pevně sevřela deku kterou jí dal, znovu vykřikla bylo to k nevydržení. Znovu ucítila vlhko mezi svými stehny, a hlasitě se rozbrečela když uviděla krev.
Byl zpět s doktorem, a dvěmi sestrami. Začal kolem zmatek když si všimli její situace. Natáhla ruku ke svému manželovi, nechali jí pokrčit kolena, a klidněji dýchat.
Pevně mu sevřela ruku, musela mu to říct.
"Mrzí mě to Severusi, všechno co se stalo. Mám teď strach. On zabil Tiannu a pak on..." Vzlykla zničeně, tu skřítku měla moc ráda. Vykřikla znovu, nehty mu zaryla do dlaně. Automaticky začala tlačit, bylo to neskutečně bolestivé.

"Já vím lásko, moc mě to mrzí. Už jsem tady všechno bude v pořádku, věř mi." Začal jí volnou rukou, konejšivě hladit po vlasech.
"Neudělala jsi nic špatného, to jen já jsem byl idiot. Který ti ublížil, a nechal ublížit, neměl jsem nic takového dopustit! Miluji tě odpusť mi to prosím." Do očí jí vyhrkli slzy. Zavřela je, a znovu hlasitě vykřikla, a zatlačila.
I přesto, že byla znásilněná. Měla strach o své dítě, které přicházelo na svět o měsíc dříve, byla ráda, že byl u ní. Stále jí miloval, dokázal jí to právě teď.

"Já miluji tebe, a vždycky budu. Jen mám teď strach, tak strašně to bolí. Co když mu ublížil?." Zašeptala slabě, nechala si otřít pot z čela. Prsty jí setřel slzy, které jí tekly po tváři.
"Tak ho zabiju, a vlastníma rukama." Zavrčel nenávistně, sevřel její dlaň, a spolu znovu zatlačily. Nečekala by, že jí to nějak pomůže, ale pomohlo. Byl teď u ní, a to bylo hlavní.

"Hlavička je venku slečno, jde vám to krásně jen pokračujte a na tři. Jedna, dva, tři!." Ostře se nadechla, a znovu zatlačila. Její křik musel být slyšet po celém domě.

Byla to úleva, nevěděla jak dlouho to všechno trvalo. Konečně si mohla oddychnout, byla neskutečně unavená, a šťastná zároveň.
Ještě před nějakou dobou by to neřekla, ale teď, zapomněla na vše. Na vše co se stalo, a na Malfoye.
Stačilo sledovat, ten malý uzlíček ve svém náručí, a byla neskutečně šťastná. Severus jí věnoval jemný polibek na rty. Dlouhým prstem pohladil jemnou tvářičku, jejich narozeného dítěte. Které bylo v pořádku, a to pro ně bylo nejhlavnější.

"Vítej na světě, Sebastiane Severusi Snape." Pronesl s tou největší hrdostí, kterou v sobě měl. Usmála se šťastně, celý pokoj byl zase v pořádku, a uklizený. Nezbylo ani památky potom všem co se událo.
Severus se uložil vedle ní, s miminkem v náruči. Spokojeně ho držela za ruku, a únavou konečně klidně usnula.

Jeho malá posedlost Kde žijí příběhy. Začni objevovat