Jeho malá posedlost

Vypadni!

Kapitolka 15+ budu ráda za vaše reakce. 😊 přeji vám příjemné čtení.

Podle zjištění jednoho mudlovského doktora, který za ní často docházel, zjistili že budou mít syna.

Severus se pyšně usmíval, když se se svojí ženou, vracel zpět do jejich společného domu. Hermiona, si připadala jako bowlingová koule. Těhotenství jí dávalo zabrat, a jídlo které měla ráda, snad ještě více. Pohladila si bříško, a zhroutila se do křesla, menší návštěva u doktora, a venku na čerstvém vzduchu, jí úplně vyčerpala.

"Jak ho pojmenujeme?" Usmála se na svého muže, a pozvedla jedno obočí.
"Mám pár jmen, která se mi líbí." Usmála se nadšeně, když lehce nakrčil nos, jakoby se bál její volby.
"Tak povídej, jaké máš návrhy?" Sundal si plášť, a překvapeně se na ní zadíval.
"Hm, co třeba Harry?" Musela si rýpnout. Jeho tvář zkameněla, sevřel pevně čelist, a na čele se mu objevila vráska.
"Nikdy bych své dítě, nepojmenoval potom malém švábovi, na to zapomeň!" Trhla sebou po zvuku jeho hlasu, nechtěla ho takhle rozzuřit. Kousla se do rtu, a omluvně jej sledovala. Párkrát se nadechl, než se uklidnil, a posadil vedle ní.

"Omlouvám se, ale tohle nepřichází v úvahu. Co třeba Samuel? Nebo Philip." Zamyslela se nad těmi jmény.
"Nejsou špatné, líbí se mi i Sebastian." Zadívala se mu do očí, a pevně stiskla ruku. Zvedl si jí ke rtům, a jemně jí políbil na její hřbet.
"Philip Sebastian Snape zní moc hezky." Usmála se nadšeně, a přitulila k němu do náruče. V klidu vdechovala jeho silnou vůni.
"Nebo Sebastian Severus Snape líbí se mi ty tři písmena za sebou." Roztomile se na něj zazubila. Jeho manželka díky těhotenství, byla neskutečně přitažlivá, a roztomilá. A posledních pár dnů, neskutečně nadržená, jak se její hormony stále měnily.

"Ještě to prodiskutujeme." Zamumlal když zajmul její rty. Jeho dlaně pohladily plné poprsí, jedna z výhod jejího těhotenství které si velice oblíbil.
"Nemáš hlad?." Zamumlala, když jí dovolil se nadechnout. Jeho polibky se přesunuli na její krk, krev se jí začala v těle vařit. Teplo postupovalo celým jejím tělem, až dolů do podbříšku.
"Jediný hlad který teď mám, je ten po tobě ženo." Černé oči se vpily do jejích, když jí vzal do náruče, a nesl do ložnice. Byla těžší než předtím, ale nijak to nevnímal.
Opatrně jí položil na postel, když jej objala kolem krku, hladově spojila jejich rty.
Roztrhla jeho košili, neměla náladu rozdělávat všechny ty knoflíčky.
Její netrpělivost ho pobavila, na chvíli se napřímil, a až mučivě si sundal roztrženou košili. Sám si rukou přejel po hrudi, pomalu dolu k rozepínání jeho kalhot, vzrušovalo jí když se sám sebe dotýkal.

"Severusi." Kousla se do rtu. Milovala jeho nahé tělo, byl tak mužný na svá léta. Sklonil se k ní, znovu zasypával její krk polibky. Pomalu z ní stáhnul, jednoduché šaty na zavazování, a rty polaskal pravou bradavku. Jeho ruka jemně přejížděla, po vypouklém bříšku.
"Copak by jsi chtěla?" Zašeptal hrubým mužským hlasem, který tak milovala. Jazykem obkroužil druhou bradavku, a zase jí skousnul. Jemně se prohla proti němu, rozhodl se že jí bude mučit.
"Chci tebe Severusi!" Zakňourala tiše, věnoval jí pár polibků na bříško, než se přesunul mezi její stehna. Zavrtěla sebou plná vzrušení.
"Udělám ti to, tak jako nikdy předtím! Jen to řekni. Řekni, jak moc to chceš!" Jeho hlas byl plný vzrušení, skoro jakoby jí snad ani nevnímal. Jazykem jemně přejel po jejím pahorku, ze rtů jí unikl hlasitý sten. Pevně sevřela pokrývku pod sebou.
"Severusi prosím! Já chci .. já chci.." nemohla ani mluvit, další pohyb jeho zkušeného jazyka, a ona si myslela, že snad exploduje.
"Tak to řekni, řekni to Lily!" Vtu chvíli jakoby dostala facku. Ztuhla, vzrušení bylo pryč nahradila ho nevěřícnost. Vztek, bolest, a hluboké zklamání.

Chvíli mu trvalo než mu došlo, že nijak nereaguje. Podíval se na ní, než pochopil. Věděla o kom to mluví. Portrét paní Snapeové, se né jednou zmínil o Lily Potterové která Severusovi ublížila, a kterou on kdysi ale hluboce miloval.
Dokonce se o tom zmínil i Harry, když se mu v pátém ročníku dostal do vzpomínek. Co, ale nechápala bylo jak jí mohl říct jiným jménem.
"To myslíš vážně Severusi? Lily, Lily opravdu?!" Zavrčela naštvaně, a odtáhla se od něho jak jen to bylo možné. Slzy se jí objevily v očích, přepadl jí vztek, pevně sevřela ruce v pěst.
"Hermiono, já nevím co na to říct." Vypadal že je sám nějak mimo, slezl z postele, a rozhlédl se zmateně po pokoji.

"Tak ty nevíš, co na to říct?!" Nasupeně vstala, a vztekle si oblékla šaty zpět.
"Řekni mi, bylo to tak celou dobu? Vzal sis mě jen protože, jsem jí byla podobná. Protože sis mohl lépe představovat, že jsem ona? jako nějaká stupidní náhražka?!" Vykřikla na něj naštvaně. Překvapeně sebou trhnul, neřekl na to nic, a to jí dopálilo ještě více.
Protože měla zatracenou pravdu, byla celou tu dobu její stupidní náhrada! Sebrala jeho roztrhnutou košili, a hodila jí vztekle po něm.
"Vypadni odsud! Nechci tě teď vidět, Severusi!" Zařvala na celý barák, z očí se jí spustily první slzy, měla chuť řvát, popadla knihu ze stolu, a hodila jí po něm taky. Ale minula, škoda.

"Dobře, já vezmu si jen." Ne!" Nenechala ho ani domluvit. "Řekla jsem, vypadni a hned!" Trhnul sebou, a sevřel pevně čelist. S hlasitým prásknutím zmizel z pokoje. Hermiona se zhroutila na postel, a objala polštář. Hlasitě se rozvzlykala, žila snad celou dobu ve lži?! Jak jí mohl něco takového udělat. Potom všem, ještě když čekají spolu dítě, copak to pro něho nic neznamená?.
Sama to pořádně nechápala, připadala si teď tak sama. Ale nebyla schopná se mu teď podívat do tváře, ublížil jí, a musel to vědět.

Když už neměla žádné slzy, jen tiše sledovala křišťálový lustr, který byl jednou z nejhezčích věcí v jejich ložnici. Pamatovala si den, kdy se v jeho posteli probudila poprvé, a poprvé tuhle krásu zahlédla.
Tenkrát ho nenáviděla, a nechápala, měla i strach. Přeci jen byla u smrtijeda doma, přesto ale měla pocit bezpečí.
Miminko jí věnovalo zlostné kopnutí, rozbrečela se ještě víc.
"Neboj se, tatínek se vrátí, pokud mu na nás záleží." Zašeptala tiše, a začala bříško hladit. Jistá si tím, ale tak úplně nebyla. Musela se soustředit na něco jiného, jemné hlazení bříška uklidňovalo jak jí, tak i miminko.
Začala tiše, melodicky broukat ukolébavku, na kterou narazila v mudlovské knížce pro budoucí maminky. Jedna z metod která už párkrát zabrala.

"Princi můj maličký spi, ptáčkové sladce již sní,
dřímají nivy i háj, utichl celičký kraj.
Měsíček stříbrný sám, okénkem dívá se k nám.
Jak by se usnouti bál, dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.

Dávno již zmlkl denní vír, v zámku se rozhostil mír.
Nehne se myška ni již, prázdná je kuchyň i spíž.
Jenom přes komorné práh, zaznělo žíznivé ach.
Kdo si tu něčeho přál? Dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi."

Slzy jí na tváři už uschly, jediné co si matně pamatovala bylo, že se celá zabalila do teplé deky, a zavřela oči. Během chvíle usnula i přesto, že jí postel přišla tak prázdná, a chladná když v ní neměla svého muže.