Jeho malá posedlost

Nečekaná návštěva

Když se ráno probudila, Severus byl pryč.
Nechal jí na stolku vzkaz, že má nějaké zařizování, a dorazí až na večeři.
Měla pro sebe celý volný den, a tak se rozhodla dát skřítkům volno. Sama se postarala o úklid, k obědu si dala jen něco menšího, a šla se začíst do knihovny.

Rusko-Americký román, jménem Lolita jí naprosto uchvátil. Byl plný napětí, sexu a lásky. Nevěděla proč, ale připomínal jí velice její vztah se Severusem.
Nikdy nevíte, jak to mezi hlavními hrdiny dopadne. Kousla se do rtu, i přesto že se snažila nemyslet na to co jí řekl Malfoy na tom večírku, stále jí to vrtalo hlavou.

"Nejsi první ani poslední, myslíš že tě miluje nebuď tak naivní Grangerová!" Zavřela oči, když si představila ten jeho výsměšný obličej. Který by mu nejradši nakopala.
Snažil se jí jenom oblafnout, věděla už od školy jaký to je parchant.

Promnula si kořen nosu, a potichu vstala. Mohla by připravit, nějakou dobrou večeři pro svého muže. Neuměla sice úplně dobře vařit, ale znala pár receptů od mamky, a ty jí šli perfektně. Vytáhla si vše potřebné na italské lasagně, kolem pasu si dala zástěru, a pustila se do přípravy jídla. Nalila si skleničku červeného vína, tohle se bude k jejich večeři hodit. Bylo lehce nakyslé, ale výborné, její nejoblíbenější. Opřela si ruce o kuchyňskou linku, a sledovala svůj výraz v čepeli jednoho z nožů.

Vzpomněla si na jeden moment v pátém ročníku. Jako jediná ze studentů v Bradavicích, věděla kdy má profesor Snape narozeniny.
Pro něho to byl den stejný jako každý jiný, alespoň se tak vždycky tvářil.
Netušila proč, ale měla chuť mu nějak zvednout náladu. Nakoupila pár věcí, a potají se připravila na pečení čokoladových cupcakes. Sehnala si i zelené barvivo, a stříbrné zdobení aby to bylo dokonalé.
Dalo jí to zabrat přes hodinu. Ale nakonec byla spokojená, a s malou krabičkou šesti cupcaků ve Zmijozelských barvách v ruce, se spokojeně usmála.
S velkým odhodláním se prohlédla v zrcadle, vypadala stále stejně uhozeně. Alespoň se snažila upravit si vlasy, zašklebila se na svůj odraz v zrcadle, a zamířila do sklepení. V tuhle hodinu tam nikdo nebyl, takže nehrozilo, že by na ní někdo mohl po cestě narazit.

Maximálně by jí mohl někdo strhnout body. Sama netušila proč tohle dělá, proč jí na jejím profesorovi tak záleží. Možná jen chtěla aby věděl, že alespoň někdo si na něho vzpomněl.
Z chodby zaslechla hlasy, a rychle se schovala do jednoho tmavého výklenku, pro jistotu ani nedýchala.
Chvíli potom kolem ní prošel Malfoy se svojí bandou, zaujatě se bavily o dívkách na škole. Byla si jistá, že zaslechla i své jméno, a raději se snažila neposlouchat. Počkala než jejich kroky odezní, a zase vylezla.

Pomalu doběhla ke dveřím jeho soukromého pokoje, a zaťukala. Bylo ticho, možná tam není? Napadlo jí, ale přeci jen zaklepala znovu, a více hlasitě.
Malém vyskočila z kůže, když se dveře rychle otevřeli, černé oči měl trochu zarudlé, a byl z něho kapku cítit alkohol. Neměl na sobě to svoje typické černé roucho.
"Grangerová, co tu děláte?!" Zamračeně jí sledoval. Jeho hlas nezněl nadšeně, ale ani naštvaně.

Polkla, a podívala se mu do očí, nemáš se čeho bát Hermiono. Každý má přeci rád sladké nebo ne? Pokusila se o úsměv.
"Já vím, že máte dnes narozeniny pane profesore, tak jsem vám chtěla popřát všechno nejlepší. A já, něco jsem vám upekla, doufám že vám to bude chutnat." Vyhrkla rychle, tváře jí lehce hořeli. Otevřela krabičku s cupcakes. Sledovala jeho výraz, vypadal překvapeně, pobaveně, a poté naštvaně?.
"Přišla jste si ze mě dělat srandu nebo co? Kde máte Pottera, a tu zrzavou fretku?!" Naklonil se k ní, a zadíval se okolo. Dotčeně ho sledovala, zavrtěla rychle hlavou.

"Nejsou tady, a nedělám si z vás srandu pane profesore, to bych si nedovolila. Chtěla jsem vám jen udělat radost." Pousmála se, ovanul jí jeho alkoholem nasáklý dech. Nechápala proč se tak zlobí, kdyby jeho oči mohli uhranout, udělali by to. Sevřel jednu ruku v pěst, až mu zbělali klouby. Jeho výraz byl vyloženě zuřivý.

"Co kdybyste si vzala ty vaše přerostlé zuby, pitomé výmluvy, stejně jako přihlouplého dortíky, a vypadla odsud? Nestojím o nějaké milodary." Zavrčel na ní. Do očí se jí nahrnuli slzy, nebude brečet né před ním. Začala se třást, ale vzteky, jak se vůbec opovažuje.
"Víte co milý profesore, jděte do háje! Chtěla jsem vám udělat alespoň malou radost. Ukázat vám, že alespoň někdo na vás myslí, a pamatuje si zatracený datum vašich narozenin. Když jste tady každému kolem vás, úplně ukradený!"
Vypadal překvapeně jeho oči se rozšířily, a sledovali její nasupený výraz. Strčila mu krabičku naštvaně do rukou.
"Že já se vůbec obtěžovala, kvůli protivnému netopýrovi. I staré knihy v knihovně, by mi byli milejší jak vy!" Zavrčela, a na podpadku se otočila, vydala se pryč. Uslyšela za sebou jen brblání, a hlasité prasknutí dveřmi.
Poprvé ten večer nebrečela, byla smutná smutná z toho že vidí ve všem to špatné. I zájem někoho jako byla ona. Možná byla mudlovská šmejdka, ale pořád byla lepší jak ostatní okolo ní.

Když druhý den opouštěla jako poslední učebnu lektvarů, zarazil jí jeho jemný sametový vyrovnaný hlas.
"Slečno Grangerová." Kousla se do rtu, když na něho pohlédla. Jeho tmavé oči byli neproniknutelné, jemně se leskly. Vypadal úplně jinak než předchozí večer.
"Ano, pane profesore?" Pozvedla zvědavě obočí, jeho výraz napovídal, že se přemáhá aby řekl to co má na jazyku. Kousla se do rtu, připravená na další možné urážky, nejen o jejím vzhledu.
"Ty vaše dortíky, chutnali ještě lépe než jak vypadali." Řekl pouze. Koutky rtů mu zacukali v upřímném úsměvu. Na tváři se jí rozlil široký úsměv. To byl jeho první opravdový kompliment. Dojatě ho sledovala, raději sklopil zrak zpět na lavici k opravování prací.
"To jsem ráda pane profesore, jak jste mohl zjistit nebyli otrávené."

Zamrkala když jí jemné drčení zvonku upozornilo, že těstoviny jsou již hotové.
Tato vzpomínka, byla jedna z jejích nejlepších, i přesto že jí tak urazil. Ale za ty roky jeho nemístných poznámek. si už zvykla. Navíc teď bylo všechno jiné.
Připravila lasagně podle receptu jak si pamatovala, a dala je zapéct do trouby. Udělala ještě mísu míchaného salátu. Byl akorát čas aby se šla převléci, pro svého černovlasého netopýra. Sundala zástěru, vydala se pomalu přes halu do jejich ložnice, když uslyšela ode dveří ránu.
Pomalu nadskočila, po těle jí naskočila husí kůže když zaslechla děsiví smích. Smích který jí byl tolik povědomí, kousla se do rtu. Sešla první schody, a zůstala stát jako solný sloup.

"Nevím o tom, že bych tě pozvala do našeho domu, Bellatrix." Tmavé oči čarodějky před ní se přesunuli na ní. Na rtech se jí usadil krutý, zvrhlý, a děsiví úsměv.
"Ani jsi nemusela mazlíčku. Pozvala jsem se sama, proč si neužít trochu zábavy když Severus není doma, co říkáš?." Se šíleným, a hladovým výrazem ve tváři jí sledovala. Její dlouhé dravčí nehty, přejížděli po celé délce její hůlky. Jazykem si přejela po spodním rtu, a jí se poprvé za celou tu dlouhou dobu, zmocnil opravdový strach.