Vím to já,
Víš to ty,
Víme to my.
Jak moc to bolí dopadnout na zem,
Jak ještě těžší je pak znovu vstát.
A jít dál.
Sebrat znovu veškerou odvahu a znovu si vzpomenout na ten dávný sen.
Jaký ten sen vlastně byl?
Asi byl o tom, jak hezké by bylo, kdybych z té země nemusela vstávat...
Nebo vlastně ne o tom dříve nebyl.
Nevím o čem byl, vím jen že byl hezký,
Asi tak jako většina snů.
Nemohu si vzpomenout o čem jsem snila dřív,
Možná je to počtem těch pádů a tím jak mi těžknou křídla,
která mě dřív tak nesla.
Pomalu zapomínám jaké to je snít,
Mohou za to ty pády.
Vidíte už se trochu opakuji s tím pádem
Nebo jich bylo víc?
Už nevím nic.
Za to mohou ty pády jsem si tím skoro jistá,
Už znovu o nich mluvím, nemohu za to.
Je to jako začarovaný kruh...
Stále dokola a dokola a dokola
Až do ztracení
A dokola, dokola
Až do konce......
Rose
ČTEŠ
Depresivní básničky
ŞiirNo tak co bych k tomu asi mohla říct, jen takové básničky do kterých dávám hodně svých citů a emocí. Svým způsobem mi pomáhají, jsou takovým mým únikem z reality...
