Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

1.

Když jsem se teleportovala, ulici od toho dítěte bylo mi blbě. Nechala jsem plačící dítě jen tak na ulici. A teď se můžu jen modlit že dceru mojí královny, budou chtít, přijmou jí do rodiny a budou ji vychovávat.
Náhle uslyším něco za sebou.
Otočím se, je to velitel vlků ve vlčí podobě a jeho zástupce.
Vytáhnu drápky, jsou jen trochu větší než já to bych mohla zvládnout. "Fakt si chceš troufnout na nás?" Zasměje se zástupce a vycení zuby. 

Já se postavím do bojovnické pozice.

"Když nám řekneš, kde je to dítě, necháme tě být. Stejně ji tak či tak najdeme." Začíná velitel vlků Williem vyjednávat o mém životě. Je si vždycky tak jistý že je nejsilnější, pravda je že jsem sním nikdy nebojovala, takže nevím jestli je dobrý v boji nebo ne. Vše co o něm vím je od kocourů kteří se z boje s vlky vrátili.

Jeho úsměv zmizí, koukne na svého zástupce vedle sebe a něco mu naznačí hlavou.
Vlk se rozběhne přímo na mě.
Já se teleportuji trochu doleva, takže mě vlk těsně mine ale on běží dál.

Sakra to dítě! Chci běžet za ním ale do cesty se mi teleportuje Williem.
Udělám tři kroky dozadu abych nebyla tak blízko něho.

"Bojíš se?" Zasměje se a začne vrtět ohonem.

"Ne proč bych se měla bát? Nebo spíš čeho, tebe? Ha ha ha." Ukážu mu nebojácný úsměv.

"Ano mě. Jsem nejmocnější vlk a kočky se mě bojí, všechny. Ty si to jen nechceš přiznat, koťátko." Řekne a přiblíží se o dva kroky blíž.
Kdybych udělala centimetrový krok do předu dotkli by jsme se čumáky. Fuj.
Najednou na mě skočí někdo dozadu a přišpendlí mě k zemi.
Sakra já zapomněla na toho druhého.
Nespouštím oči z Williema. Pořád se usmívá.
"Furt nemáš strach?" "Ne, já nikdy nemám strach." Zavrčím, magickou silou vyhodím vlka z mých zad a pak se teleportuju pryč.