Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

14.

Artur se hned jak ty kroky uslyšel otočil. Já jsem si dál prohlížela obraz, stačilo mi jen nasát pach neznámého narušitele a hned jsem věděla že to není nepřítel.

"Co tady sakra děláte?!" Zavrčel Artur.

"A co vy?" Zavrčel tentokrát Ragnar.

Odhodlala jsem se otočit, nedivila jsem se že přede mnou stojí Nella a Ragnar. 

Nella vypadala nervózně asi se bála že to Artur bude brát jako zradu že jsou v úkrytu Silver klanu.
Ragnar za to vypadal že se bude za svou pravdu prát, klidně až do krve.

"My jsme ranní hlídka." Řekne sebejistě Artur. Ragnar v tu ránu znervózní.

Nella strčí loktem do Ragnara.

"Nooo..... my..... jsme.... šli ...." "Ragnare přestaň znám tě a poznám když lžeš i kdyby ses nezadrhával." Skočí mu do řeči Artur a přijde k nim blíž.

Nella udělá krok dopředu.
"Ragnar za nic nemůže, šla jsem se jen proběhnout jako každý den, Ragnar chtěl jít tentokrát se mnou. A když jsme blbli tak jsme vběhli sem. A co má být jak si pamatuji tak ranní hlídka sem nechodí." Řekne sebevědomě tentokrát Nella.

"Darsy? Kdo je ten muž na obrazu?" Dodá, obejde Artura a bez dalších slov si  stoupne vedle mě.

Podívám se znovu na obraz milovaného krále.

"To je tvůj otec Nelly. Král Silver klanu a můj bývalý učitel." Řeknu, tak tak zadržuji slzy ze ztráty tak úžasného muže.

"Vážně?  Já nevěděla že mu někdo namaloval obraz."

"Kdyby nebylo královny, tvé matky ten obraz by nikdy tady nevisel. Nikdy se mu nelíbilo jak vypadal na obrazech. Král když zjistil že je tady tak ho sundal, ale hned jak přišel z tréninku svých učedníku obraz zase visel tady. Královna ho vždy když ho sundal dala zpět, až se na to král vykašlal." Řeknu historku kterou mi jako malé vyprávěla matka.

"Byl hodný? Milý?" Zeptá se pro tentokrát Ragnar. Ohlédnu se. V Ragnarových očích je zájem stejný jako v Nellyných. Artur však naopak je spíš naštvaný, ale někde tam uvnitř jde vidět že ho to i zajímá.

"Byl hodný, milý a srdečný. Dokázal se pro klan rozdat. Ráno chodil na ranní hlídky, odpoledne se věnoval učedníkům a večer chodil na noční hlídku. Měl někdy i tři učedníky naráz, říkával že se tak rovnou ty děti naučí spolupracovat. Mě učil s Andrejem, pamatuji si jako kdyby to bylo včera. Jak nás učil bojovat. Jak nabádal Andreje aby na mě byl milý. Ještě před tvým narozením, kdy já už byla hlavním rádcem a Andrei generálem, chtěl aby jsme mu slíbili že tebe, budoucí královnu budeme chránit do posledního dechu." Jak jsme stáli s Andrejem vedle sebe, královna už těhotná snídala ve svém pokoji a král nás ne a ne pustit se jít nasnídat taky. Nejdřív jsme šli na ranní hlídku, potom jsme museli zkontrolovat zabezpečení úkrytu a když už jsme mysleli že se půjdeme nasnídat král nám ještě vyprávěl jak má o královnu a to malé, neboli Nellu strach. Potom všem nás uprosil aby jsme mu slíbili že je budeme chránit.

Ragnar si stoupl vedle mě z druhé strany a stejně jako Nella zkoumal králův obličej. Umřel před tím než se narodili, nikdy ho neměli šanci vidět, nikdy ho neměli šanci poznat. Proč já s králem mohla strávit tolik času a ona o něm slyšela poprvé až v sedmnácti? To není fér! Ach, život není fér...