Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

15.

Chvilku jsme si všichni prohlíželi obraz. Teda až na Artura. Dal nám chvilku a potom na sebe upozornil zakašláním. Všichni tři jsme se otočili k němu.

"Už musíme jít a vy dva jdete s námi, když se nudíte dám vám nějakou práci v základně."

Ragnar sklopí hlavu, Nella se naopak usměje a kývne hlavou na souhlas. Pořád se snaží všem dokázat svoji loajalitu, ale Ragnar se narodil ve smečce takže pro něj je to jen trest.

Když jsme dorazili do základny, Nella a Ragnar někam zmizeli. Já šla za Arturem protože jsem se tu pořad ještě nevyznala.

Došel až do jídelny. Vzali jsme si táci se snídaní a pak si sedli na lavice ke stolu který byl volný. Williem tu nebyl asi ještě spal.

"Tak na co ses chtěla zeptat?" Začne potiše a u toho se věnuje jídlu.

"Noo, já.... ach .... skoro vždy jste naše.... teda ... Silver klanové špehy hodili na hranice mrtvé... když jste je našli .... ale pár koček se nevrátilo. Co se s nimi stalo?" Zadrhávám se protože každý nádech jsem napnutější co odpoví.....

Přestane si hrát s jídlem, podívá se mi do očí, potom se rozhlédne po jídelně, jsou tady jen dva válečnici kteří sedí na druhé straně jídelny a něco si povídají. Když se ujistí že nikdo neposlouchá začne se zase věnovat jídlu. Potom co si dá kousek do pusu, pohlédne znovu na mě.

"No... dobrá nebudu nijak chodit kolem horké kaše, tady v základně jsou tři další kočky jako zajatci. Dvě jsou ve volných pokojích, od kterých si válečníci předávají klíče, asi nemusím vysvětlovat co v tom pokoji dělají a ta poslední je v mém pokoji, ze stejného důvodu." Řekne to tak klidně až mi přejede mráz po zádech.

Takže Diana žije?! Ale bylo by asi lepší kdyby ji zabili. Znásilňují ji. Mají ji jako hračku válečníci smečky nebo Artur, po pravdě nevím co je horší.

Artur mi zamává před očima a tak mě vrátí do reality.

"Jes a přestaň nad tím přemýšlet. Stejně s tím nic neuděláš. Musela bys přemluvit mě a Williema. Williema možná přemluvíš, ale potřebovala by si i mě nebo půl smečky. A stejně bys zvládla jen to aby je zabili. My nejsme lítostiví a jen tak zajatce nepustíme. To mi připomíná že jsem něco slíbil a musím už jít, čau a opovaž se mluvit o tom s Williemem." Hned co domluví, zmizí z jídelny.

Chvilku si ještě hraji s jídlem na tácu ale nemám po tom co Artur řekl moc hlad.

Náhle se někdo dotkne mého ramene.
Trhnu sebou a vyděšeně se otočím. Je to Williem. Usmívá se, asi se dobře vyspal, ale hned jak uvidí můj smutek ve tváři změní se jeho radostná tvář ve zmatenou. Zkazila jsem mu dobrou náladu. Jéj! Nemám zkaženou náladu jen já!

Williem si sedne vedle mě, znovu nahodí úsměv. "Co se stalo čiči?" Přisune si mě blíž. "Co by mělo být, jsem jen unavená." Řeknu.

"Ach co tě trápí?"

"Nic." Vstala jsem, vzala jsem tác, který jsem dala k tácům s nedojedeným jídlem a odešla z jídelny. Kdyby to byl král asi bych si to nedovolila, toto byl velitel v tom by neměl být rozdíl. Bylo to velice troufalé a jsem idiot protože jsem teď na chodbě a nevím kudy jít do pokoje Williema nebo pryč ze základny. Jsem geniální idiot!

"Ha, tady někdo neví kde je její pokojíček?" Zasmál se někdo za mnou. Byl to jeden z tich dvou válečníků kteří se bavili v jídelně. Otočila jsem se k němu. Byl starý jako Williem teda aspoň na tolik vypadal.