Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

2.

O 17 let později
"Vzbuď se, chce s tebou mluvit královna!" Řve moje spolubydlící Nora přes celý můj pokoj.
Sednu si, protáhnu se a podívám se na Noru která stojí ve dveřích mého pokoje.
"O čem chce mluvit? Provedla jsem něco?" Královna chce se mnou mluvit jen když jsem něco provedla nebo když něco ode mě potřebuje. Poslední době jsem jen chodila na hlídky. Takže něco potřebuje. 

Po chvilce už upravená, jdu po chodbě do trůnního sálu. Po cestě mě, ale zastaví můj přítel Gray.
"Ahoj lásko, co je? Něco si zase udělala? Nebo neseš nějaký zajímavý zprávičky královně?" Usměje se a já jen naznačím rameny že nemám ani ponětí proč se mnou chce královna mluvit.
Pak pokračuji dal chodbou až konečně dojdu do trůnního sálu.
Tam na trůnu sedí má královna. Starší žena už se šedivými vlasy.
Ukloním se a čekám co řekne.
"Darsy ahoj, mám pro tebe úžasný úkol, při kterém se nebudeš muset tak namáhat, jako minule." Podívám se jí do očí, celá září. Jen ať mě neposílá špehovat vlky to už mi minule bylo málem osudným.
"Chci aby si sledovala moji dceru, ale nesmíš dopustit aby tě viděla a všechno důležité mi napíšeš. " Kývnu a při tom se kouknu na svou levou ruku, kde mám chytré hodinky, kterými píšu zprávy. Je to taky jediná chytrá hračka kterou jsme od lidí ukradli a používáme ji.
"Tak mi už zmiz z očí!" Zařve. 

Změním se v kočku a běžím k východu.
Po asi tak půl hodině běhu se dostanu do města. Vylezu na střechu pěti patrového baráku, tam si sednu a začnu hledat v hodinkách jak by asi měla vypadat. Ta rodina která si ji vzala má příjmení.... Whitovi.
Takže musím najít sedmnáctiletou holku s příjmením Whitová... ok to by nemělo být takový problém.
Po chvíli co hledám v hodinkách, ucítím silné použití magie za sebou. Otočím se.

Někdo se sem teleportuje (čím dál se portujeme tím déle to trvá).
Najednou se z jiskřiček magie zjeví vlk, je to velitel vlků!
"Tak co už si zjistila jak se jmenuje?" Zeptá se, vím že se ptá mě, protože nikdo jiný tady není a taky na mě od začátku shledání kouká.

Celá se naježím ale ignoruji ho. Nic ze mě nedostaneš idiote!
Usměje se a jde blíž, chodí dokola kolem mě a vyčkává co udělám.
Já zatím hledám na středních školách v tomto městě nějakou holku s příjmením Whitová.
Po asi třetím kroužku to vzdá a sedne si vedle mě. Kouká mi do hodinek, pozoruje a vyčkává až jeho kořist udělá jeden blbý krok aby ji mohl zakousnout.
"Takže má příjmení Whitová?" Utne nesnesitelné ticho.
Já ho furt ignoruji, nezajímá mě žádný vlk, nebojím se ho ani z něj nejsem odvázaná. Má sice krásnou černou srst a jeho dvoubarevné oči jsou hezké........, ale furt je to vlk! Vlci jsou moji nepřátelé.
Stoupnu si, teleportuji se na střechu vedlejšího baráku od které nás dělila pěti metrová ulička.
Když jsem na té střeše, ohlédnu se na reakci mého nepřítele, ale on tam není, otočím hlavu zase dopředu a přímo přede mnou stojí o něco větší černý vlk než já.
On se teleportoval za mnou? To mě teď bude pronásledovat?!
Udělám tři kroky dozadu.
"Ty se mě pořad bojíš?" Zasměje se a udělá tři kroky dopředu. Přitom mi ukáže tesáky.

Za mnou už je díra mezi domy kde je ulička s popelnicemi. Jestli spadnu toto nepřežiji, i on si uvědomuje že bych toto nepřežila ale i tak udělá ještě jeden krok. Jsme tak blízko že se skoro dotykáme čumáky. Jsem možná kočka která spadne na všechny čtyři ale u tohohle pádu bych si ty nohy zlomila.