Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

17.

Williem a Artur se na chvíli vzdálili,aby jsme je neslyšeli. Na Nelle jde vidět, že se pomalu hroutí. Smečka je jediná rodina která ji přijala, jestli ji teď kvůli Rojovi vyženou, nemá kam jít. Roj by ji nikdy nevěřil. A teď už rozhodně ne. Teda jestli se vůbec dožije zítřku. Po dohadováním se Artur přemísti ke mně. U mých tlapek leží Roj. Artur mu začne do ucha šeptat výhrůžky že jestli zkusí ještě jednou přemluvit válečníka z jeho smečky tak si z jeho srsti udělá čepici. Williem mezitím uklidňuje Nell. Potom na sebe Williem s Arturem kývnou. Artur vezme Roje do zubů ten potiše zakňučí. "Darsy jdeš ho vyprovodit se mnou." Tato věta by mohla z jiných úst znít jako otázka, ale z Arturových je to jasný příkaz. Pohlédnu na Williema, který tlapkou naznačí ať jdu. 

Když jsme u hranic Artur ho pohodí na zem a začne odcházet směrem jakým jsme přišli. Pozdravně na Roje kývnu a pak doběhnu Artura.  

Další den

Vzbudí mě urputné klepání na dveře.
Podívám se na hodiny na zdi.
4:35.
To si ze mě dělá srandu?!
Vymaním se z Williemovy náruči, ale hned jak si stoupnu spadnu na zem.
Bolí mě podbřišku.
Co se děje?
Zase někdo začne klepat.
Pokusím se zvednout, ale zase se sesypu na zem.
Z klepání se stane bouchaní pěstí.
Náhle se mi zamotá hlava.....

Z pohledu Williema

Vzbudí mě mlácení na dveře od pokoje jako kdyby je někdo chceš vyrazit.
Artur... ten je jedinej kterej by byl schopný do dveří svého velitele takhle mlátit.
Počkat kde je Darsy?
Sednu si na kraj postele.
Darsy leží schoulená do klubíčka v lidské podobě na zemi. Třepe se. Má zavřené oči.

Seběhnu ke dveří, po cestě si obleču trenky a triko.
Jak jsem předpovídal za dveřmi je Artur.
"Kde je Darsy? Máme ranní hlídku."
"Darsy dneska bude mít volno. Je jí blbě." Řeknu. Ušklíbne se a odejde.
Zavřu dveře a vyběhnu schody k Darsy.
Zvednu jí ze země a položím na postel.

"Darsy? Krásko? Co se děje? Stávej!"
Po chvilce třepání se probudí.
"Co se děje?" Začne vyšilovat Darsy.
"Ležela si na zemi, třepeš se." Začnu pomalu.
'Co? Au moje hlava.' Pomyslí si.
Najednou se mi vytrhne a vběhne do koupelny.
Zvrací.
'Né to nemůže být pravda! Nemůžu být těhotná! Ale všechno k tomu nasvědčuje.... Sakra! Už před týdnem jsem měla ponětí.' Začne panikařit v mysli.
Takže si myslí..... ne když.... ach sakra.

Náhle zavře oči a kolem ní se začnou tvořit jiskřičky. Chce se teleportovat pryč?
Po chvilce co jen sedí se zavřenýma očima si stoupne a výjde z koupelny.
Otevře oči je v nich smutek i radost.

"Willieme, já.....já jsem těhotná."

Konec