Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

6.

"Zrádce." Zavrčím.
"Já vyjednávám." Řekne Andrei a narovná se.
"Mluvíš s nepřítelem!"
"Tak je možná zrádce ale co ty Darsy? Ty taky nejsi nevinná. Kvůli tobě umřela tvoje kamarádka." Objeví se tady Williem ze stejného keře jak já před chvilkou.
"Co?" Podívá se na mě nejistě Andrei.
"Vysvětlím ti to potom."
"Tak co bude s naší dohodou generále?" Upozorní na sebe Artur.
"Jaká?" Zeptám se.
"Ta že nám vydáte tebe nebo dvě zbývající učednice, a když ne tak vás zničíme všechny." Vloží se do toho Williem klidným hlasem.
"A když se vám vydám tak odejdete a zítra nás zničíte, to znám jak jste zrádní."
"Když odejdou dají nám čas do večera aby jsme odešli z lesa." Řekne Andrei a poraženecky sklopí hlavu.
"Co? Když si včera říkal..." Nedokončím to radši protože Andrei ví co jsem chtěla říct a nechtěla jsem ho zhazovat.
"Takže ty bys šla dobrovolně, tady generál říkal že bys s tím nesouhlasila." Vloží se do toho Artur.
"Radši budu trpět já než abych věděla že trpí dvě holky o kterých vím že by mohli mít krásný život." Postavím se před Andreje a zadívám se s vražedným pohledem na Artura. Začnu mrskat ocáskem ze strany na stranu.
Ale sním to ani nehne.
Se mnou, ale taky nic nehne.
"Arture běž." Nařídí mu Williem.
Ještě chvilku kouká na mě s nenávistným pohledem ale potom kývne na Williema a odběhne směr bojiště.
"Nuže chceš zachránit zbytek svého klanu nebo chceš umřít sním?" Sklopím hlavu. Williem má pravdu jestli to odmítnu zahubím nás.
Andrei se náhle rozběhne pryč taky směrem k bojišti. Srab.
Jsme tu sami.
"Takže? Krásko? Jak to bude?"
On mě oslovil kráskou? Takže už vím co se mnou bude. Budu jeho děvka to je super....
Ikdyž není tak špatný, vypadá sexy.
Cože! Darsy prober se! Je to vlk! A ještě tě chce jako svoji děvku.
"Budu milý když budeš poslušná."
Dělej Darsy řekni že přijímáš!
Ale co když královna nebude chtít utéct pryč?
Williem začne kolem mě kroužit. Zase.
Znervózním.
"Přijímám to, půjdu s vámi, veliteli. Ale chci vidět jak vlci ustupují."
Zastaví se přede mnou.
Kývne hlavou na souhlas a ocáskem mi naznačí až jdu za ním.
Jde směrem k hranici.
Náhle když vykouknu z keře, objevím se asi půl kilometru od bojiště.
Vlci se stahují.
"Dneska večer na hranici přesně 20:00.
Jestli tam nebudeš přesně, věř mi že přeživší kočky zabiji před tvýma očima." Pošeptá mi do ucha a začne utíkat směrem k hranicím.
"Ty s ním nejdeš?" Objeví se vedle mě Andrei.
"Mám být v osm večer u hranic." Koukám furt směrem k hranicím.
Musím vidět královnu.
Běžím k bojišti.
"Musíme pryč! Velitel vám královno vzkazuje že se večer vrátí a ti co tady zůstanou zabije."
"Dobře když myslíš Darsy. Všichni co si chtějí zachránit život si běžte zbalit! Za hodinu odcházíme. V 17 hodin až jste u zadního východu úkrytu." Rozkáže královna a sama si odejde zbalit.
Jdu hned za ní a odpojím se až u mého pokoje.
"Ach poslední den tady." a taky svobody... pomyslím si.
Vezmu si svůj jediný vak který je celý černý jen jsou na něm dvě žluté kočičí oči.
Zabalím si dvoje oblíbené tepláky, jedny džíny, přičemž mám jedny na sobě, vezmu si dvoje trika s krátkým a jedno s dlouhým. Zabalím si tašku s make upem a dám tam i fotky s Grayem, Dorou a Andrejem.

Jsem asi připravená.
Ach já nikam nechci!

17:00
Rozhodla jsem se že je doprovodím až k hranicí mezi kočkami a koncem lesa.

19:35
"Bude se mi po tobě stýskat." Řekne Andrei když jsme už na konci kočičího území.
"Mně po tobě ne." Řeknu ale stejně neuhnu když uvidím že mě chce obejmout.
Po objetí mi dá pusu na tvář.
"Nezapomeň hlavně že si kočka a ne vlk. A pozdravuj princeznu Nellu." Zašeptá.
Když mě pustí, proměním se v kočku a začnu utíkat k místu setkání.

19:45
Začínám běžet v lidské podobě protože moje kočičí tělo už nemůže.
20:01
Doběhnu na místo setkání a vyčerpaně padnu na všechny čtyři.
Na proti mě stojí Williem v lidské podobě a Artur ve vlčí podobě.
"Je 20:01 já bych to bral že přišla pozdě." Ukáže mi, svoje tesáky.
"Omlouvám se, běžela jsem co nejvíc to šlo." Zakňučím.
Williem kývne na Artura, ten kolem mě proběhne. Když je metr za mnou zavyje a z keřů vyběhnou další vlci. I se zástupcem běží k úkrytu koček.
Po chvilce tady zůstanu sama s Williemem.
Přijde až ke mně a nabídne mi  ruku.
Příjmu ji a nechám se zvednout.
Na jeho obličeji nejde poznat žádná emoce.
Jen se mi kouká do očí. Zkoumá je.
"Tak pojď." Řekne vážným hlasem.
Pořád mě drží za ruku. Pevně. Až tu ruku přestávám cítit.

Náhle uvidím jen jiskřičky a objevíme se v úkrytu vlků.
Vede mě dál.
Jdeme chodbou, zahneme doleva, doprava, zase doprava.... už jsem se tu ztratila.
Potom zastaví u nějakých dveří.
Z kapsy vyndal klíč a přitom se na mě podíval zkoumavým pohledem.
A já v tu chvíli si vzpomněla na scénu z Padesát odstínů šedi. Kdyby i vlci měli příjmení určitě by se jmenoval Williem Gray.
"Čemu se směješ?" Usměje se i on.
"Ale nic." Dám si bleskově ruku před pusu a tím zakryji zářící úsměv.
"Gray je blbé příjmení. Spíš bych si dal příjmení Black." Řekne a u toho odemče dveře.
Znejistím. To jde tak snadno zjistit na co myslím?!
Vleze do místnosti a já za ním.
Je to dvoupatrový pokoj?
Vlevo jsou schody do druhého patra, vpravo se rozprostírá kuchyňská linka a hned naproti mě je sedačka a televize.
"Toto je můj pokoj. Od teď i tvůj... no.. chovej se tu jako doma. Já si ještě musím něco zařídit." Řekne, odejde z pokoje a zamkne za sebou.

Super takže to není pokoj ale vězení.
Vězení s velkou kuchyňskou linkou, lednicí plnou jídla a s herními konzolemi všeho druhu.
A já myslela že naše bydlení s Dorou je úžasné protože jsme ukradli lidem televizi, takovou tu krabičkovou, kterou museli nést čtyři lidi. Tady byla velká plochá úžasná černá televize. Vlci jsou moc závislí na lidských zařízeních. My kočky jsme si svítili svíčkami, ale tady jsou normální lustry.
Když jsem vyšla schody, byla tam velká postel s nebesy, dvě velké skříně, jedna komoda a dveře do koupelny.
Řeknu vám koupelna byla též v tomto nebi nádherná.... jemný koberec na zemi, čisto a velká rohová vana.
Bez Williema by byl toto ráj.
Ale co když Williem taky nebude tak hrozný? Je zatím mil.... Darsy prober se zabil ti všechny tvé přátele!
Zamknu se v koupelně a napustím si vanu.
Když ležím v té hřejivé vodě přijdu si jak v mamině objetí.
Pomalu se mi zavírají oči....