11.

61 6 0
                                    

Po hlídce jsme se šli nasnídat.
Já a Darsy jsme snídali v našem pokoji.
Darsy to brala automaticky, ale mně už se začínalo stýskat po snídáních s Arturem a ostatníma válečníkama.
Darsy si po snídani ještě šla lehnout.
Ani si nevšimla že jsem se snídaně ani nedotkl.
"Veliteli!" Zařval někdo na chodbě a pak se ozve i klepání na moje dveře.
Zvednu se ze židle a otevřu dveře.
Stojí tam Filip válečník v obličeji chaos a za ním je druhý který lape po dechu.
"Ano Filipe? "
"Pouliční klan! Je u západních hranic!" Vyhrkne ze sebe.
"Jak to můžete vědět? Vy jste byli až u západních hranic?" 

-Začínám litovat, že ranní hlídka neprocházela bývalé Silver klanové území.-

"No byli jsme blízko nich a vítr fouká na východ takže jsme cítili pouliční klan blížící se sem!" Řekne tentokrát ten druhý.

Kývnu hlavou že jsem to pochopil, i když jsem nepochopil co dělali na bývalém kočičím území.

"Filipe najdi Artura, řekni mu to co si řekl mně, ať nachystá pár válečníků a jdou napřed k západní hranici.Ty sežeň pár válečníků a počkejte u vchodu z úkrytu." Rozkážu a vejdu zpátky do pokoje a nezapomenu za sebou zabouchnout dveře.

"Darsy dělej stávej! Klan tvého bratra zase otravuje!" Zařvu z prvního patra našeho pokoje.
Darsy přijde až k zábradlí a podívá se na mě dolů.
"Musím? Já nikam nechci." Zakňučí.
"Pojď a nekňuč jako malé kotě."
Najednou ji jako by v hlavě přeplo, sešla  schody, zastavila se až u mě a narovnala se jak nějaký válečník.

Běželi jsme jen půlku a zbytek cesty k západní hranici jsme se plížili.A udělali jsme dobře, protože po chvíli jsme narazili na  Andreje nebo-li zástupce Pouličního klanu a na deset bojovníků. Nás je dvanáct, díky bohu že se Artur na mě nevykašlal i když se trochu motá, nedává chováním nic najevo že je opilí, jen Darsy nenávistně sleduje zpovzdálí. Darsy si Artura nevšímá.

Když na nepřátele narazíme, Andrei zacouvá a zmizí v keřích a ostatní bojovníci se pustí do nás.

Z pohledu Darsy

Zase na mě zaútočila Lilie, jak kdyby jí to nestačilo minule. Zase je lehký soupeř a po chvilce zmizí s kňučením v keři. 

Rozhlédnu se kolem, Andrei nikde. Vyhráváme, vlci pronásledují kočky které s kňučením utíkají. Někde v dáli uslyším kočičí kňukot jako kdyby nějaká kočka umírala, určitě nejsem daleko od pravdy, vlci se perou až do konce, nad útěkem nepřemýšlí a kořist nechat utéct taky nemají v plánu. 

Náhle, když moje uši už nerozptyluje kočičí naříkání, uvidím před sebou Artura jak se do krve pere s nějakým kocourem. Když konečně kocoura zmáčkne k zemi, za ním neslyšně v keři se objeví Andrei. Běžím směrem k nim. Andrei už skáče na Arturova záda..... ale já jsem rychlejší a ve vzduchu Andreje sejmu k zemi. Artur zakousne kocoura s kterým do teď bojoval a už jako tělo bez duše ho odhodí na stranu. Otočí se k nám.

Andrei vrčící na mě, při čem do něj zarývám drápy a tak ho tisknu k zemi. Artur vyčkává a já vím přesně na co. Čeká až Andreje zabiji a tak mu dokážu svou loajalitu. 

"Karta se obrátila"  Řeknu klidně.

"Tak dělej už ho zabij!" Zavrčí Artur když nabere ponětí že si budu chtít ještě povídat před tím než Andreje zabiju.

"No tak dělej  Darsinko, zabij mě, svého nejlepšího kamaráda který na tebe vždy dal." Zavrčí tentokrát Andrei lež. 

"Aspoň před svojí smrtí nelži!" Zavrčím a přitlačím ho víc k zemi. Najednou jako by se svět kolem zastavil jako kdybych tady byli jen my tři. 

"Sejdeme se v pekelném klanu, zrůdo." Zašeptám aby to slyšel jen Andrei a rychlím pohybem přední tlapky proříznu Andrejovi krční tepnu. Jeho smrtelný řev se začne linout lesem, ale po chvilce se z řevu stane chrčení a pak ztichne úplně. Slezu z něho, tlapkou od jeho krve mu čmrknu čárku na jeho čelo a v hlavě požádala královnu nebe aby ho nepřijala do Nebeského klanu. Potom se otočím na Artura. Ten narovnaně sedí a zvídavě kouká na mě, asi kvůli té značce jakou jsem udělala Andrejovi na čele.

"Andrei je mrtev!" Zakřičela nějaká kočka a v tu chvíli začali všechny kočky utíkat pryč. Bez velitele výpravy jsou nicky, který ani neví co tady dělají.  Válečníci běželi za kočkami takže tady jsme zůstali jen my, já a Artur.

Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat