Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

4.

Pohled Williema
Když se Darsy jako tělo bez duše zřítila k zemi, bylo mi jí líto že jsem ji do tohohle zatáhl.
Vzal jsem jí do náruče a pak jsem se s ní a s Arturem teleportovat do ukrytu smečky.
"Na, odnes ji do bílé místnosti. Dělej si sní co chceš, ale na hraní máš jiné. Je ti to jasné?!" Předám Arturovi, svému zástupci, ještě magií spící Darsy a odejdu do jídelny kde by měli být teď všichni válečníci.
Když tam dojdu hned jeden válečník ke mně přijde a dá mi hlášení z ranní hlídky.
"Všude čisto, necítili ani neviděli jsme žádné kočky. Teda jedině tam blízko hranic jsme cítili dva kočičí pachy jen hodinu staré." Řekne a vyčkává na mou odpověď.
"Dobrá, zítra ty a ještě dva půjdete to obhlédnou na území koček, každého kdo se vám postaví do cesty, zabijte." Řeknu a jdu se sám najíst.

V 17:00
Magické snění u Darsy by už mělo skončit.
Jdu z pokoje, po chodbě do malé místnosti. Je tady panel, dvě obrazovky a vedle něj dveře. Na obrazovkách je Darsy ležící na matraci. Jak se zdá Artur ji zakryl dekou.
Darsy ještě spí, ale náhle začne tu deku zubama jemně trhat, ale s dekou to nic nedělá. Pozoruji ji, když v tom náhle do místnosti vtrhne Artur.
"Mám něco co bys měl vědět." Přistoupí blíž ale svoji pozornost upírá na spící Darsy.
"Na lidském těle má jizvy, které jí musela udělat kočka."
"A kvůli tomu mě vyrušuješ?" Zavrčím na něj.
"Má je na místech kde by to nikdo nečekal,má dvě na stehnech zevnitř."
"Nějak moc sis jí prohlížel nemyslíš?"
"Můžu ti slíbit že jen prohlížel."
"To je jedno, už by měla být vzhůru ne?"
Naznačí rameny že nemá ani tušení proč ta šípková růženka ještě spí.
"Kdo ví, já tě nekontroloval kolik magie si použil na usínací kouzlo. Ale je sexy, nejhezčí kočka kterou jsi kdy chytil. Jdu si dát oběd, jestli teda nechceš abych něco udělala, před jídlem."
"Ne, běž se najíst."
Artur kývne a odejde.

Pohled Darsy
Vzbudím se v bílé místnosti.
Nic tady není. Jen já a bílé dveře které se dají lehko přehlednou. A dvě bílé kamery -teda myslím, že se tomu tak říká, jen vlci používají všechny věci od lidí- které jsou namířené na mě.

Dobře Darsy uklidni se, zrekapitulujeme si to. Byla jsem na střeše s...Williemem....Ten parchant!
Takže jsem ve skrýši jeho smečky, super.
Tak strašně moc jsem se sem snažila dostat s Davidem a teď mě sem donesli dobrovolně.
Ale bez Davida nebo někoho kdo by to zvládl se mnou zničit zevnitř!
Darsy uklidni se. Nádech. Výdech.
Lehnu si na záda, přikryji se víc dekou. Díky bohu mi nechali moje oblečení. Koukám na bílí strop.

Náhle někdo otevře dveře, je to nějaký neznámí chlap, cítím z něj že je vlk.

"Stávej kotě, když půjdeš dobrovolně tak ti neublížím." Řekne slizce.
"Dej si pozor na jazyk aby si brzy nebyl bez něj. Nemám z vlků strach." Zvednu se jdu k němu. Nevypadá překvapeně že mu odporuju. Chytne mě za zápěstí vede chodbou. Pak nás teleportuje někde do lesa, ale jsme furt na území vlků. Cítím to z okolí
Stojím vedle něj, před námi je jeho velitel Williem a dva jeho válečnici kteří drží ..... Doru!
Náhle mi někdo obtočí nohy magickým kořeny.
"Doro?!" "Darsy?" Její hlas je tak slabí, ona vlastně visí, kdyby jí Williemovi válečnici pustili spadla by na zem.
Nemůžu se ani hnout.
Williem přijde blíž k mé maličkosti, zle se usměje a pohladí mě po tváři, má studenou ruku.
Pak se otočí a zamíří si to k Doře.
"Tvoje kamarádka na tom není vůbec dobře." Řekne a při tom kouká na mě.
"Zkus jí něco udělat a.." " A co? Zabiješ mě? Už se bojím." Zasměje se.
"Pustit." Nařídí a v tu chvíli válečnici pustí Doru a ona spadne na zem.
Válečnici udělají krok dozadu.
V jejich oči jde vidět nenávist asi k samotnému kočičímu druhu, ale jde tam vidět i strach z Williema.
Náhle se Nora s magickými jiskrami zvedne do vzduchu.
Je to Williemova práce?!
Dotkne se rukou jejího čela.
Ona vykřikne bolestí.
Kolem nich se objeví jiskry magie.
V jejich očích se jiskry magie pomalu vytrácí, naopak u Williema ty očí září víc než samotný oheň.
On jí vysává!?!
"Dost! Prosím nech ji!" Žadoním, ale místo toho aby mě někdo vyslechl mi dá válečník vedle mě, facku.

Po třech dlouhých minutách vše skončí.
Dora spadne na zem.
Williem se zářícími oči podívá na mě.
"Běžte se porozhlédnout po území, jestli sem nikdo nevnikl, já už to tady zvládnu." Co to řekne, se všichni tři válečnici promění ve vlky a utečou někam pryč.
"Chceš aby měla plnohodnotný pohřeb?" Zeptá se mile.
"Pusť mě až tě můžu roztrhat!" Zavrčím. Snažím se potlačit slzy.
Jde až ke mě.
"To je za to že si přišla o hodinu a půl pozdě na tu střechu." Pošeptá mi do ucha.