Kočky nebo Vlci není to snad jedno? ✔

8.

Z pohledu Darsy
Na konec mě ten debil ukecal abych si lehla ale místo toho aby čekal až usnu, na mě použil uspávací kouzlo.
Ach proč musí mít tolik magie?
Já kdybych na někoho použila uspávací kouzlo už bych nemohla ani pořádně chodit!
Je to nefér!
Když se vzbudím a kouknu na hodinky (Williem se tváři inteligentně ale hodinky mi nechal) je 16:38.
Zavřu oči. Nadechnu se nosem.
Jsem sama v místnosti.
Williem potom ještě šel do koupelny a pak odešel pryč.
Vydechnu pusou a otevřu oči.
Sednu si na kraj postele.
Tak co budu dělat?
Jdu k vaku a začnu si vybalovat věci.
Pak si je naskládám do jednoho šuplíku v komodě, který mi daroval.
Dám si do šuplíku i ten vak.
Ach, nikdy bych nečekala že se moje věci budou vejít do jednoho malého šuplíku.
Já chci domů... už se mi to tady nelíbí...
Neříkám že by to tady mělo nějakou chybu ale necítím se tady dobře.... ani svobodně.

Někdo otevře dveře od pokoje, udělal tím jedním otevřením takovej rachot že to nemůže být Williem, který ví že mu v posteli spí holka v depkách. 
Potichu se dostanu až k zábradlí.
Je tam vysoký, hnědovlasý chlap.
Přijde mi povědomí, ale nemůžu si vzpomenou na jméno. Bohužel jsem hodně vlků v lidské podobě neviděla. Ale o hodně vlků jsem slyšela.
Podívá se nahoru a když mě uvidí tak se ušklíbne.
Ty oči... Artur....zástupce Williema!
"Jsi tu sama? Nevíš kam velitel odešel?"  Zeptá se lhostejně. Zakroutím hlavou na znamení že nemám ani tušení kam jeho velitel zmizel ale jsem ráda že tady není.
"To ten debil tě tady nechal odemčenou?!"
Jak na zavolání se za ním objeví Williem.
"Co se tady řeší? Jde tě slyšet až k jídelně." Zavrčí.
"Kód 10, vím je to k neuvěření když jsme Silver klan vyhnali že si to tady chtějí  obsadit další kočky, ale jejich pach jsme před tím necítili ani na bývalém kočičím území...." dál už neposlouchám.
Vím toto by mě mělo zajímat, protože Artur vlastně mluví o tom že je v lese další klan? Nebo jen toulavé kočky? To je jedno mluví o mém rodě!
Ale místo toho vezmu hřeben, džíny a moje tričko z komody a zamknu se v koupelně.
Slyším že spolu mluví ale nerozumím jim přes dveře.
Rychle že sebe udělám aspoň normálně vypadajícího člověka.
Pak rychle vyjdu z koupelny, Williemovo triko dám na postel, svoje věci do komody a sejdu schody k nim.
"Takže se v lese neorientují? Tím pádem neví ani o nás..." Řekne svou teorii Williem, ale přestane když uvidí mě že jdu k nim.
"Kam kotě míří?" Řekne drze Artur.
"To bych taky rád věděl." Podívá se na mě přísně Williem.
"Nechcete pomoc? Že podle toho co jsem poslouchala je to pouliční klan a mohla bych pomoct... nebo jenom bych chtěla jít s vámi....." Řeknu trochu zatrhávaně ale stejně sebevědomě.
"Pouliční klan?" Začne Artur, protože se dostane dřív z transu že s nimi mluvím jak sobě rovnými. Williem na mě pořád kouká ohromeně.
"Jsou to kočky který žijí normálně v městě jen se chovají jako opravdový divoký kočky a moc neukazují svoji lidskou podobu."
(*Jestli jste do teď nepochopili tak:
Kočkami se nazývají lidi stejného rodu jako je Darsy. Nazývání vlci už asi nemusím vysvětlovat 😅. Ok vracíme se k příběhu!*)
"Takže neumí bojovat a bude lehký je zabít." Usměje se Artur.
"I potom co teď řekl chceš jít s námi?"
Zeptá se Williem, přitom ukáže má Artura ale kouká pořád na mě.
"Chci. Klidně budu i bojovat." Řeknu sebejistě.
"Dobrá Arture vezmi si 15 válečníku a běžte na první místo. My tam budeme už čekat." Artur kývne a odejde pryč.
"Otázkou zůstává jestli budeš bojovat s námi či proti nám." Koukne na mě s kamennou tváři.
Co je to za otázku sakra? On mi snad nevěří? No jo no před chvilkou jsem ještě nechtěla s ním být ani v jednom pokoji. Ach jsem pitomá. Stejně tam chci jít jen kvůli tomu abych zjistila jestli se k nim nepřidal někdo od nás.
Jo proto tam chci jít, není to kvůli zradě!
Nebo jo? Jsem zrádce který chce jen vidět svůj rod umírat?
"Tak co? Odpovíš mi? Nebo mám brát to mlčení jako znamení že budeš bojovat proti mně hned jak je uvidíš?" Když to řekne uvědomím si že jsem dlouho mlčela a na něj až moc dlouhé ticho.
Ukázala jsem tím že sním nebudu bojovat? Myslí si to co řekl? Nebo to řekl jen tak? Sakra já se v něm nevyznám.
I když bych možná chtěla, je tak krásný a někdy i milý.
Jen jeho obal je krásný a milý, ale ve vnitř je prohnilí a krutý. Nebo se mýlím a kluk který je milý může vraždit po tisících bez známky viny?
Williem sklopí hlavu.
"Emm jasně že budu bojovat na tvé straně." Vypadne ze mě když ho uvidím jak je zklamaný.
Nasadí úsměv který mi přijde falešný.
Přijde mi jako kdyby moje myšlenky slyšel, protože nic co by ho zklamalo jsem neřekla. Darsy uklidni se, jen nevěří na sto procent že budeš bojovat na jeho straně.
Chytne mě za ruku a beze slov mě vede chodbou až ven.
Už tam čeká pár válečníků s Arturem.
Všichni jsou ve vlčí formě.
Když se přemění i Williem, proměním se i já sice né ve vlka, ale kočka jim bude muset stačit.
Pár válečníků se na mě podívá, ale nevypadají překvapeně.
Náhle uslyším za sebou někoho.
Otočím se i s Williemem.
Dva vlci a jedna kočka, přiběhnou až k nám. Mezitím se k nám prorve Artur z druhé strany.
Ti tři co teď přiběhli si sednou přes nás.
"Řekl jsem přijďte hned ne až se vám uráčí." Zavrčí na ty tři Artur.
Věděla jsem že nevrčí na mě ale stejně jsem se přisunula víc k Williemovi.
Když si toho Williem všimnul obtočil kolem mě ocásek.
"Omlouváme se, ale dneska jsme nesnídali, kvůli ranní hlídce..." ".....sám víte když jste přece ranní hlídku vedl." "Prostě jsme se potřebovali najíst, s prázdnýma žaludkami by jsme neměli energii, takže by jsme vám byli na nic."
Začnou se všichni přerušovat.
"Dobře, musíš Arture uznat že mají pravdu. Běžte na pozici, tihle tři půjdou s námi." Řekne Williem.
Ti dva vlci nevypadají moc šťastně ale té kočce se rozzáří oči. Počkat co tady vůbec dělá? Cítím z ní známý pach ale nevím kam ho zařadit.
Artur kývne a odvede ostatní válečníky.
Zůstalo nás tady jen pět.
"Vy se nebudete zdravit? " pošeptá Williem mi do ucha.
"Co?" Zeptám se zmateně.
"Veliteli prosím fakt nemůžeme jít s ostatními? Vy to zvládnete sami." Zakňučí jeden vlk.
"To je Nella Whitová ale jestli chceš dělat jako nic tak v pohodě." Pošeptá Williem a pak naznačí až jdeme za ním.
Nikdo z nás ani nezaváhá a následujeme ho.
Já se zařadím vedle něj, ti tři jdou těsně za námi. Ta kočka se furt z jedním vlkem pošťuchuje.
Po cestě potkáme Artura a spol ale nezpomalíme.
Náhle ucítím kočičí pach.
Je mi odněkud povědomí, ale není z Silver klanu to bych si pamatovala.

Z pohledu Williema
Vážně Darsy přijde ten pach povědomí?
Ikdyž je bude znát zůstane na mé straně nebo se k nim přidá?
Otočí hlavu směrem ke mně.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se tiše.
Zakroutím hlavou abych zahnal zlé myšlenky a usměju se na ní.
"Když jsi se mnou jsem v pořádku." Dotknu se čumákem jejího čumáčku. Vypadá překvapeně a vystrašeně. Vzápětí se trochu odtáhne.
'Co to sakra udělal? Proč jsem se ho vůbec zeptala na tu pitomou otázku? Proč se o něj zajímám?' Pomyslí si.
Dojdeme k malému dolíku.
Všichni tam seskočíme a přikrčíme se.
"Slibuju ti že budu bojovat s tebou." Šeptne mi do ucha.
Kývnu na souhlas.

Kolem dolíku se náhle objeví kočky.
Všichni se přestaneme krčit.
'Past!' 'A sakra.' 'Co budeme dělat?' Začnou hysterický myslet ti tři válečnici za námi.
Zacouvu k nim, ale stále nezpouštím pohled z koček nad dolíkem.
Darsy se přisune ke mně, cítím že má strach.
Najednou k nám seskočí jeden kocour má srst skoro stejně zbarvenou jako Darsy.
Hned jak ho uvidí trhne sebou.
'Takže ho zná?' Pomyslím si.
"Darsy, ahoj tebe bych tady nečekal." Řekne sarkasticky ten kocour a usměje se na ni zlým úsměvem.
'Zrádce!' Pomyslí si.
Instinktivně si stoupnu před ní.
"Co ta.... tady dě... děl..děláš?" Vykoktá že sebe Darsy.
Probodávám toho kocoura pohledem, ale on se zaměřuje jen na ni.
"Ale co nemám náladu na sourozeneckej pokec. Andrei dělej si s nimi co chceš jen Darsy nech naživu." Řekne, vyskočí z dolíku a zmizí v keři.
Na jeho místě se objeví černý kocour, bývalí generál Silver klanu.
"Ahoj Darsynko."