Don't look back (Drarry) cz

4. Zahaleni tmou

(Říjen) 

DRACO

Byla noc a neviděl na krok, už dlouho se mu špatně spalo, často se probouzel zpocený uprostřed noci a poté se mu stěží usínalo. Dal si koupel v koupelně prefektů, aby ze sebe smyl pot. Lázeň byla tak příjemná, že ho dokázala uklidnit a vrátila mu normální tep. Oblékl se, ale namísto zmijozelské věže se vydal opačným směrem. Využil tajný vchod ve třetím patře a za chvíli byl z hradu venku. 

„Měl bych se radši vrátit domů." řekl do tmy, hledíce na oblohu posetou hvězdami. 

Vzpomněl si na rozhovor s Potterem. Už si nevzpomínal na slova, která stejně nemyslel vážně. Myslel jen na jeho havraní vlasy kroutící se na všechny strany. Na oči, ústa, krk,... 

Proč to musí být on? Kdokoliv jiný jen ať ne on! Zítra si zabalím věci a pojedu domů. Co jsem si myslel? Že všichni zapomenou? Že mě budou brát za normálního kluka, kterým jsem nikdy nebyl? Že se do mě zamiluje ten, který je všemi obdivován? Do mě? Do takové trosky? I kdybych našel odvahu a řekl mu, co cítím... ne... to se nikdy nestane.

Snažil se zahnat myšlenky a nemyslet na nic. Zrychlil krok a soustředil se jen na chůzi. V tom do něčeho narazil a spadl na zem. Nespadl však na tvrdou a vláhou nasáklou zem,  to na čem ležel bylo měkké a zdálo se že i neviditelné.

„Auu!" ozvalo se tiše. V tom se pod ním objevil Harry. Leželi nad sebou a koukali se jeden druhému do očí. Noc, která je obklopovala vytvářela dojem nereálnosti toho okamžiku. Noc probouzí něco, co ve dne spí... odvahu, důvěru, a to nás nutí dělat věci, kterých bychom se ve dne nedopustili. Třeba sundat masku, která je součástí nás samých odjakživa a být těmi, kdo doopravdy jsme.

Harry

Byl na své obvyklé noční vycházce pod neviditelným pláštěm když ho něčeho shodilo na zem. Když ze sebe shodil plášť ležel tváří tvář Malfoyovi. Podzimní větřík si pohrával s jeho světlými vlasy, jeho rty byli úzké a tváře zrůžovělé zimou.

„Nemůžeš spát?" zeptal jsem se, abych prolomil trapné ticho.

Podíval se zmateně, naklonil se blíž a pak si rychle sedl na trávu a s rukou položenou přes pusu se jeho pohled stočil jiným směrem. „Nejde to, už jsem pořádně nespal od té doby... no však ty víš."

„Já jsem na tom stejně. Proto se za nocích procházím. Když se unavím spí se mi lépe. Navíc jsou krásně vidět hvězdy." Nejradši by si dal pěstí za to co řekl. Proč říkám takové divné věci před Malfoyem?

Přikývl, dívajíce se stále na jezero.

Harry se posadil vedle něho. Nerozuměl tomu, ale najednou měl pocit, že vedle něho nesedí Draco, ale úplně jiná osoba.

„Proč se vůbec procházíš pod neviditelným pláštěm?"

„Jednou mě při mém večerním dobrodružství málem nachytal profesor Kratiknot, zahlédl jsem ho s nějakou ženou, jak se procházejí za úplňku. Schoval jsem se za strom a čekal až budou dost daleko na to, abych mohl pokračovat v cestě, ale oni se ale zastavili a sedli si ke kmenu stromu, za kterým jsem se schovával. Byla to dlouhá noc... Od té doby nosím plášť, abych mohl z takových situacích utéct." Sledoval jeho pobavenou reakci a cítil, jak mu rudnou tváře.

„Promiň mi." zahleděl se na špičky svých bot, aby se nemusel dívat na překvapený výraz na tváři Draca Malfoye.

„Za co se mi omlouváš? To já bych se měl omlouvat." konečně odtrhl svůj pohled od jezera a zahleděl se hluboko do Harryho zelených očí.

„Všichni děláme chyby, nesmíš se vinit za něco, co jsi nemohl změnit." vyhrkl ze sebe Harry oplácejíce mu pohled.

V mžiku sekundy strhl Harryho na zem a jeho oči se třpytily jako by byli ze skla, na zaskočenou tvář pod ním dopadla hřejivá kapka vody, další spadla na rty. Harry cítil, jak mu srdce bije tak divoce, že to museli slyšet sovy v sovinci, divný pocit se rozprostřel uvnitř žaludku. Byl zmatený, ale přesto věděl co chce. Aniž by si to uvědomil, slízl slzu, která mu stékala po rtu. Draco to sledoval a zhluboka oddychoval, tak rychle a hluboko, jako by právě uběhl maraton.

„Draco..." špitl Harry nervózně. Už neplakal, Draco studoval tvář ležící pod ním ve svitu měsíce. Harry se třásl po celém těle, pod ním zem a nad ním tyčící se Malfoy, udýchaný a tak nehybný, zamyšlený, jako by se k něčemu odhodlával.

Z ničeho nic se přiblížil blíž a jejich rty se spojili v jedno. Tiskl osobu pod sebou k zemi celou svou vahou, jejich rty se vpíjeli do sebe, jako by to bylo místo, kde vždy měli být. Harry byl opilý nocí, a polibky, které dostával, zprvu vášnivé, později něžné a hravé. Byl paralyzován, nemohl hýbat ničím, jen svými rty.

Tak rychle jak Draco začal, tak přestal. V mžiku byl na nohou a zmizel v mlze. Nechal chlapce s brýlemi samotného v husté tmě, zmateného a vzrušeného. Bylo to po válce, když zjistil, že je gay, avšak nebyl si dost jistý až do dnešní noci. Teď to vím jistě.

Boule v rozkroku bolela, kalhoty se pnuly a nikdo nikde nebyl. Netušil, co by na to řekli, kdyby ho tu našli s rukou mezi nohama, ale bylo mu to upřímně jedno.