Don't look back (Drarry) cz

8. Hodina lektvarů

(Konec listopadu)

HARRY

Jelikož přišel pozdě, přiřadil se k Hermioně, na kterou nezbyla dvojice. Ron jí pozoroval zoufalým pohledem mezitím, co krájel přísadu kulatého tvaru, která uvnitř skrývala fialový sliz. Probodával je pohledem čím dál tím hlouběji, jako by sledoval jejich duši, současně s tím krájel hnědou slizovatou bobuli čím dál tím rychleji, až se Hermiona bála, že si uřízne prst. Jeho společník ho pozoroval nervozním pohledem, nechtěl ho vyrušit pro případ, že by se Ron lekl a byl by o prst či dva kratší. Po nějakém čase jeho pohled ustal, ale to pouze proto, že se z jeho kotlíku hrnuli proudy fialových bublin, a hromadili se na dřevěné podlaze, kde praskli a zanechali po sobě tmavě fialové kruhy.

„Hermiono? Co se stalo?" zeptal se Harry, zatímco sledoval, jak Ron vysvětluje učiteli, co přesně do kotlíku nasypal.

„Jen jsme si vyměnili pár názorů. Nic víc, nic míň." zamrkala a začala pročítat recept. Mezi čtením se usmála a pronesla zcela bez emocí: „Jak se má Draco?"

„On... Co... já-já nevím o čem to mluvíš." Odvrátil pohled od Ronova nezvladatelného kotlíku a dělal, že studuje přísady k lektvaru přitom nenápadně očima těkal mezi studenty, zda Hermionu nezaslechli.

„Myslíš si, že jsem si toho nevšimla Harry? Ty pohledy, doteky... A teď ty tvoje rozcuchané vlasy." uchechtla se. „Přišel si pozdě a ještě v takovém stavu a chceš mi tvrdit, že v tom Draco nemá prsty?"

Nedokázal nalézt odpověď, nechtěl jí lhát, ne jí. Vydechl, a v duchu se proklel. Když si myslel, že je nemožné všimnout si. Hermiona má oči všude.

„Mě lhát nemusíš, mě to nevadí." usmála se a dál odměřovala prášek z mandragory.

„Ta výměna názorů, Hermiono ty jsi to řekla Ronovi?" vypískl když si uvědomil, jak se na něj Ron dívá. To je konec. Ron se skláněl k zemi a snažil se vydrhnout z podlahy fialové skvrny. Mezitím co jeho partner započal vyrábět lektvar od začátku.

„Blázníš?" vypískla až se na ní otočila polovina třídy. Když se otočili zpátky ke svým kotlíkům pokračovala šeptem „Ron by se zbláznil. Myslím, že bude moudřejší chvíli počkat. Připravit ho na to... nebo mu to neříkat vůbec."

„Radši bych mu to neříkal nikdy... Nikomu... "

„Já to chápu, Harry. Jen jsem ti chtěla říct, že jsem tu pro tebe. Že stojím při tobě a jsem šťastná za to, že jsi po tom všem co se stalo našel štěstí."

... 

Harry odcházel z hodiny uklidněn a vyrovnán. Věděl, že Hermioně může věřit, horší však bylo  přesvědčit o tom také Draca.

(Prosinec)

DRACO

V sedmém patře bylo naprosté ticho. Seděl na okenním parapetu s knihou v ruce. Obal knihy se již rozpadal a stránky jen tak tak drželi na svém místě. Miloval staré knihy. V dětství mu byli jedinými společníky. Venku za oknem se snášel déšť, tvrdě dopadal na okenice a poté v pramínkách stékal po skle dolů. Nevšiml si Harryho, který se zastavil v půli cesty, pozorujícího ten výjev před sebou. Draco zavřel knihu a hleděl dál na nekonečné množství kapek padajících k zemi. Déšť ho uklidňoval. Kéž by byla dnes bouřka. „Vsadím se, že se Harry Potter bojí blesků" zašeptal pro sebe a usmál se vstříc šedé obloze.

„Já se nebojím!" vyhrkl Harry, čímž prozradil svou přítomnost. Draco se překvapeně otočil a seskočil z parapetu. „Nehraj na mě to divadlo. Vzpomínáš na 1. rok? Weasly s Grangerovou byli nemocní a leželi na ošetřovně a ty jsi se jednoho večera vracel do nebelvírské věže sám, venku řádila ukrutná bouře a ty..."

„Ty jsi tam tehdy byl?" Harry ho přerušil a celý zčervenal.

„Kdybych sebral dřív odvahu, než tě tam našel nebelvírský primus, tak bych ti pomohl..." naklonil se k němu a zašeptal „Ale neboj se od teď tě ochráním kdykoliv." usmál se a schoval mu jeho nespořádané kadeře a červeň tváří ve své náruči.

Ochráním tě. Slibuji. Před ostatními i před sebou. Pokud to Gangerová vyzvoní, tak už to bude brzy, ...