Don't look back (Drarry) cz

5. Oheň a led

 DRACO

Následující tři dny jako by se po Dracovi slehla zem. Nebyl ani na obraně proti černé magii, jak Harry doufal. Čtvrtého dne se objevil v knihovně, rozhlížel se kolem, jeho oči našli Harryho. Jakmile si všiml jeho přátel objevil se mu na tváři ztrápený výraz, dodal si však odvahu a vyrazil vstříc jejich stolu. Mohl počkat na příhodnější chvíli, ale ta se nemusela dnes naskytnout.

„Pottere, potřebuji s tebou mluvit." jeho tvář byla nečitelná, ačkoliv uvnitř se odehrávala bitva, a nervozita začínala vítězit nad přetvářkou.

Harry se zvedal, Ron ho však srazil zpět na lavici. „Malfoy odprejskni." zasyčel na něj, bylo to poprvé od války, co se dostali do styku. „Nemáš právo mluvit na Harryho, nemáš právo tu být." stoupl si a namířil si to ke zmijozelskému studentovi „Tady nemáš co dělat, tvoje místo je v Azkabanu!" rozkřikl se na celou knihovnu, přičemž se všichni studenti otočili jeho směrem.

Harry vstal a popadl Rona za ruku, aby ho odtáhl z Dracova dosahu. Zrzek se vyškubl a srazil draka Malfoye na zem. S tvářemi rozžhavenými do ruda si klekl nad bledým Malfoyem a dal mu ránu do oka a další do úst. Nebránil se, měl dojem že si to zaslouží, v hlavě mu tepala bolest. Ronova ruka se natáhla k další ráně, než však stačila dopadnout, Harry ho zadržel.

„Přestaň Rone." řekl tvrdým hlasem. Prázdnýma očima hleděl na Rona, který se snažil vykroutit z pevného sevření. Když se mu to povedlo, zápěstí měl celé červené, přesto však namířil prst na Draca a řekl: „Ať tě ani nenapadne motat se kolem Harryho. Rozumíš?" na odpověď nečekal, vylétl z knihovny se spílající Hermionou v patách a nechali upřené pohledy za zády.

Malfoy se postavil a otřel si krev z nosu, do kterého ho uhodil Ron, když ho srazil na zem. Podíval se na Harryho. „Sedmé patro - večer." řekl tak, aby ho slyšel jen Harry. Poté odešel a nechal Harryho samotného a paralyzovaného stát uprostřed knihovny.

Pospíchal na nejbližší toaletu, aby se dal do pořádku dříve, než ho zahlédne někdo z profesorů. Díval se do zrcadla a pociťoval nenávist k tomu, co se v něm odráželo. Nezáleželo mu na Ronovi, ani na krvi, která mu stékala po napuchlém obličeji. Jediné na čem mu záleželo byl Harry, ale toho mít nemohl. A i kdyby jeho city byli opětovány, musel Harryho nechat být. Nemůže zkazit život někomu, kdo je pro něj vším. Se mnou, by ho nic nečekalo. Spadl by dolů do propasti, do které bych ho sám strčil. Společně s krví mu po obličeji stékali slzy, sledoval svůj obličej v zrcadle a nenávist vůči sobě v něm vzrůstala. Než si uvědomil, co dělá, jeho pěst vylétla vzhůru a zrcadlo se rozpadlo na stovky kusů. 

Měl vztek, že sem vůbec jezdil. Chtěl Harryho, chtěl víc toho, co se stalo v onen večer. Chtěl ho celého, pro sebe a navždycky. Avšak na druhou stranu věděl, že pokud chce, aby byl Harry šťastný nechá ho na pokoji. Chtěl odjet, aniž by to někomu řekl, a nesnášel se za to, co chce večer udělat, ale kdyby to neudělal, nesnášel by se ještě víc. I přesto, že je to špatné, musím mu to říct. Chci, aby to věděl.

Opláchl si obličej a kapesníkem zastavil neustále se hrnoucí rudý pramen z dolního rtu. Podíval se do zrcadla nad vedlejším umyvadlem a snažil se usmát, avšak sebeupřímnější úsměv by nezakryl podlitiny, opuchliny ani červené, skelné oči na jeho obličeji. I přesto mu tento výraz na tváři zůstal, když se vracel do své ložnice s pořezanou rukou v kapse...

HARRY

Na večeři šel sám, Ron s Hermionou byli ve společenské místnosti, ale ani jeden nemluvil, sváděli spolu tichou válku. Harry s nimi celý den nepromluvil, toulal se po hradě a proklínal Ronovu výbušnou povahu. Měl chuť mu jednu vrazit, možná, že kdyby neodešel z knihovny tak rychle, udělal by to. Nejhorší však bylo, že nemohl pomoci Dracovi, tak moc to chtěl udělat, ale zastavili ho oči všech přihlížejících, a zastavili ho především ty jedny... modrošedé.

Když nastal čas večeře vydal se do velké síně. Draco nikde nebyl. Když si sedl, vrhlo se k němu pět mladých studentů, kteří chtěli autogram a příběh o tom jak přemohl zlo. Harry se ve spěchu podepsal, poté se omluvil a vyrazil rychle pryč. Ve spěchu si vzal z velké mísy pomeranč. Neměl hlad a už vůbec neměl náladu na neúnavné studenty.

Pomeranč si snědl po cestě do sedmého patra. S každým dalším schodem, jako by ho opouštěla odvaha. Proč mi tak buší srdce? Nevěděl, o čem chce Draco mluvit, a v hloubi duše doufal, že ne o tom, co se stalo ten večer. Vždy, když si vzpomněl na blonďáčka tyčícího se nad ním, cítil, jak se červená. Cítil se jako opilý, poslední tři dny nedokázal přemýšlet. Bylo to jako by měl v hlavě mlhu, která zahaluje to, co je zřejmé, přesto, že tušil co cítí, pořád si to nedokázal přiznat. Harry Potter, ten co zachránil kouzelnický svět má nejasno ve svých citech.

V sedmém patře našel Draka. Stál a díval se z okna ven. Okolí kolem jeho oka nabylo modrou barvu a téměř ladilo s jeho duhovkou. Aniž by prohodili slovo, se Malfoy odvrátil od okna a vydal se opačným směrem, s Harrym v patách. Zastavil se až před komnatou nejvyšší potřeby, ve které oba posléze zmizeli.

„Zítra odjíždím." řekl za dveřmi místnosti plné zaprášených, zapomenutých věcí...