Don't look back (Drarry) cz

12. Důsledky našich činů

HARRY

Ráno se Harry probudil s úsměvem na rtech. To, co se včera večer přihodilo se dnes zdálo jako pouhý sen. Zívl a zjistil, že polovina přikrývky leží na zemi, zbývající část deky objímal v náručí. Když ještě ospalí šmátral po brýlích na nočním stolku, uslyšel hlasy a kroky. Konečně si všiml, že u jeho postele stojí všichni spolubydlící. Co to má znamenat?

„Děje se něco?" posadil se a očekával odpověď. Nikdo z přítomných se však k odpovědi neměl. Ron, jehož tvář byla rozžhavená hněvem podnikl první tah.

„Co to máš na sobě sakra?" vyjel po něm. Jeho ruka ukazovala kamsi k Harryho nohám.

„Co myslíš Rone? Pyžamo." odbyl ho, aniž by od něj odtrhl pohled. "Co to má vůbec znamenat, nemáte lepší věci na práci?" všichni se po sobě podívali, někteří odešli, ale cestou ke svým postelím si stále šeptali.

„Harry tvoje pyžamo..." Neville se tvářil nejistě.

Harryho oči si přivykly šeru místnosti. Když se zahleděl na místa, kam hleděla většina obecenstva, zastavilo se mu srdce. Od pasu nahoru měl své černé tričko na spaní, avšak od pasu dolů měl kalhoty, které jeho nebyli. Zelená se stříbrnou.

„Co to má sakra být Harry?" domáhal se odpovědi Ron.

Srdce, které se na okamžik zastavilo se teď rozběhlo o závod. Harry byl v šoku, zmítalo se v něm hned několik pocitů. Hněv, strach, stud, lhostejnost, dokonce i úleva? Jenže úleva z čeho? Neznamenalo to, že jsou odhaleni? Neznamenalo to, že budou sledováni na každém kroku a žhavým konverzačním tématem nadcházejících týdnů, možná i měsíců bude právě jejích vztah?  Harry se rozhlédl kolem sebe, všichni se tvářili, že něco dělají, přitom však pokukovali a naslouchali všemu, co se děje u jeho postele. Najednou pocítil vlnu odvahy, chtíč postavit se všem. Co mi můžou udělat? Už mě nebaví skrývat se. Copak se musím všem přizpůsobovat?

„Jak vidíš Rone a... ehm všichni, kdo jste se dostavili na toto setkání u mého lože, toto jsou zmijozelské kalhoty na spaní. Zda-li nemáte jiné otázky rád bych se převlékl a šel do sebe hodit pár vajíček se slaninou." pronesl s grácií a rychle vyskočil z postele a za zraků mnoha párů očí se nasoukal do školní uniformy. Z místnosti zmizel, za Ronových neustálých řečí a otázek, na které se ani nesnažil odpovídat, už jen z toho principu, že nepotřeboval zbylé utvrzovat v jejich mínění, které bylo očividně pravdivé.

Jedl snídani a viděl, jak ho pozorují všichni v místnosti. Když do velké síně vstoupil jeho přítel, pozornost se přesunula k němu. Šíří se to rychle. Draco už to také ví, jak by ne... musel se probudit v mých kalhotách...

Harry doufal, že Draco zamíří k němu, už přeci nemají co skrývat, ale místo toho zamířil k jeho obvyklému místu. Sedl si, nalil si čaj a mezitím co si jej sladil se zakousl do jedovatě zeleného jablka. Harry netušil, co si o tom má myslet. Chtěl se postavit a posadit se k němu, něco ho však zastavilo. Modrošedé oči z vedlejšího stolu a poznámky, které padali ze všech stran. 

„Tak co Harry, jak líbá smrtijed?" utrousil poznámku někdo z havraspáru. Po celé síni se převalila vlna smíchu. Následovali další urážky. Většina studentů se jen smutně dívala jeho směrem, nikdo se však za něj nepostavil. Ani on, jen si tam seděl, s lhostejným výrazem, usrkávajíc vařící čaj.

„Zmijozel a nebelvír, kdo by to řekl?" usmála se blondýnka z vedlejšího stolu. Její přítelkyně se začali řezat smíchy.

„Slyšela jsem, že má Draco rozdvojený jazyk jako had, řekni Harry, jaké je to líbat se s hadem?" pokračovala a s pohrdavým pohledem koukala jeho směrem.

„To je jako homosexuál?" ozvalo se z druhého směru.

„Nepostihuje tahle nemoc jen mudly?"

„Harry si za to může sám, kdyby se nemotal kolem studentů zmijozelu, kteří ho zkazili, byl by normální." v tom to začalo šumět u zmijozelského stolu a nadávky na studenta nebelvíru, který jejich kolej slovně zneuctil.

Harry už to nemohl snést. Podíval se k zmijozelskému stolu, zrovna si mazal toust jahodovou marmeládou. Jejich pohled se na chvíli setkal, to co si Harry přečetl v jeho očích mu převrátilo náladu naruby.

"Draco, co by na to řekl tvůj otec?"

Harry si nikdy nepřipouštěl zásluhy, které za poslední roky pro kouzelnický svět udělal. Že s pomocí svých přátel našel a zničil všechny předměty jež v sobě skrývali jeho nepřítele a pak on sám porazil pána zla... Proč se k němu chovají takhle? Proč takhle lidé reagují na věci, které jsou odlišné a jiné od norem, které určila většina společnosti?

„Kdo z vás má kundu a kdo ptáka?" rozesmál se někdo. 

To už nevydržel. „Tak dost!" zařval na celou síň, všechen smích se v tu ránu vytratil a všichni si mezi sebou šeptali nebo upřeně zírali a čekali, co se bude dít dál.

Nebyl to Harry, byl to Dracův hlas, který se rozléhal po místnosti. Nakousnuté jablko dopadlo na zem, celá místnost ztichla. Vyšplhal na stůl a poté z něho seskočil, aby se dostal k nebelvírskému stolu. Harry si přál, aby se na něho vrhnul a přede všemi ho zlíbal, ale už předem věděl, že to se nestane. Vyskočil na nebelvírský stůl těsně před Harryho, shodil pár věcí ze stolu, aby si udělal místo pro svůj monolog.

„Chtěl bych vám všem něco říct. Dámy a pánové, nastražte uši a poslouchejte." smál se a působil elegantně.

„Mnoho z vás mě zná osobně a ještě víc z vás mě zná pouze z doslechu. Zvali mě různě, hadem, smrtijedem, ale tohle je poprvé, co mě někdo nazval milencem Harryho Pottera. Dovolte mi, abych uvedl věci na pravou míru." jeho milý úsměv se proměnil v šílený, jeho oči žhnuli nenávistí, v ten moment Harry věděl, že je konec.

„Ještě jednou uslyším takové sprosté pomluvy tak vás zabiju. Už nikdy mě nespojujte s tím vaším slavným Harry Potterem!" Rozhlédl se po velké síni a měřil si všechny nenávistivým pohledem, nakonec se jeho pohled stočil dolů a na tváři se mu zračilo znechucení. 

Na co tahle hra? Proč tohle děláš? Proč mě chráníš, nechci to... je mi to jedno, ať si ostatní myslí, co chtějí...

„Myslíte, že to nedokážu?" pokračoval svým monologem "Co takhle začít hned? Kdo se hlásí jako první? Jsou to jen dvě slůvka, která všichni dobře znáte. Tak lehká je vyslovit, a ještě lehčí sledovat jejich okamžitý účinek. Ale ne... „ rozesmál se „... smrt je příliš štědrá pro někoho, jako jste vy. Co takhle crucio, to by mohlo stačit." Ve tváři měl výraz šílenosti, koutek úst mu cukal. Vytáhl hůlku a namířil jí do davu, který okamžitě o dva kroky ustoupil.

„To se ale podívejme..." jeho hlas byl tak nepřirozený a šílený, na studentech byl vidět strach, který pociťoval teď i Harry, který se snažil přesvědčit o opaku. Vše to jen hraje. Tohle není skutečný Draco. Tohle není pravda...

"Draco..." jeho hlas byl slabí, nedokázal pokračovat. Měl dojem, že ho škrtí neviditelné ruce.

„To jsem si přesně myslel." uchechtl se Draco, když nikdo nic neřekl, otočil se na patě a odešel, nezanechal za sebou nic, než hrobové ticho.