1. Neočekávaný

2.2K 87 6
                                    


(Říjen)

HARRY

Po válce se vše vrátilo do zajetých kolejí, avšak stále se ve vzduchu vznášela atmosféra bolestivých vzpomínek, která byla cítit na všech pozemcích Bradavic. Svět se změnil, lidé se změnili, ale nebyla jiná možnost, než se vrátit do svých původních životů.

„Co ten tady dělá?"

Harry se podíval směrem, kterým se díval Ron a zahlédl někoho, koho si myslel, že už do smrti neuvidí. Malfoy pod příkrovem tmy mířil přes nádvoří do hradu. Už měsíc uplynul od zahájení nového školního roku, výuka byla v plném proudu.

„No a?" hlesl Harry, dívající se na vchodové dveře, které teď byli zavřené a na nádvoří nezbyl nikdo až na pár zatoulaných sov. Jedna z nich rozevřela křídla a tiše odlétla do noci.

„No a? Harry, je to Draco Malfoy! Co pak jsi zapomněl? Pracoval pro pána zla! Jak to že, ještě dýchá?" Ronova tvář byla minutu po minutě čím dál rudější vztekem. Draca neměl nikdy v lásce, a to, že je zpět v něm vyvolalo vlnu nenávisti. 

„Rone!" okřikla ho Hermiona „To, co Draco dělal nebylo z jeho vůle. Dělal to, protože neměl jinou možnost... dělal to, aby ochránil svou rodinu!"

„Jeho rodina je stejná jako on. Klubko slizkých hadů." Ron se zvedl z dřevěné lavičky, na které doposud seděl a s napětím čekal na odpověď. 

„Ronalde, ty vůbec nich nechápeš." Hermiona převrátila oči v sloup a založila si ruce na prsou.

„Né? Tak mi to tedy vysvětli Hermiono!"

Harry jejich debatu nevnímal. Nedělní večer nabíral své síly a tma postupně stravovala světlo. Hleděl se do dálky, na obrysy hor, které se lemovaly na východě. Snažil se přijít na to, proč mu tak rychle bije srdce. Malfoy je zpět. Proč jsem tak šťastný a nervózní zároveň? 

Harry se snažil přijít na jiné myšlenky, ale vždy se vrátil k Dracovi. Byl zmatený, ze své nenadálé radosti. Co skončila válka, byl jako bez života, nic pro něj nemělo smysl. Pán zla byl jeho součástí po tak dlouho dobu, a teď když už je zlo jednou pro vždy pryč, se Harry cítil prázdný. Příchod Malfoye v něm vzbudil naději.

Z přemýšlení ho vytáhla ruka, která dopadla na jeho rameno. „Tak už pojď, víš že se po večerech nesmíme toulat po hradě." Bylo to tak, když vás někdo nachytal v temnotě, jak se procházíte po hradě, ani fakt, že jste TEN Harry Potter vám nepomohl.

„Kde je Hermiona?" 

„Odešla. Dnes už se mnou asi nepromluví." podrbal se na týlu a se smutným úsměvem se vydal do nebelvírské věže.

DRACO

Přijel v noci, aby ho nikdo neviděl, a on se mohl v klidu vyspat. Celou noc však nezamhouřil oka, jen se koukal na zelené závěsy, které obklopovaly jeho postel. Netěšil se na ráno, až ho všichni uvidí, jak si všichni budou šeptat. Bradavice byli i jeho domovem, ať už mu to někdo věřil, či ne. Teď, když je jeho otec v Azkabanu a jeho matka je napůl šílená, nemá kam jinam by šel. Bývalý smrtijed nenajde práci tak lehce a poflakování po světě ho brzy omrzelo. Byl sám, od toho dne, kdy do jejich sídla vniklo ministerstvo, aby zatkli jeho otce, matka se na něj ani podívat nemohla, všichni ho opustili. Hned jak skončil soudní proces, zabalil si svých pár věcí a odešel nadobro. Pár měsíců cestoval, aby se zabavil, poslední týdny už nemohl samotu vytrpět. Jednoho večera mu přišel dopis, přinesla ho malá hnědo-stříbrná sova. Na nepoškozené pečeti byl znak Bradavic. Nechápal to, dostal druhou šanci. I po tom všem. I po tom, čím byl. Minulost nesmažete, zůstává s vámi, ať už chcete nebo ne. Trvalo pár dnů než se rozmyslel, zda nabídku přijme. Jestli budu další den sám, tak se zblázním.

A teď tu byl, bylo studené podzimní ráno. Oblékl si černé kalhoty, bílou košili a kolem krku si po tak dlouhé době zavázal zeleno-stříbrnou kravatu. Ve velké síni bylo již plno studentů, jen zmijozelský stůl byl obsazen pouze z 1 čtvrtiny. Sedl si daleko od ostatních a snažil se ignorovat zvědavé a nepřátelské oči, které se na něj upíraly.

Draco ty idiote, co to s tebou je? Proč se sem vůbec jezdil, vždyť sem nepatříš, všichni tě nenávidí. Měl jsi odjet na druhý konec světa. Tady pro mne zůstala pouze tma. Vtírající se, tak studená. Nic jiného mě tu nečeká. Jen tma a bolest.

Velké dveře se otevřeli a dovnitř vstoupil on. Draco sklonil hlavu nad svým talířem ovesné kaše s jablky a cítil, jak rudne studem.

Don't look back (Drarry) czKde žijí příběhy. Začni objevovat