Don't look back (Drarry) cz

7. Kumbál na košťata

(Konec listopadu)

 HARRY

V komnatě nejvyšší potřeby se vnímal čas těžko, povídali si celou noc a poté ještě trvalo polovinu dne než zamířili do svých komnat. Oba je zaráželo jak jednoduché to bylo, jak jednoduché je mluvit.

Draco neodjel, Harry věřil, že kdyby ho té noci nezarazil, už by ho nikdy neviděl. Ještě víc ho děsila představa, že by odjel bez toho, aniž by si s ním promluvil, což se mohlo stát.

Trvalo několik dnů, než tomu oba dokázali uvěřit. Harry začal být šťastný, konečně mu něco v životě dávalo smysl. Draco byl jako vyměněný, jeho odměřenost a tajemnost vystřídal úsměv, pouze však v přítomnosti Harryho a absenci všech ostatních. Nevadilo mu, že je skoro celý dny sám, ostatně byl sám celý život. Užíval si, když Harryho zahlédl na chodbě, když se nenápadně dotkl jeho ruky na hodině obrany proti černé magii. Ke štěstí mu stačilo málo, ale čím málo toho dostával, tím více toho chtěl, když se konečně ocitli sami. Bylo to jeho pravé já, které Harry tolik zbožňoval. Konečně zjistil jaký Malfoy doopravdy je. Na jednu stranu křehký a citlivý jako byl on sám, na druhou stranu drsný, nepředvídatelný a vášnivý.

Věřili, že si nikdo jejich vztahu nevšimne, byli však opatrní, ale i přes všechnu opatrnost, leckdy zapomněli odvrátit pohled od toho druhého a dívali se déle než bylo považováno za normální a přiměřené. Neměli v plánu to hlásat do celého světa. Nechtěli to říci ani jedné osobě, protože v bradavicích se nic příliš utajit nedá. Kdyby se to rozneslo, a zjistil by to Ron... Draco ho neměl rád, ne kvůli tomu, že pocházel z chudších poměrů, ani proto, že měl tolik sourozenců, které on nikdy neměl a po kterých v dětství tolik toužil. Ne, neměl ho rád z jediného důvodu. To, jak se ochranitelsky a majetnicky choval k Harrymu. Ano přátelé tohle dělají, když se kolem ochomýtá někdo koho nenávidí. Celé roky strávené v Bradavicích byl vždy za Harrym. Chodil za ním jako věrné štěně a to Dracovi znemožňovalo interakci s Harrym.

...

Měl namířeno na hodinu lektvarů, když v tom ho popadla ruka a vtáhla ho do kumbálu pro košťata. „Dnes se žádná hodina lektvarů nekoná Pottere." V místnosti byla tma, rychlá změna světelných podmínek zapříčinila, že Harry na okamžik oslepl. Hlas, který k němu mluvil však poznal ze stoprocentní jistotou.

„Draco tohle není vtipné, vážně na tu hodinu musím." šeptal, zatímco ho Draco líbal na krk, mezitím pravou rukou zamykal dveře. „Kdyby nás někdo přistihl..."

„Nikdo nás tu nenajde, navíc posledních pár dnů jsme se vůbec neviděli, ten podělaný Ron je pořád s tebou. Už to dál nevydržím." vzdychal skrze polibky.

„Draco vážně bych na tu hodinu měl jít," citlivě ho odtáhl od těla a narovnal si brýle "začíná za deset minut"

Na jeho tváři se objevil zamyšlený výraz, ruku si položil na bradu a dělal, že usilovně přemýšlí „Tak nepromarněme ani vteřinu." 

Nešlo mu odolat. Líbil se mu plachý, ale když byli spolu sami čišelo z něj sebevědomí, to ho měl Harry ještě radši. Je to jakoby mne pohltil a já se nemohl vymanit, a ani nechci. Harry chtěl být jako on, od začátku vztahu byl stále nejistý a neuměl se tak odpoutat od dosavadního života, jako jeho přítel. Byl víc submisivní typ, měl rád, když se mohl Dracovi podřídit a nechat se jím manipulovat, protože cítil, jak to Dracovi dělá dobře, když nad ním vítězí.

Už uplynulo pár dnů, kdy mě takhle líbal naposledy, kdy se mě takto dotýkal...

„Harry Pottere doufám, že je to jen hůlka." jeho šibalský úsměv a fakt, že hůlku nosí v zadní kapse vykouzlili Harrymu na tváři ruměnec.

Draco se k němu přitiskl blíž v jeho očích se mihl plamínek vášně. Jejich rty se spojily. Harry zkusil převzít vedení, ale jakmile měl Draco tuhle hravou náladu, nešlo mu převzít hlavní roli, on byl vyvolený. Pomalu se sunul po zdi níž a níž až si sedl na chladnou zem. Draco se nad něj obkročmo posadil a rukama mu vklouzl pod košili. Svými studenými prsty zkoumal jeho záda mezitímco mu prohrabával jeho husté světlé vlasy a na krku zanechával mokré otisky svých rtů.

Na hodinu lektvarů přišel ten den pozdě.