Don't look back (Drarry) cz

15. Rozhovor ve tmě

HARRY

"Tak přece jen utíkáš..." ozvalo se za jeho zády.

Neodpověděl, otočil se a snažil se podle hlasu určit polohu druhé osoby.

"Jdeš za ním viď?"

"Chceš mě zastavit?" zeptal se Harry lhostejně, jediné po čem toužil bylo odbýt tento rozhovor co nejrychleji, aby se mohl přemístit do Prasinek a najít to, co celé dny postrádal.

"Ne..." ozvalo se do tmy.

"Dobře, pak tedy sbohem." otočil se a pokračoval ve své cestě, hlas za ním se ale nenechal odbýt.

"Jdeš za ním?" zopakoval otázku.

"Ano Rone, jdu za Dracem. A chceš vědět proč? Protože mě už nebaví tahle hra na kamarády. Kdybys byl pořádný přítel, tak bys mě respektoval! Kdybys byl pořádný přítel, tak bych se teď neplížil tvým domem, ale svěřil bych se ti. Jdu za ním a už se nikdy nevrátím, protože on mi rozumí."

"Tak přeci je to pravda, miluješ ho..." zcela neslyšně a bez odporu pronesl Ron.

Harry mu neměl co říct, vydal se ke dveřím, po cestě ale zavadil o květináč, který se převrhl a rozsypal na zem. Sehnul se, aby ho narovnal a naházel do něj rozsypanou hlínu.

"Myslel jsem, že tě nechal být. Proč za ním i přes to jdeš?" Ronův hlas se chvěl, jako by měl strach, ale z čeho?

"Víš Rone, našel jsem někoho s kým chci strávit zbytek života. To, že mě odmítl není něco, co by mě zastavilo." Nechal květináč, květináčem a udělal několik kroků blíž ke zdroji hlasu, jelikož nechtěl vzbudit celý dům hlasitým rozhovorem. 

"A to ti tak dlouho trvalo? Proč až teď?"

"Proč? Sakra Ronalde! Já prohledal celé Bradavice, nikde jsem ho nenašel." křičel šeptem "Poté mi to došlo, došlo mi, že mě opustil a já... nebyl jsem schopný ničeho. Pak jsem se ocitl tady, díky tomu vašemu úžasnému plánu, zajistit mi krásné a veselé vánoce, ale to se nějak nepodařilo co? Celou dobu jsem si třídil myšlenky. Je lepší pozdě než nikdy..."

"Harry, Malfoy už není v Bradavicích... našel jsem ho... po tom, co se stalo ve velké síni. Řekl jsem mu ať zmizí, řekl mi, že to má v plánu. Myslím, že odjel pryč, budeš ho hledat roky."

"Pobertův plánek Rone..." zvedl pergamen do vzduchu a zamával jím, poté si uvědomil, že to Ron nemůže vidět. "Byl ve tvém pokoji. Vím, že je Draco v Bradavicích."

"Sakra, no jo... pobertův plánek... už ani nevím, že jsem ho celou dobu měl, zapomněl jsem na něj. Promiň Harry."

Když už se otočil k odchodu zase ho zadržel, tentokrát ho chytil za rukáv. Všude kolem se rozlévala tma, měsíc se schoval za mraky a nebylo vidět ani na krok. Harry ho sice neviděl, ale cítil jeho blízkou přítomnost.

"Nebojíš se, co o tobě ostatní budou říkat?" ozvalo se u jeho ucha. Ucukl.

"Kdybych se zajímal o to, co ostatní říkají, byl bych navždy jejich vězněm."

Chvíli byli oba zticha, stáli tam, Ron se nad ním tyčil ve své velikosti. Zhluboka dýchal, snažil se uklidnit, s každým novým nádechem do sebe nasával vůni Ronova kokosového šamponu. Cítil se rozladěně, věděl, že čas utíká, a Ron ho těmihle otázky jen zdržuje...

"Ještě nějaké otázky? Už na tohle divadýlko nemám čas, pokud mi chceš něco říct řekni to teď a nezatěžuj mě otázkama, na které nechceš znát odpověď." udělal dva kroky zpátky, mezera mezi nimi se zvětšila.