Don't look back (Drarry) cz

9. Kdo si počká...

(15. prosince)

HARRY

Byl víkend a jelikož bylo před Vánoci, hrnuli se toho sobotního rána přes nádvoří davy studentů mířících do Prasinek, s cílem sehnat dárky pro své blízké a užít si sobotní odpoledne ve společnosti přátel nad čajem či horkým kakaem.

Toho rána se Harry probudil první. Vyskočil z postele, spáchal raní hygienu a poté se teple oblékl. Nejteplejším a nejmilejším svrškem mu byl pletený svetr od paní Weaslyové utvořen z barev nebelvíru s velkým lvem uprostřed. Dala mu ho před rokem k vánocům. Rok před tím mu dala pletenou šálu a rok předtím čepici s teplým párem rukavic. Ron si na tyto měkké dárky vždy stěžoval, pro Harryho však znamenali mnoho.

Za oknem padal hustý sníh, který proměnil vše do bílého všudypřítomného kabátu. Harry miloval sníh, když byl malý vydržel se ve sněhu válet a dovádět celé hodiny, kéž by mohl být opět malým klukem... ale tentokrát s vlastní rodinou a pravými kamarády.

Toho dne mu zasněžené Bradavice připadali romanticky, jako by byli z pohádky, věřil, že by alespoň dnes mohl být opět tím malým klukem, který se bude válet ve sněhu a koulovat se s Dracem, nemohl se dočkat až ho spatří.

...

S Hermionou se sešli ve velké síni, kde spěšně posnídali vajíčka se slaninou a párky. Poté se všichni tři připojili k Lence a jejím přítelkyním z mrzimoru. Cesta utíkala rychle, díky neutuchajícímu mrazu šli rychlou chůzí a do cíle došli s dvaceti minutovým předstihem. Tři košťata byla přeplněná, sedli si k Nevillovi a Deanovi a objednali si máslový ležák. Po zahřátí se všichni vydali do obchůdků, které líbezná vesnička nabízela, mezitím Harry v přelidněných ulicích hledal jeho obličej.

Měli jsme zůstat v Bradavicích když jsou všichni tady, alespoň bychom měli klid. Malfoy by s tím souhlasil, jen kdyby si v Prasinkách nepotřeboval něco zařídit. Harrymu neřekl nic, proto se ho snažil Harry najít o to urputněji.

Netrpělivě hleděl na hodinky, ve tři hodiny měli sraz před chroptící chýší daleko za vesnicí, kde je nebude nikdo rušit. Čím blíže se třetí hodina dostavovala, tím víc byl Harry nervózní, jelikož si musel vymyslet výmluvu, aby se mohl odpoutat od Rona a ostatních.

...

DRACO

Zastrčil si balíček obvázaný jednoduchou červenou stuhou do kapsy a vyšel z obchodu. Schůzku s Harrym měl mít až za čtyřicet minut, ale jelikož neměl nic na práci vydal se k místu setkání ihned. Obklopoval ho sníh a zima, aby se zahřál přecházel z místa na místo a vydupával různé kruhy a obrazce do měkké, bílé vrstvy pod ním.

Nemohl se dočkat až ho uvidí. Měl v plánu schovat se za strom a uplácat sněhové kouličky, s kterými zaútočí na něho zaútočí a nepřestane dříve, než bude křičet a prosit ho, ať přestane. Pak na něj skočí a poválí ho ve sněhu. Viděl to před očima a těšil se na tu chvíli, až se jeho plán promění v realitu. Musel uznat, že je šílená zima, ale i tak to chtěl udělat. Schoval se za nejtlustší kmen stromu a začal ze sněhu tvarovat koule. Už jich měl asi třicet, dal si na nich záležet a skládal je do vzhledné pyramidy. Připadal si jako malý kluk, kterým už dlouho nebyl. Poslední dny s Harrym v něm zabili všechny pochybnosti a začal si připadat bezstarostně a zamilovaně. Už nemyslel, na to, že je to špatné, nebo že Harrymu kazí život... Cítil od svého protějšku, že to tak není. I přesto, že na to negativní nemyslel, neznamenalo to, že to není hluboko pod povrchem pořád schované. Jako něco co čeká do chvíle, kdy se opět může vydrat na povrch a rozpoutat peklo a stačil by pouze jeden impulz, jedna událost, která tuto bouři odstartuje. Hodinky ukazovali 15:30. Kde jsi?

Bylo všeobecně známo, že Harry chodí pozdě do hodin, ale ještě nikdy nepřišel pozdě na schůzku s ním. Přesto však stále vyčkával v nepohodlné pozici za stromem.

Konečně uslyšel, že někdo jde, už chtěl vyskočit, když se ozval hlas. Dva hlasy... z nichž ani jeden nepatřil osobě, která tu už dávno měla být. Draco, přitisknutý zády ke kmeni zavřel oči. Dvacet minut byl v jedné poloze dokud pár neodešel.

Hodiny ukazovali 15:57 a on byl stále sám. Nebyl naštvaný, jen se mu honilo hlavou co Harryho zdrželo nebo zda-li se nebaví s kamarády tak, že na něj zapomněl. Vše by dokázal unést, čekal by klidně do rána, jen kdyby vítr nefoukal tak silně a nebyla taková zima.

Po další půlhodince mu jeho nálada výrazně klesla. Už se vzal svého plánu, protože by s mrazem ztuhlými svaly nedokázal koulovanou vyhrát. Chodil mezi stromy a počítal je, aby si zkrátil chvíli. Ztratil pojem o čase... Když došel ke své zasněžené pyramidě a vzhlédl k cestě osvětlené lampou, zela prázdnotou. Už ani stopy, které tam vyšlapal on a ten pár byli zasněžené jako netknutý, dokonalý bílý koberec. Slunce zapadlo rychle a brzy se den přehoupl v noc. Bylo po páté a Draco zapomněl proč tam vlastně stojí. Sáhl do kapsy a nahmatal malý, tvrdý balíček, který mu dodal sílu a trpělivost. Počkal ještě do šesté hodiny a poté se sám za tmy a hustého sněžení vydal celý promrzlý a skleslý k hradu.