Don't look back (Drarry) cz

16. Neohlížej se (END)

DRACO

Něco ho uhodilo do hlavy. S leknutím se otočil a spatřil postavu blížící se k němu. Koule sněhu, která mu letěla vstříc ho zasáhla do nohy, druhá do ramene, ale třetí se již stačil vyhnout.

Harry? Problesklo mu hlavou. Když se postava přiblížila, byl si jistý.

"Proč jsi to udělal?" řekl celý udýchaný. Na sobě měl mikinu a slabou, černou bundu, pro Draca bylo zvláštní vidět ho v běžném oblečení. Džíny měl Harry promočené od toho, jak při běhu několikrát spadl na zem, po které se mu sklouzly nohy. Kolem krku měl obvázanou červeno-žlutou šálu a ve zmrzlých rukách svíral obrovský, hnědý kufr.

"Nedlužím ti žádné vysvětlení." pronesl zcela bez emocí zatímco si oprašoval sníh z kabátu. 

"Co to je za blbost?" zajíkal se Harry. „Dlužíš mi pořádné vysvětlení!" sehnul se pro hrst sněhu a tvaroval další kouličku. Napřáhl se, ale nehodil jí. "Chtěl jsem říct pravdu, je mi fuk, jak se na nás budou dívat. Je mi to fuk!" svěsil ramena a sledoval zmrzlou zem pod sebou.

"Je konec Pottere, pochop to!" odsekl.

"Proč se takhle chováš?" Harry se napřímil a vydal se k němu rozhodným krokem, popadl ho za šálu a zatáhl za ní, aby si Draca přitáhl blíž. On však setřásl jeho ruku a ustoupil o pár kroků dozadu.

"Proč já se takhle chovám?" řekl překvapeně "Proč se takhle chováš ty? Čeho si myslíš, že tím docílíš?" uhladil si šálu a ucukl pohledem od Harryho.

"Co to povídáš? vůbec ti nerozumím." 

"Tak odejdi." pokrčil rameny zcela bez zájmu.

"Tohle nejsi ty, nehraj přede mnou ty tvá divadýlka!" řekl Harry. Vypadal jako dítě, kterému ukradli lízátko. V obličeji byl rudý a přehnaně rozhazoval rukama, jakoby od sebe odháněl včelí roj. 

Malfoy se usmál, přenesl váhu na druhou nohu a kroutil pobaveně hlavou "Pottere... kdy už to pochopíš?" prohrábl si vlasy a zahleděl se do dálky.

"Co Draco? Co mám chápat?" zamračil se.

"Že mi na nikom a na ničem nezáleží, jen na sobě. Chránil jsem svůj zadek, ne tvůj, jasné? Myslíš, že mám zájem o to, aby o mě celé Bradavice říkali, že jsem buzna? Teplouš? Aby si tvoje jméno spojovali s mým? Zešílel jsi?"

"Přestaň" zakřičel. Zhluboka oddechoval, ruku měl zčervenalou mrazem. Zbytky sněhu po sněhové kouli, kterou ve zlosti rozdrtil se teď vsakovali do jeho kůže. Zhluboka dýchal, aby se uklidnil...

"Miluješ mě." zašeptal po chvíli.

"No tak prr Pottere, tohle už dost přeháníš"

"Tak co to bylo? Proč si mě líbal? Proč jsi se mě dotýkal? Proč jsi se choval, jako by ti na mě záleželo? To pro tebe vůbec nic z toho neznamenalo?"

"Ne." řekl ledovým hlasem.

Harry stál jako přimrzlý. "Tak mi něco vysvětli... proč až teď?"

"Co proč až teď? Vyjadřuj se přesněji Pottere."

"Proč odjíždíš až teď? Co jsi celou dobu dělal? A proč jsem tě dnes večer viděl v hradu?"

Dostal mě...

"Měl jsem tu práci, nějaké zařizování a tak..." Harry si všiml nepatrné změny v jeho hlase.

"Přestaň už sakra lhát! Já do prdele vím, že všechno tohle děláš abys ochránil mě, před ostatními i před sebou. Já to nepotřebuju, nechci to."