Don't look back (Drarry) cz

2. Den poté

(Říjen)

HARRY

Se skloněnou hlavou seděl u zmijozelského stolu. Sám, probodáván zamračenými pohledy ze všech stran. Ron se od včerejšího večera nebavil o ničem jiném. Hermiona s Harrym ho po celou dobu snídaně ignorovali a tak se otočil ke studentovi čtvrtého ročníku, který mu s dychtivým výrazem naslouchal.

Harry měl v hlavě zmatek. Proč k němu necítím žádnou zlobu? Jak Ron včera podotkl, Malfoy udělal mnoho špatného, ale Hermiona měla taky pravdu. Harryho zajímalo, jaký je teď. Už mnohokrát ho viděl v situacích, kdy dělal zlé věci, ale vždy měl v očích bolest a vzdor.

Byl u jezera, když zjistil, že za 5 minut začíná hodina obrany proti černé magii. Od začátku školního roku byl tak zamyšlený, že skoro zapomínal na okolní svět. Vzal to nejkratší cestou, běžel. 

Dva dny nazpátek se dostavil na hodinu lektvarů s 20 minutovým zpožděním a kvůli tomu, že se to stalo nejméně po páté mu profesor dal napsat 10 stránkovou esej na téma nejzásadnější objevy protijedů předešlého století.

Na chodbách se to hemžilo studenty, kteří jako on na poslední chvíli hledali své učebny.  Udýchaný uchopil za kliku, přitom však ve své ruce držel něco jiného.

„Ehm... Zdá se, že nejsem jediný, kdo jde pozdě." vypravil po chvíli Harry stále svírající Dracovu ruku na klice. Co to sakra říkám.

Malfoy se vymanil z jeho sevření a hodil po něm mrzutým pohledem. Harry, už nespěchal na hodinu, byl zaskočený, že se mu příležitost na rozhovor s Dracem naskytla tak brzy. Chtěl něco říct, avšak nevěděl, jak začít. Malfoy ho předběhl.

„Tak otevřeš ty dveře, nebo čekáš, že se otevřou sami?" říkala jeho ústa, v očích se však zračilo něco jiného.

„Drako, vypadáš zničeně." 

Mlčel, upíral pohled na ruku, která byla před chvílí uvězněná v Harryho dlani.

„Všiml jsem si, že jsi pořád sám a tak mě napadlo..."

„Co Pottere, že se z nás stanou kamarádi? Po tom všem?" vyhrkl, najednou celý rudý.

„Za nic z toho, co se stalo přeci nemů..." Malfoy se napřímil a uvěznil Harryho svou levou rukou mezi ním a stěnou.

„Proč se o mě staráš? Nech mě na pokoji! Nevím, o co ti jde Pottere."

Harry nedokázal v té malé vzdálenosti, která je od sebe dělila, vymyslet odpověď. Jediné na co se mohl soustředit byla svůdná vůně, linoucí se z bílé košile. První dva knoflíky byli rozepnuté, poslední knoflík na košili chyběl. Jeho vlasy byli sčesané na stranu a v jeho tváři se střídalo hned několik pocitů najednou. Těch několik krátkých okamžiků se zdálo jako věčnost, dokud je Draco nepřerušil tím, že se rychle neobrátil a nezmizel ve dveřích učebně.

Tak mladý a tak zlomený. Pomyslel si Harry, když hledal své místo, zatímco ho učitel pozoroval, kroutíce hlavou. Celý zmatený si sedl na své místo. Rozhlédl se kolem a našel Hermionin zamračený pohled. Ron, který seděl vedle něho spal s podepřenou hlavou Vážně Rone? Hodina teprve začala. Malfoy seděl vzadu, stále pozoroval svojí ruku na místě, kde se ho Harry dotkl.