Don't look back (Drarry) cz

11. Koupelna prefektů

POZOR!!! Tato kapitola je více intimně laděná, a to nemusí být šálek kávy pro každého. Původně jsem to chtěla upravit, ale nakonec to zveřejňuji nepozměněné.

Autorem básně v textu je Tyler Knott Gregson.

Druhá část kapitoly je záměrně psána v "ich" formě.

HARRY

Dalšího rána byl propuštěn z ošetřovny. Miloval kouzla, člověk si zlomil nohu a za dva dny mohl tancovat a skákat, jakoby se nic nestalo. Bylo pondělí, a to znamenalo velmi náročný den. Ve chvíli, kdy se opět postavil na vlastní nohy měl chuť rozběhnout se do zmijozelské koleje, ale Hermiona, která na něj čekala před ošetřovnou mu to vymluvila. Nebylo to moudré, pondělí bylo náročným dnem, jak pro všechny studenty, tak pro všechny učitele. Chodby byli přeplněné k prasknuti, jak se studenti trousili do učeben, někteří pouze stáli a povídali si uprostřed chodby mezitím, co je všichni obcházeli a někteří opozdilci ještě utíkali na snídani. Bylo by nemoudré strhávat na sebe nechtěnou pozornost.  

Spěšně se oblékl ve své ložnici, poté pojedl topinku s džemem, kterou mu Hermiona ukořistila na snídani a než se nadál seděl v lavici a poslouchal přednášku o rostlinách rozkvétajících pouze noc před úplňkem a o jejich různorodých využitích a účincích.

Jestli-že včera do sebe nedokázal vpravit ani sousto, dnešní oběd nasvědčoval o opaku. Avšak najedl se tak, aby ve zdraví přežil dalších 5 vyučovacích hodin, které ho čekali.

Když se prodíral skrze všudypřítomné studenty na poslední hodinu zahlédl v davu vysokou postavu se světlými vlasy, když se však dotyčný otočil, aby něco řekl kamarádovi vedle sebe, ukázalo se, že to je někdo jiný a ještě k tomu byl z jiné koleje. Ať už je po vyučování. Ať už jsme spolu. V hlavě se mu sestavoval plán. Chtěl se mu omluvit, chtěl mu vše vynahradit a musel to udělat co nejdříve.

Po poslední hodině se vydal do ložnice, aby si odpočinul. Posadil se na postel a zatáhl závěsy. Rozsvítil lampičku, kterou měl nad hlavou a nedočkavě z pod polštáře vytáhl hranatý balíček. Rozvázal červenou stuhu a sundal obal. Byla to kniha. Ale ne jen tak obyčejná. Byla plná básní, většinou byli o lásce, ale mnoho z nich se zabývalo tématem ztráty, smrti, vášně a chtíče. Byla to malá, tenká knížka o osmdesáti stranách. Přečetl ji téměř jedním dechem, některé básně i několikrát. Harry se v poezii nikdy nevyznal, až do té doby, než ho to Draco naučil, jak se v jejich textech orientovat, jak je lehce rozluštit a přečíst pocity, které z nich vyzařují. Všechny díla byli anonymní, avšak na poslední straně poznal jeho tenký, ostrý rukopis. Byl to kratičký text, který patřil jen a pouze Harrymu.

Because of you

I can

feel myself

slowly

but

surely

becoming the me

I

have always

dreamed

of

being.

D. M.

DRACO

Leknutím jsem se probudil, ne z noční můry, nýbrž proto, že mě někdo lechtal na krku. Mnul jsem si krk a zíral do tmy.

„Psst to jsem já. Pojď se mnou, chci ti něco ukázat..."