Zavřel jsem oči a objevil se na lesní cestě.
Podzimní sluneční paprsky mi prohřívaly zmrzlé tělo. Vedle mě stála moje mladší sestra. Její rty obtažené krvavě červenou rtěnkou se na mě usmály. Kolem očí se jí vytvořily malé vějířky vrásek. Oči jí svítili štěstím.
Rozešla se lesní pěšinou ku předu a natáhla ke mně ruku. Dávala mi němě najevo abych jí následoval. Nejistě jsem jí chytil a udělal krok za ní. Oba jsme ruku v ruce šli po lesní cestě. Pod nohama nám křupalo popadané listí a do obličeje provokativně svítily poslední teplé sluneční paprsky.
Došli jsme k mohutnému, vysokému dubu. Na silných větvích se pohupovaly poslední zažloutlé listy, které vítr ještě nestačil odvát. Sestra mi pustila ruku a její úsměv se ještě víc rozšířil. V očích jí tančily hvězdičky. Přesně jako tu noc.
Vyhrnula si rukávy od tmavě zelené košile a světle oříškové vlasy svázala do culíku na temeno hlavy.
Popošla ke stromu. Vyskočila na nejbližší větev a přitáhla se. Do ručkovala blíže k mohutnému kmenu a levou nohu přehodila přes větev na které visela. Opatrně se na větvi postavila a chytila se další větve nad ní. Zamávala mi a naznačila abych vylezl za ní. V nesouhlas jsem zakýval hlavou ze strany na stranu a zastrčil si ruce do kapes od kalhot.
Rebecca jen pokrčila rameny a šplhala dál. Pozoroval jsem její ladné pohyby, naslouchal šumění lesa a užíval si teplo.
Zavřel jsem oči a objevil se připoután k železné posteli. Škubl jsem zápěstím ve snaze uniknout. Pouta byla moc silná.
ČTEŠ
WINTER SOLDIER /Hope
AventureNa stole přede mnou leží fotografie. Je čerstvě vytištěná a její povrch odráží zažloutlé světlo na stropě. Na té fotografii je dívka. Typoval bych ji nanejvýš tři a dvacet let. Mírně vlnité, tmavě hnědé vlasy jí pročesává vítr a na sobě má zelenou k...
