Poslední den v civilizaci

19 2 0
                                    

Dneska jsem si znova přečetla email. Mám nastoupit zítra ráno. Vše jsem si sbalila a znovu zkontolovala. Pořádně jsem se najedla a až do večera spala.
             ---------------------------------------
Ráno jsem se se všemi rozloučila. Neuvidím je docela dlouho. Jestli se mi něco nestane. Když jsem jela autem a táta mě vysadil na místě určení, překvapilo mě, že je sraz na nádraží. Nasedla jsem do vlaku určený pro soutěžící. Po nějaké dobé jsem usoudila, že všichni nastoupili, protože vlak začal odjíždět. Já jsem se pohodlně usadila do sedačky a užívala si klidu. Rozhlížela jsem se kolem. Dělo se tady toho docela dost. Malé holky seděly a měly vystrašený výraz. Naopak lidi v mém věku si povídali o čemkoliv. Ti nejstarší vražednými výrazy pozorovaly své rivaly. Já si seděla a přemýšlela, co se hned jako první náhoda stane. Asi jsem z toho přemýšlení byla hodně unavená, protože jsem na chvilku usnula.
             -------------------------------------
Probrala jsem se, když na mě cosi zasvítilo. Okno. Krajina ubíhala, stromy a louka se zelenaly...ale stejně mi na tom něco nehrálo. Bylo to tak zvláštní a jako by to ani nebylo okno. Jen jsem pokrčila rameny a zase si sedla. No, spíš spadla do sedačky. Celý vlak se otřásl. Brzdy začaly zprudka pískat a brzdit. Vše se třáslo, já spadla na zem. Všichni křičeli, dokonce jsem viděla dost lidí, jak se rozbrečelo. Najednou se ozvala obrovská rána a vlak se zastavil.

Boj o vlajkuKde žijí příběhy. Začni objevovat