Boj o vlajku

Neznámý zachránce

Ráno jsem se vzbudila díky rachejtli. ,,Dvacet pět lidí je naživu.“ Šíleně mě bolela hlava. Myslela jsem, že asi umřu. Moc jsem si toho nepamatovala, ale když jsem si uvědomila, že tady ležím uprostřed lesa skoro nahá s klukem, kterýho sotva znám a málem se s ním vyspala, hned jsem si vzpomněla. Držel mě pevně, ani kdybych chtěla, tak se nevyvlíknu z onoho sevření. Nějak jsem to zkusila a po chvíli povolil. Šla jsem se obléknout a sednou si ke stromu, aby to vypadalo, že se nic nestalo. Zavřela jsem oči, a včas, přišel mě zkontrolovat ten kluk, co mě odvazoval ze stromu. Jen ke mě přišel, hodil mi jablko, svázal ruce ke stromu a odešel si zase lehnout. Taky se mi chtělo spát. Najednou jsem zase slyšela švihnutí. Šíp se zabodl do kmene stromu, několik desítek čísel od mé hlavy. Otočím se směrem, odkud letěl. Mžourala jsem očima, až jsem si všimla osoby. Celá maskovaná, černé rukavice, luk v ruce. Ukázala mi ona osoba palec nahoru a znova vystřelila. Trefila se do provazu, přeřízl se a já mohla jít. Posunky jsem oné postavě poděkovala, vzala si svůj balík a odsprintovala k ní. Taky se rozeběhla a mířili jsme si to pryč. Po chvilce jsem už jen šli rychlou chůzí. ,,Děkuji moc za záchranu.“ poděkovala jsem mému zachránci. ,,To za nic nestálo. Zachraňuji takhle někoho často. Hlavně od tamtěch šmejdů.“ povzdechl si "můj hrdina". Pak se na mě podíval. ,,A odměna pro zachránce?“ mrkl. Já nasucho polkla. Chce mě políbit? ,,No...tak mi asi nic jiného nezbývá...“ pokrčila jsem rameny. Stáhl si šatek z úst, popadl mě za pas. Naklonil ae se mnou a dlouze mne políbil. Bylo to zvláštní, a jiné než včera. Po nějaké době jsme se vrátili do původní pozice. Ale ta osoba sebou moc trhla a zpod kapucy ji spadl pramen zrzavých vlasů. Vykulila jsem oči. To je holka! Já se líbala s holkou. Asi ji ten můj výraz trochu znervózňoval. ,,Jo, jak jsi asi zjistila, jsem holka. Natasha. Jsem totiž bisexuálka...a nechala jsem se tebou trochu unést.“ šeptla.