Ztracený a znovu objevený bratranec

21 2 0
                                    

,,To nemůže být pravda...“ vydechla jsem. ,, Takže to ty jsi ten Mathias Lucas Garden! Syn mé psychopatické tety.“ vzlykla jsem. Musím mu to říct. Nejlíp hned. ,,Mathiasi, vše co se událo, je mi líto. Ale neboj, někdo tě pořád má rád.“ šeptla jsem a hladila ho po zádech. On si vložil obličej do dlaní. ,,A kdo? Matka mě chtěla zabít. Otec mi před pár dny umřel, dozvěděl jsem se to dopisem. Jiné příbuzné až na pár lidí, co jsem nikdy v životě neviděl, nemám. Tak mi řekni, kdo.“ Nadechla jsem se. ,,Já...já tě mám opravdu moc ráda. A ti příbuzní, co jsi nikdy neviděl, ti tě určitě taky mají rádi...“ odmlčela jsem se. Oba jsme si povzdychli. ,,Ale ke komu teda půjdeš?“ zeptala jsem se zoufale. ,,Netuším. Asi do děcáku, ale vůbec se mi tam nechce.“ odpověděl. Mě se ale nad hlavou rozsvítila žárovka. Ne žárovka, přímo se rozzářil maják. Chystám se mu to říct po tom všem. Už tak musíme oba řešit strašně moc věcí. Je to na Mathiasovi vidět. Mezitím, co jsem přemýšlela o tom nápadu, co mě napadl, tak usnul. Je to pro něj lepší...

Boj o vlajkuKde žijí příběhy. Začni objevovat