Army dogs

3.kapitola - Rozhodnutí

Chodila jsem po celém domě a byla strašně nerozhodná. Sedla jsem si potom zase vstala a nevěděla, co vlastně dělám. Psi to poznali a začali mě napodobovat. Neustále běhali se mnou po domě, brali si hračky a pak je zase pouštěli na zem.

Věděla jsem, že si potřebuju s někým promluvit. Rodiče mi před rokem zemřeli a zbytek rodiny bydlel po celém světě. Vzala jsem telefon a vytočila jednu z mých nejlepších kamarádek. Jmenovala se Sophie a znaly jsme se už od základky.

,,Ahoj Sophie, potřebuju si promluvit," začala jsem

,,Čauky Zoe co se děje zníš strašně," zeptala se

,,Díky za kompliment. Rozešla jsem se s Ryanem a potom na mě vyskočil z internetu článek o armádní škole. Přemýšlela jsem o tom a potom mi zavolal chlápek, co má na starosti ty přihlášky a ptal se mě, jestli tu přihlášku myslím vážně. Odpověděla jsem, že si nejsem jistá a on mi řekl, ať se rozhodnu do pěti hodin odpoledne," dořekla jsem na jeden nádech a čekala co mi k tomu Sophie řekne

,,Cože?" odpověděla po asi deseti sekundovém tichu

Celé jsem ji to ještě jednou řekla, teď už pomaleji a ona mi pověděla, že za pět minut bude u mě doma i s Lucy a Sarah. To jsou mé další nejlepší kámošky

Čekala jsem přesně pět minut a potom zazvonil zvonek u dveří. Šla jsem otevřít a všechny tam stály v celé své kráse.

,,Ahojky zlato jak se máš?" přivítala se se mnou ustaraně Sára a Lucy

,,Jde to... však to znáte.."

,,Sophie nám všechno řekla neboj to bude v pohodě," vzdychla Sára, kterou skoro všechno vždycky vzalo

Bavily jsme se o tom skoro celé dopoledne a tak jsem holkám nabídla jestli se mnou nechcou poobědvat. Všechny nadšeně souhlasily a tak jsme si objednaly pizzu.

Po obědě jsme si povídaly asi další hodinu, po které už všechny šly domů.

,,Drž se Zoe a neboj všechno bude v pohodě. Hlavně se rozhodni podle toho jak to cítíš," dopověděla Lucy a holky souhlasně kývly hlavou. Rozloučily jsme se a zase jsem zůstala sama doma. Teď jsem to ale opravdu potřebovala

Uběhlo dalších pár hodin a už byly tři. Rozhodla jsem se, že si zajdu ven, ale jen s Charlim. Ten měl nejvíce energie a jako jediný nespal.

Vzala jsem vodítko s amortizérem (natahovací vodítko), nandala mu postroj sobě jsem si taky dala postroj na běhání zapla jsem si ho a nic nám nebránilo v tom vyběhnout.

Můj náramek na měření kroků a kilometrů už ukazoval deset kiláků a před náma byl velký kopec na kterém stál můj skromný domek. Byla jsem strašně unavená, ale brala jsem to jako výzvu. Pokud to vyběhnu můžu se stát vojákem a pokud ne zůstanu u svého normálního nudného života.

Trošku jsem se rozcvičila, protáhla se a nadechla. Byla jsem odhodlaná, že to vyběhnu a to jsem taky udělala.

Přišla jsem domů, sezula si boty a místo toho, abych se šla osprchovat jsem chytla mobil do ruky vytočila číslo toho chlápka z armádní školy a potvrdila jsem mu, že půjdu ke zkouškám a poslala mu vyplněnou přihlášku. Do školy jsem si chtěla vzít všechny psy a tak ho docela překvapilo, když jsem mu ohlásila, že mám čtyři psy.

Tááák... třetí kapitola je tady. Myslíte si, že se Zoe dobře rozhodla? Uvidíme, jak se jí v příští kapitole bude dařit.

Info: Nevím, jestli si někdo všiml, ale v prvním díle jsem přejmenovala Tessi na Alfu. Podle mě je to hezčí tak doufám, že vám to nevadí..

Jinak díky za přečtení😁😁