Army dogs

14.kapitola - Pomocná ruka

Úterý 3.9

Další den na škole. Včerejšek byl celkem únavný, ale dal se zvládnout. Dnes by to ještě stále mělo být v pořádku, protože celý týden se ještě máme seznamovat s předměty, učitely a školou samotnou.

,,Neměly bychom už radši vstávat?" ptala jsem se holek, které poklidně ležely na svých postelích. Tím, že už bylo 5:30 byl nejvyšší čas vstávat a pomalu se připravit na rozcvičku.

,,Jo, asi jo, ale vám se snad chce?" usmála se Cheryl.

,,No ani ne, ale pak to nestihneme," zvedla se z postele Annie.

,,Souhlas," přikývla jsem.

,,No tak fajn," neochotně vstala Chery a začala se taky chystat.

Připravit tolik psů a ještě abychom se nachystaly samy, není žádná sranda. Proto je lepší vstát brzo a potom být dopředu připraven.

,,Budíček!" křičeli po chodbě učitelé. My už samozřejmě nachystané byly takže nebyl žádný problém.

V 6:20 jsme měli být na rozcvičce a proto jsme tam vyšly s krátkým předstihem. Mezi tím jsme mírně protáhly sebe a hlavně rozkrokovaly naše psy a nechaly je vykonat potřebu. Jak jsme později zjistily, tak to byl velmi dobrý nápad, protože ti, co to neudělali měli potom problém své psy zkoordinovat.

,,Nástup!" křikla učitelka, která nás měla na starosti. Všichni jsme se museli seřadit do řady v pozoru i s našimi psy. Já měla celkem problém, protože jsem ty čtyři neměla kam dát.

,,Jak se jmenuješ?" zeptala se mě přísným hlasem učitelka.

,,Zoe Adams," odpověděla jsem mírně nervózně, ale přesto nahlas.

,,Fajn, Zoe ty tady máš asi nejvíce psů. Proto vám hned ze začátku ukážu, co by měli vaši psi dělat, když stojíte v pozoru na rozcvičku. Prosadíte je přesně tady na to místo, kde budou muset vydržet do té doby dokud s vámi nedomluvím," ukázala na místo, kde je máme posadit a všichni jsme si tam naše psy odložili. Teda většina. Jedna holka, která měla maďarského a vymarského ohaře je tam sice odložila, ale psi se rozhodli, že tam sedět nebudou. Asi jen neměli naučené zůstaň. Což je pro mě jeden z nejdůležitějších cviků, ale taky jsem s ním bojovala.

,,Řekla jsem ZŮSTAŇ," zdůraznila zoufale holka, ale psi to měli na háku.

,,Tak, tento povel by měli už dávno umět, ale vím, že se někdy nechce. Teď si je chyť na vodítko a pozítří už to budou umět. Po rozcvičce se s někým domluv, kdo ti s tím pomůže," řekla bez jakýchkoliv emocí učitelka.

,,Děkuji," usmála se holčina a zařadila se mezi nás i se psy.

,,Třído pozor," zavelela učitelka a my všichni jsme si stoupli do pozoru.

,,Dnes bude rozcvička lehčí, protože je tady vaše první, ale moc si nezvykejte!" pohlédla na nás přísným pohledem učitelka.

,,Prvně se protáhneme a potom si dáme něco na rozběhání," rukou nám naznačila, že si můžeme k sobě vzít psy a začít se protahovat. Ukazovala nám hodně cviků a my po ní opakovali.

,,Vy, kteří máte více psů si je můžete nechávat na pokoji, ale doporučuji si alespoň jednoho brát s sebou," dodala učitelka.