Sobota 24.8.
Už uběhly dva týdny od setkání s Olívií. Cheryl se samozřejmě dostala, takže snad už žádné starosti. Teda až na stěhování, na které se chystáme zítra nebo pozítří. Někteří jsou už nastěhovaní, protože nám postupně psali, kdy se máme stěhovat, aby tam nebyl v jeden den velký zmatek. Někteří tam asi už bydlí, protože jestli vystěhovali skoro celý byt, tak nemají kde bydlet. To je i můj případ, protože taky když vystěhuju dům, tak už tam budu do začátku školy. Aspoň si zvyknu kde co je.
Budeme tam i o víkendech jen budeme mít prý volnější režim. Asi nebudeme vstávat až tak brzo, ale výcvik bude asi každý den. Ještě uvidím. Vše nám řeknou, až jak začne škola.
Annie by mě měla dneska informovat, kdy mám dobalit poslední věci a přestěhovat se tam na 5 let. Teda, pokud zvládnu všechny průběžné zkoušky počas studia.
+++
,,Ahoj," zaznělo po zvednutí telefonu
,,Čau," odpověděla jsem a čekala co mi An zdělí
,,Tak prý můžeme už dneska. Stihneš si všechno zabalit za čtyři hodiny? Okolo 10ti hodin bychom byly u tebe, protože Cheryl má půjčenou tu dodávku od taťky a ve 12:00 bychom tam asi tak dojely. No a pak bychom si už mohly dělat co chceme," informovala mě
,,Oukej," odpověděla jsem udiveně
,,Tak už se začni balit a my pak přijedeme. Papa."
,,Čau"
No tak jdeme na to. Samozřejmě si nebudu balit celý barák. Nábytek je nepotřebný, protože tam mají vlastní, a ještě k tomu minulý rok tuto školu rekonstruovali, tak ani nebude potřeba si to tam upravovat. Teda doufám.
Začala jsem věcmi, které potřebuji každý den, protože zbytek jsem si už zabalila dávno před tím. Psi byli celkem v pohodě, ale až tak nechápail co se děje. Moon, tomu to bylo všechno jedno. Tak jako ostatně vždy. Rose ladně pochodovala mezi krabicemi, ale Alfa s Charlim mi balení naopak vůbec neusnadňovali. Charlie vybíral všechny věci z krabic a Alfa se o ně s ním přetahovala. Musela jsem je neustále napomínat a když už jsem toho měla opravdu dost vzala jsem velký puller a nějaké přetahovadla a hodila je na zahradu a všichni kromě spícího Moona za hračkami vyběhli a tak jsem zavřela dveře a jednou za půl hodiny jsem je šla zkontrolovat jestli mi třeba nehrabou v trávníku a tak jsem měla klid.
Po třech a půl hodině
Holky by tady měly být asi za 30 minut a já už jsem zbalená. Jako vždy když někam jedu mám strach, že jsem na něco zapomněla a tak jsem ještě chodila po domě a kontrolovala každou věc z mého seznamu, jestli se náhodou nenachází někde jinde než v krabici.
Zkontrolovala jsem to asi tak 5× a pak si řekla, že už na to kašlu, protože už mě to nebaví. Psi byli nachystaní, už měli na sobě postroje a já měla batoh, ve kterém jsem měla cestovní misky, nějaké jejich nejoblíbenější hračky, pamlsky a samozřejmě osobní věci.
Alfu a Charliho jsem už uklidnila a Rose ze sebe stále dělala modelku. Ale Moon se probudil a když viděl, že má postroj do auta tak znervózněl a začal se klepat. Narozdíl od ostatních psů moc nemusí jízdu autem a změny snáší taky ne moc dobře, ale pokud jdeme na armádní školu, kde změny budou na denním pořádku, tak to bude zajímavé. Aspoň budeme mít na čem pracovat.
+++
Zatroubilo auto, a já vyhlédla z okna. Byla to Cheryl se svojí dodávkou a tak jsem vyšla ze dveří a mohly jsem jít naházet všechny ty krabice do auta.
ČTEŠ
Army dogs
ActionOdjakživa jsem milovala psy... byli jiní než lidi... nikdy mě nezradili narozdíl od některých... Příběh je o obyčejné holce, která prostě nemá štěstí na "toho pravého muže". Rozhodne se tedy se svými čtyřmi psy dělat bojové sporty a poté nastoupí na...