He's No Good > Z.M *Czech translation*

Chapter 2 - Sousedé

- ,,Mami, mohla by jsi otevřít?'' Zakřičím. ,,Mami!'' Zakřičím tentokrát již mírně hystericky. Opět bez odezvy.

Ugh.... Mohl by to být pošťák nebo někdo takový. Máme dnes dostat nějakou poštu?

Pospíšila jsem si se sušením vlasů a ostudně sešla dolů, stále ještě s mokrými věcmi na sobě.

Jakmile jsem otevřela dveře, stála přede mnou žena a kluk ve věku přibližně Lukase, při čemž mi ona darovala rozzářený úsměv. Její syn si nepatrně prohlížel mé oblečení. Skvělý, první dojem - mokrá holka se špínou na obličeji.

Alespoň přestalo pršet. Skvěle. Zdvořile jsem pozdravila, za překladu, že tyto osoby jsou právě noví sousedé a znovu zavolala rodiče. Neobešlo se to jak jinak než bez odezvy.

-,,Počkáte prosím paní...? Dojdu pro rodiče,''

-,,Říkej mi Trisho, drahoušku'' Znovu se na mne usmála.

**

Dozvěděla jsem se, že Trisha , malý chlapec (jehož jméno mi bylo stále záhadné) a jeho starší bratr Zayn, žijí tři baráky od nás. Dobrá zpráva pro Lukase, co hraje fotbal s dětmi z vedlejší zahrady.

**

O 3 dny později tu zbývaly jen 2 dny prázdnin. Což znamenalo 2 dny do začátku školy. Nové školy. Upřímně, jsem natěšená z poznání svých vrstevníků. Věřím, že si najdu nové přátele.

Vždy tu byli praví přátelé. Nejsem typ, co by potřeboval 100 přátel. Stačí mi pár blízkých. Sakra, chybí mi Kayla!

Kayla je má nejlepší přítelkyně. Odjakživa jsme byli neoddělitelné, i navzdory naším rozdílným osobnostem. Ona je hlasitá, společenská (někdy až moc), zatímco já tichá.

Vrátila jsem se do reality, jakmile se domem ozval smích Lukase a toho klučiny od Maliků, když vcházeli dovnitř zadními dveřmi. To myslíte vážně?!

-,,Lukasi, našel jsi si někoho na dobírání?'' Zeptala jsem se hravým hlasem, zatímco se na ně dívala klíčovou dírkou. Zaječeli a začali utíkat po schodech dolů. Nejspíše si mysleli, jak za nimi poběžím.

Zanedlouho se před pokojem ozval tichý hlas znovu. ,,Jawaad, vyzývám tě, aby jsi zaklepal'' Řekl bratr. Tak to je jeho jméno.

Čepla jsem knihu a usadila na okenní sedátko. Snažila jsem se vcítit do čtení z jedné z mých knížek. A že jich stále bylo nepřečtených. Potřebovala bych více knih. Vždy mi byly knihy nejbližší - a nebyla jsem ta ,,divná'', nebo tak něco. Myslím, že je to skvělé pro únik z reality, do vcítění se nějaké hlavní postavy. Jako můj útěk.

Během zamyšlení se mi něco mihlo před očima.

Byl to o něco starší kluk. Hlavu mu pokrývaly skoro černé vlasy, tvarované do perfektně udělaného ,,punkáče''. Na sobě měl černé boty a džínovou bundu. Nemohla jsem se vynadívat. Byl opravdu moc hezký. Pomyslely si mé myšlenky, při čemž jsem si musela skousnout ret. Vypadal jako ten klasický bad boy, lamač srdcí, abych byla přesná. Klidně ho mohli vzít teď a tady do Calvin Klein společnosti. Tohle místo nebude přeci jen špatné.

Ale proč jde k našemu domu?

Nevidím důvod.

Musel vycítit můj pohled, jelikož se jeho tmavé oči zahleděly do toho okna, kde právě slintám nad jeho maličkostí - možná jsem neviditelná. Na chvíli jsme udrželi oční kontakt, než jsem si uvědomila, jak je trapné civět na někoho, jako nějaký škemrající pes. A pěkně oslintaný pes. Znovu jsem se hodila do klidu. Proč se červenám?!

Snažila jsem se zahnat myšlenky, jak běžím po schodech do jeho náruče a líbám ho od hlavy až k patě, než mě vyrušil mamky šťastný hlas. Co tu dělá a kdo to je? Pomyslela jsem si.

________________________

Budu moc ráda za vote a pokud se líbí, tak i nějaký komentář

                                         ***

                                           *