🇷🇺RUSKÝ DENÍK🇷🇺

ŘEV JE VELKÁ ZPRÁVA

1666 slov
14:23
Už jsem byl před školou a zdálky jsem viděl Ameriku jak si poskakuje a za sebou má ještě asi 5 kluků. Samozřejmě že to byla ta naše partička. Pozdravili jsme se a pomalu šli. V ruce jsem držel svoje písničky, což byla chyba! Cestou nás chytil vítr. Písničky sami rozletěly do všech směrů. Jakmile přestalo foukat kluci mi pomohli mi je sebrat.

Bra:RUSKO co to je?

Já:Ale nic...

Fin:Ale je to něco né?

Já:No tak jó. Jsou to moje písničky...

Kuba:Hele je to docela chytlaví...

Já:Prosím nečtěte to!

Všichni:ok.

To byla naše výhoda kamarádství, že jsme se navzájem respektovali. Už bylo 14:50 a já s Amerikou jsme se už blížili. Ve 3 hodiny nám to má začít. Stihli jsme to úplně přesně. Já jsem tam jenom seděl a poslouchal. Amerika zpívá moc pěkně. Mohl bych ho poslouchat klidně i hodiny. Po chvíli se mě učitelka zeptá zda taky si nechci trochu zazpívat. Amerika mě přemlouval a přemlouval, že mě chce moc slyšet... a tak jsem spustil. Amerika během mého zpívání na mě jenom koukal a hodně se červenal . Byl konec hodiny a pomalu jsme odcházeli. Už jsme byli venku a furt jsem měl pocit že jsem něco zapomněl. Došlo mi to! Zapomněl jsem si písničky!!! Měl jsem strach že si to přečetla a tak jsem běžel jako blázen do třídy.
Jakmile jsem doběhnu Viděl jsem učitelku jak hraje jednu z mých písniček. Hrála nádherně...
¡ťuk ťuk!

Uč:jé ahoj RUSKO.

Já:Dobrý den, zapoměl jsem si tady...

Uč:Písničky. Tady je máš doufám že nevadí, že jse...

Já:nevadí

Uč:Dobře, tady jsou.

Já:děkuji.

Uč:Jo a RUSKO! Jsou přímo překrásné a vidím v tobě dost dobrý hudební potenciál... A drž se!

Já:Dobře. Moc děkuji...

Odešel jsem a Amerika nikde nebyl. Podívám se na telefon a vidím zprávy od něj.

Ame: kámo sorry ale volal mi táta ,že se mám vrátit domů. Moc se omlouvám. 16:20
já: jo v pohodě teďka 16:30

Jsem doma ležím na posteli a přemýšlím. Po chvíli mi napsal Amerika zda bych nešel k nim na návštěvu. A proč vlastně ne?!
17:00 jsem před barákem Ameriky a zahlédnul jsem stěhovací auto do baráku vedle. Ame mě pustil dovnitř a hned mi nabídl čaj nebo coca-cola. Dal jsem si čaj, páč jsem chtěl dneska v pohodě usnout. Celou tu dobu co jsem byl u něj nikdo tam nebyl, ale v 17:45 přišli jeho rodiče Francie a Británie. Ani jeden z těch dvou mě moc nemusel hlavně Británie, když přišli a viděli mě tak se jim rovnou změnila nálada.

Bri:Ameriko pojď za mnou!

Ame:Dobře? Rusko radši zůstaň.

Amerika odešel a já čekal, přes zeď to šlo trošku slyšet.

POHLED AMERIKY
Táta si mě odvedl do ložnice a hned začal řvát. Bri:Co si to jako dovoluješ si ho sem pozvat?!

Ame:A proč bych nemohl?

Bri:Hele jsi nějaký drzý!

Ame:no a co?! A co s ním máš za problém?!

Bri:Hele a konec! Vyžeň ho z domu. Nechci ho tady už nikdy vidět!