3545 slov
[Varování táto kapitola bude dlouhá a to kurva dlouhá]Uběhly další dny a já se snažil se držet od NĚMECKA co nejdál aby se nestal další konflikt. Vždy když jsem ho zahlédl tak mě zasáhla velká bolest u srdce. Nemohu prostě zapomenout na to co jsme si spolu prožili ,kolik dobrodružství jsme zažili a těch zážitků je tak hodně že se na to nedá zapomenout. Býval to nejlepší kamarád ,ale teď je to největší nepřítel... Je mi z toho špatně a jednou to zašlo tak daleko že jsem zašel za školu a brečel a potom se to opakovalo častěji. Často jsem i vynechával školu. Došlo mi že se ho bojím. Po delší době ve škole jsem si i uvědomil jak jsou pro mě rodina a kamarádi důležití. Jsou to ti nejlepší lidi které jsem si mohl přát ,nikdo jiný už takový nebude existovat jako oni... Nu což vrátím se k vyprávění.
Pamatujete když jsem si telefonoval s Amerikou? No tak ten sraz byl přeřazenej na 31.3. V 18:23
Ten den nadešel. Byla normální sobota jako vždy šel jsem do lesa se uklidnit teda ona šla i Ukrajina a furt jenom mlela keci o nějakém klukovi jménem KANADA... Podle ní je prej vysokej,chytrej,krásnej atd... No nic nového. U sestry se skoro každý kluk líbí. No a tak dále. Bla bla bla... A najednou dojdeme k útesu ,ale najednou mě začala totálně třeštit hlava jako kdybych to místo znal. No ale pak jsem si řekl že to je jedno a stejně už bylo 18:00 tak jsem už běžel domů. Doma jsem se obléknul a celkově připravil a samozřejmě jsem si pro jistotu vzal i nějaké peníze a vyrazil ,ale jakmile jsem jsem otevíral dveře tak na mě vyjel číňan s tím kam jdu.
Ano řekl jsem že jdu ven ,ale nakonec řekl že v 22:00 mám bejt doma. To mi snad bohatě stačí...
Sobota 31.3.//18:23.
Byl jsem tam v parku u fontány. Doufal jsem že přijde když už naplánoval. Přišel ,ale v nenormálním oblečení.
On byl docela slušně oblečený. Měl džíny a k tomu koženou bundu.
Zatím co já měl Adidas tepláky a roztrhanou starou bundu.
Tak že jsem byl takovej vandrák a on prostě kluk který si mohl rozhazovat peníze za cokoliv.
Ten den večer:
Bylo to v pohodě. Docela se mi to i líbilo. Šli jsme k útesu pokochali se výhledem na temné ÚDOLÍ ,když jsem tam byl tak jsem slyšel docela znepokojivý hlas.
???: Dnes večer se tu potkáme a jestli nepřijdeš tak to nebudeš mít moc lehké.
🇺🇸Ame.:Děje se něco?
🇷🇺Já:Co? N-n-ne jsem v pohodě.
🇺🇸Ame.:NO nevypadáš tak.
🇷🇺Já:Jsem v pohodě jasný?!
🇺🇸Ame.:Ok...
🇷🇺Já:jo a kdyby něco volá ti bratr.
🇺🇸Ame.:Kanada? No ahoj čo ti jebe že voláš zrovna teď...
🇨🇦Kan.:Jsi venku?
🇺🇸Ame.:Jo jsem. Proč?
🇨🇦Kan.:Potřebuju abys přišel domů...
🇺🇸Ame.:Proč?
🇨🇦Kan.:To táta vyšiluje... Asi mě z něj klepne.
🇺🇸Ame.:Jo aha. Už jsem na cestě.
🇨🇦Kan.:Ale dělej co nejrychleji.
🇷🇺Já: Co se děje?
🇺🇸Ame.:Neřeš.
🇨🇦Kan.:co nemám řešit?
🇺🇸Ame.:To nebilo na tebe kryple.
🇨🇦Kan.:A na koho?
ČTEŠ
🇷🇺RUSKÝ DENÍK🇷🇺
De Todo23 23 23 23 23 23 23 23 23 23 23 23 Jsem dospělí mladík s manželkou a dětma. Otec mi zemřel když mi bylo 11 let a matka ve 3 letech. Mám 14 "sourozenců" tak že neočekávejte že je tady budu vyjmenovávat. V životě jsem se naučil že né vždycky je všec...
