My Fool /Larry abo/

6

Když vyšel ze sprchy, dal Louisovi jeho staré prádlo a on ho odnesl vyprat. Ptal se jestli mu může nějak pomoct, ale prý jen tak, že se uvelebí na gauči. Připadal si docela nepříjemně, tak moc mu dluží.

Louis se za chvíli vrátil a něco držel v ruce, mračil se. ,,Harry, co to je?“ držel v ruce Harryho prášky a on se zděsil. Nechal je v bundě, smutně se podíval dolů a sklopil uši.

,,J-já-“

,,Nemyslel jsem, že by jsi ty byl feťák.“ Harryho hlava vystřelila nahoru.

,,N-ne to já- to nejsou drogy!“ řekl vyděšeně, bůh ví proč si to nechtěl u Louise pokazit. Ty ho máš rád!

Malý naivní Harry.

Hloupý,

Na nic!

Zacpal si uši a začal si šeptat, aby přehlušil ty hlasy, Louis na něj zíral. ,,A co by to teda bylo?“ zeptal se po chvíli, když se Harry uklidnil.

,,Já-jsem...jsem nemocný.“ zašeptal po chvíli. Neříkej mu to! ,,Mám-já..“ koktal, jeho mysl na něj přímo řvala a on neslyšel vlastní hlas. Nikdy tě nenechám vydechnout.

Mohl by nám pomoct.

Tobě nikdy nikdo nepomůže!

,,Mám schizofrenii.“ v jeho hlavě bylo ticho, sladké ticho. ,,A-a už mi zbylo jen deset prášků, schovávám si je na špatné časy.“ zašeptal smutně a zase se podíval na zem.

Teď tě vyhodí.

,,Omlouvám se.“ zašeptal ještě Harry, chtělo se mu plakat. Louis tam chvíli stál, než pomalu přešel a sedl si na gauč, Harry se ani nehnul, jen zíral na své nohy, trochu se teď bál.

,,Ne-ne Harry, proboha za co se omlouváš? Neomlouvej se, to-to já se omlouvám,“ koktal, což bylo poměrně roztomilé a tak se Harry opovážil se na něj podívat a usmál se.

,,Mrzí mě to ano? Nechtěl jsem.“ Harry si chtěl položit hlavu na jeho rameno, tak moc. Trochu mu tlouklo srdce, když to udělal a chvíli tam křečovitě držel hlavu, než uslyšel jak si Louis spokojeně vydechl a vzal do ruky popcorn, který si položil do klína. Uvelebili se, když Louis zapl televizi, kde hrál nějaký seriál.

,,Takže ty jsi...omega?“ zeptal se Louis a co Harry věděl, tak toto bylo poměrně neslušné, nepohodlně se zavrtěl.

,,Umm, ano.“ slušně odpověděl a trochu se natočil, aby se díval do Louisových očí, očekával, že mu možná Louis odpoví na stejnou otázku. ,,A ty jsi...“

,,Já jsem alfa.“ trochu se narovnal v ramenech, když to řekl. Chvíli bylo ticho, které plnila jen televize. ,,Jak zvládáš heat?“ zeptal se Louis znovu a Harry ucítil jak se mu hrne červeň do tváří. Tohle byla rozhodně neslušná otázka.

,,Já totiž- já nikdy-“

,,Oh, promiň, někdy neodhadnu meze.“ zasmál se Louis. Harry si nemohl pomoct, ale zíral na Louise, který se usmíval a sledoval televizi.

,,Proč si nepořídíte- nepořídíš zvíře.“ Harry si pořád nebyl jist, jestli mu má vykat, teď mu to přišlo ještě přirozenější, když věděl že je to alfa. Tedy, věděl to celou dobu, kvůli jeho silné vůni, ale teď to věděl určitě.

,,Jsem dlouho do noci v práci, chtěl bych, ale nejde to.“

,,Tak něco, co dělá hluk, ale nepotřebuje to člověka,“ usmál se Harry a Louis se zašklebil. Řekl malé 'počkej' a za chvíli přinesl jakousi krabici s klecí nahoře. ,,Co to je?“ zeptal se zamračeně Harry, připomínalo mu to jeho klec, jen to bylo moc drobné.

,,To je můj křeček.“ Harry vykulil oči když se zasmál. Louis položil celou klec na stůl před nimi a otevřel dvířka. Za chvíli už z domečku vylezl malý džungarský křeček a rozhlížel se všude kolem.

Harry jím byl hrozně moc fascinovaný, bylo to tak malé zvířátko, trochu jako myš, ale tohle bylo tak roztomilé. Ruku opatrně strčil ke zvířátku a sledoval, jak zvířatko ruku očichává a následně se mu lehce zakousl do nehtu, než zjistil, že se to nedá jíst, tak zase odešel dál a začal jíst ze své misky. Harry se uchechtl a pohladil ho prstem po zádech, opatrně a vystrašeně aby mu neublížil.

A Louis si nemohl pomoct, když myslel na to, jak je hezké, když je tu ještě někdo.