My Fool /Larry abo/

11

,,Takže.“ řekl Louis a sedl si na svůj gauč. Uviděl jak se Harry tváří.

,,Nechci slyšet nic o tom, že mi dlužíš, vlastně jsi teď můj.“ zamrmal Louis, než se oba začali smát a Harry si konečně sedl na gauč. ,,Alespoň teď budeš chvíli bydlet se mnou, jestli chceš, budeš mi pomáhat platit nájem, což po tobě nechci, ale pokud se budeš cítit lépe, tak...můžeš.“ na to Harry kývl, protože se mu to zdálo fér.

,,Můžu ti taky uklízet, třeba vytírat prach a-a podobně?“ napadlo ho a Louis skoro zacukroval, jak se Harry rozzářil, jak se zdál najednou tak veselý. Usmál se a kývl.

,,Ale teď dostaneš najíst a pak sprchu a pak prosím pěkně dostaneš nějaké oblečení.“ zvedl se Louis a byl až moc šťastný, že má konečně co a pro koho dělat.

Zvedali se, když najednou Harryho hlava začala bolestně pulzovat, když svět kolem začal řvát. Zhroutil se k zemi, cítil, jak se praštil do hlavy, chytil si uši měl otevřenou pusu, jakoby chtěl křičet, ale nic z jeho úst nevycházelo.

Ubohý,

takk ubohý!

Nechutný, kdyby viděl tvoje tělo, uteče!

Vyhodí tě, až tě uvidí.

Smát, bude se smát!

Odporný, malý Harry!

Odporný, nechutný.

Neschopná malá nicka!

,,Aaagh.“ zakňučel Harry v bolesti a ucítil vzdálený dotek, který byl všude a zároveň nikde na jeho kůži. Nebyl schopen vnímat, první co ucítil byl chlad, následující teplo a on se několikrát praštil do hlavy, pak už to ale nešlo, někdo mu držel ruce.

,,Sssh, Harry, poslouchej.“ hlas, který byl tak vzdálený se přiblížil a on se snažil otevřít oči, ale měl před sebou jen a jen tmu.

,,Lou.“ zašeptal a vyděšeně se kolem sebe díval, nic neviděl. Byl ve vodě, kolem byla voda a on se vyplašil, chytil se ruky, která mu zabraňovala se bít.

,,Jsem tu, slyšíš? Neboj se, jsem tu.“ i jeho hlas se zdál trochu roztřesený, ale snažil se být pevný pro malého chlapce. Hlas byl blíž a Harry najednou viděl šmouhy. ,,Podívej se na mě.“ řekl mu a Harry se otočil za zvukem hlasu, nechtěl aby se Louis bál a myslel si že je divný. Více divný. ,,Ty nevidíš?“ zašeptal Louis tiše.

,,Občas se to stane, je to...“ cukla mu hlava, když někdo zezadu zakřičel. ,,Je to tou schyzofrenií. Přejde to.“ zamumlal a nepouštěl se Louise. Došlo mu že je ve vodě. ,,Kde...kde jsem?“ zeptal se roztřeseně a dotkl se rukama vody. Chytil se za ramena, zjistil že je nahý. Zalapal po dechu.

,,Jsi ve vaně, v pořádku, je to v pořádku.“ Harry se rozmrkal, vše bylo rozmazané, ale viděl obrys Louisova obličeje a své tělo. Fňukl a schoulil se, aby se zakryl.

,,Nedívej se na mě prosím.“ jeho uši byly až na hlavě a díval se kamkoli, jen ne na Louise.

,,Máš spodní prádlo lásko, v pořádku, nedívám se.“ pohladil ho ve vlasech a zasekl se nad tím, co řekl. Lásko. To slovo vyšlo skoro samo, oboum se zdálo tak přirozené, patřilo tam. Viděl teď skoro ostře, viděl jak se na něj Louis krásně usmívá, hladil ho ve vlasech a on se najednou cítil tak nádherně, že začal příst. Hned se chytil za pusu.

,,To je v pořádku, předeš krásně. Teď tě tu nechám se umýt, máš tu ručník a potom ti sem přinesu čisté oblečení, až zavoláš." pohladil ho ve vlasech a odešel, nechávaje tam Harryho samotného.