My Fool /Larry abo/

8

,,Tak..." řekl Harry. Už byli po jídle, dlouho se bavili, Louis mu vyprávěl o jeho nudné práci a Harry zase o všech pracích o které se snaží, ale není to lehké, protože musí mít neustále čepici a kdyby mu někdy spadla, okamžitě ho někdo chytne za krk a odtáne do útulku nebo si z něj udělá děvku. To mu Louis nevěřil, ale byla to pravda, hybridi sloužili především takhle, lidé si s nimi mohli dělat co chtěli a bez následků, protože měli jen o málo větší práva než zvířata. A dobře, Louise převládla trocha zvědavosti, když se zeptal proč. Přeci jen, je to tři a dvacetiletý gay, co po něm chcete.

Harry se zasmál, když mu už trochu s rudými tvářemi vysvětloval, že prostě jsou dobří v posteli, že, podle toho co slyšel nádherně sténají a pak už se raději utnul, než řekne další hloupost.

,,Tak...“ zopakoval po něm Louis a zvedl se s ním od stolu. Po dovolení se Harry došel převléct do svého oblečení, které nádherně vonělo a Harry si k němu neustále čuchal, protože...no vonělo jako Louis. Přišel a nasadil si zase svoji čepici, když se s roztřeseným nádechem loučil s Louisem.

Oba cítili, že dělají špatně, ani jeden z nich nechtěl aby se to co se děje stalo, ale oba byli taky příliš slušní a věděli, že není normální si nechávat v domě cizince a bezdomovce. Prostě to nešlo.

Ani jeden necítil, že je to správně, když Louis mával Harrymu, který odcházel ze dveří, chumlal se do své bundy a v ruce svíral svetr, co mu Louis vnutil, aby se v zimě zahřál. Když po době, co se zdála nekonečná bouchly dveře, Louisův dům oněmněl a Louis několikrát nervózně dupl nohou, než se přesunul do obýváku, zapnul všechny reproduktory v domě a na mobile navolil punk-rockovou kapelu, aby mu vyřvala myšlenky z hlavy.

Dnes byl den, kdy měl Harry směnu v pekařství, paní, která to tu vedla se svěřil, že je schyzofrenický a že nemá dostatek peněz na prášky. Vysvětlil ji ale, že není vůbec nebezpečný, že kdyby byl problém, hned z budovy vypadne. Tato paní měla velké slitování, dostal i uniformu, která čítala i kšiltovku, která alespoň zakrývala jeho uši. V pekařství proto většinu času kdy mohl pracoval vzadu, připravil těsto a tak.

Nedostával moc peněz, vlastně tam pracoval na černo, nechtěl paní dát doklad totožnosti, žádný ani neměl, ale ta paní byla tak hodná a dávala mu alespoň něco. Dneska zrovna pracoval, měl dobrý den, učil se od jednoho dalšího chlapce vyrábět růžičky z marcipánu.

To by bylo celkem příjemné strávení dne, kdyby uprostřed jeho směny nevběhli dovnitř tři muži.

Všichni pokřikovali, jeho spolupracovník se vzdálil a pozoroval, jak má jeden z nich obojek na tyči, který Harrymu kolem krku uchytil a škrtil ho tak.

,,Půjdeš do útulku kam patříš, zvíře!“ uslyšel, než je jeho hlasy v hlavě přeřvaly.