My Fool /Larry abo/

7

Harry měl už večer řádný plán. Připadal si tak špatně a bál se, že by Louis z lítosti nebyl schopen ho vyhodit a nechal by ho tu, i když by to nechtěl.

Normálně by mu asi napsal vzkaz, kde moc děkuje a omlouvá se, ale neuměl psát.

Nakonec večer zkončil tím, že Louis usl a Harry dlouho přemýšlel kam si lehnout, než si k Louisovi sedl a on ho ze spánku stáhl k sobě. Tak Harry chvíli ležel na posteli u tak milého muže a věděl, že nevydrží dlouho, než usne. Proto s Louisem jemně zatřásl.

,,Hmpf...“ zamručel Louis a otočil se k němu čelem. Znovu s ním lehce zahoupal a on opatrně otevřel oči. ,,H.“ protřel si jedno oko, než je zase zavřel. ,,V pořádku?“ líně se snažil nechat otevřené oči, ale nešlo mu to. Harry se zasmál, byl tak milý.

,,Moc ti za vše děkuju.“ zašeptal Harry. Věděl, že ráno uteče. ,,Znamená to pro mě opravdu hodně.“ Louis se jen usmál a dál bojoval dávno prohranou hru o to, aby otevřel oči. Něco zamumlal a ruku, co měl podél těla zvedl, aby Harryho pohladil po hlavě, jeho úsměv se cuknutím rozšířil, když zavadil o ouška. Harry se je pokoušel co nejvíce přitisknout k hlavě, aby tak nepřekážely.

,,Neschovávej je.“ zamumlal ospale Louis a Harry tak uši opatrně zvedl a nechal se na nich hladit a drbat. Chytil se leknutím za pusu, když ze zadu jeho úst vyšel zvuk podobný předení. Louis se usmál a konečně otevřel alespoň jedno oko. ,,Je to roztomilé.“ zašeptal a oko se zase zavřelo. Harry se zasmál a povolil si přést.

,,Promiň že jsem tě tu otravoval, kam jsi dal moje oblečení?“ zamručel, trochu se pokoušel využívat toho, že Louis ještě skoro spí.

,,Na stole v kuchyni,“ zamumlal a spal. Harry se usmál, Louisova ruka pořád v jeho vlasech. Rozhodl se, že se alespoň jednou vyspí v hezké posteli.

Ráno se probudil kvůli potřebě na záchod, ještě byla tma, ale už se rozednívalo. Louis se nezdál jako ranní ptáče. Vlastně se ani nepohl, když se Harry zvedal a přelézal přes něj. Dokonce i zakopl a schodil prázdný hrnek, který se sice nerozbil, ale nadělal hluk. Louis se ani nepohl.

Rychle proto doběhl do kuchyně a hned tam se začal rychle převlékat. Nandal na sebe tepláky, které tentokrát nádherně voněly a právě když si sundal Louisův svetr, uslyšel kroky, které se hned zase zastavily. Ustal v pohybu a až po chvilce se otočil, aby mohl zírat na velice...roztomilého a hlavně krásného Louise před sebou. Mnul si jedno oko, když se pokoušel probrat se. Měl na sobě džíny, které si včera nepřevlékl a teď už trochu zmuchlané tričko. Hlavní byly asi jeho vlasy, které teď připomínaly spíš vrabčí hnízdo.

Nevšiml si, že na něj Louis zírá. ,,Tak to vypadá, že potřebuješ palačinky.“ řekl po chvíli, když se mu podařilo odtrhnout oči od Harryho hrudníku a dívat se mu do očí. Usmál se a Harry rozpačitě taky. ,,Proč jsi chtěl utéct?“ zeptal se Louis na rovinu a Harry trochu vykulil oči.

,,Um-já-“ z hluboka vydechl. ,,Nevěděl jsem, kdy budete- budeš chtít, abych odešel a já si tu doopravdy připadám navíc, ne že by jsi to tu neměl krásné jen- nemám jak ti to vrátit.“ vykoktal ze sebe a v jeho hlavě se ozval smích, takže, jak měl ve zvyku se uhodil zezadu do hlavy.

,,Hey, hey.“ Louis byl najednou u něj a držel mu ruku. ,,Tohle nedělej, dobře?“ a Harry se usmál, stejně neměl jinou možnost, než přikývnout, tak to udělal. ,,Můžeš odejít hned po snídani.“ Harry na to jen kývl a rozhodl se na sebe ještě na chvíli vzít jeho svetr, protože byl tak moc příjemný.

Louis mu udělal požehnané množství palačinek s jogurtem a marmeládou a cpal je do něj, i když už Harry říkal, že je plný. Chvíli si dokonce povídali, Harrymu se v hlavě znovu začaly ozývat hlasy a proto drmolil, koktal a neustále se bouchal do stehna, i když mu v tom Louis neustále bránil.

A pak už byl čas odejít.