My Fool /Larry abo/

3

Kolem chodily postavy, byly tmavé, skoro se zdály, jakoby byly spíš stíny, než lidé. Kde jsou potom ti lidé, když vidí jejich stíny? Harry si rval vlasy, když se choulil v klubíčku a snažil se dělat, že nevidí ty stíny, že tam nejsou.

Jeden stín šel velmi pomalu, něco držel v ruce a Harrymu se v ušívh odrazil velmi zlý smích, zakňučel a měl pocit, že musí utéct. Musí utéct, to je ono.

Zvedl se na své roztřesené nohy a utíkal před stínem. Běžel k lampě a jeho vlastní stín se prodlužoval, ten stín utíkal za ním, jakoby byl neviditelné osoby. Stál těsně pod lampou a viděl muže, který byl zahalený v kabátu a šále. Zastavil se a zhluboka dýchal. Přikrčil své uši, bay nebyly tolik vidět a zhluboka dýchal. Není to skutečné, není to skutečné. Stín šel pořád blíž.

Není to skutečné.

Držel nůž.

Není skutečný!

Muž šel kolem a zastavil se chvilinku poté, co ho minul.

,,Jste v pořádku?“ modré oči zachytily ty zelené a kudrnatý ustrašeně zakýval hlavou.

,,Určitě?“

,,J-jistě měl jsem...zlý sen.“ řekl, jeho hlas ho zradil. Stín byl pryč.

A Louis vlastně neměl co na práci, netěšil se za někým domů, nechtělo se mu domů a tak se bůh ví proč s tímhle zřejmě bezdomovcem chtěl dát do řeči.

,,A chcete mi o něm říct?“ usmál se a uviděl jak se oči toho...chlapce před ním zvětšily když nejistě kývl. Vypadal trochu jako bezdomovec, měl velikou bundu a jakési špinavé tepláky, na hlavě přiraženou čepici a červené tváře ze zimy. Přesto se zdál...krásný? Možná už Louis jen blouznil, ale chlapec byl vlastně docela roztomilý. ,,Co se stalo?“ zeptal se, když si spolu sedli na lavičku, chlapec vedle něj se klepal.

,,Měl-měl jsem noční můru že-že mě někdo sleduje.“ zasmál se. ,,A zdálo se mi, že je to u mě...doma, tak jsem odtamtud potřeboval vypadnout.“ takže nebyl bezdomovec? Možná jen měl staré oblečení, první co popadl, to dá rozum. Harrymu nikdy nedělalo problém lhát, když to nebylo pro špatnou věc.

,,Proč vy nejste doma?“ zeptal se po chvíli kudrnatý.

,,Tykej mi, jsem Louis“

,,Harry.“ zašeptal chlapec vedle něj. Pořád se rozhlížel, koukal po lampě a nervózně si mačkal bundu, asi měl jen strach.

,,Teď mi zkončila práce, ale nechce se mi domů.“

,,Máte- máš tam problémy? Se ženou, nebo tak?“ ptal se chlapec. Oproti němu byl maličký, možná to bylo jen zimou. Modrooký se zasmál.

,,Ne, jsem tam sám.“

,,Taky jsem občas sám, ale někdy je lepší být sám, než být s-“ zasekl se. ,,Já-uh...“ zakňučel a zatřásl hlavou. ,,Někdy je fajn být sám.“ zašeptal nakonec. Modrooký naštěstí jeho divné chování nekomentoval, ale Harry viděl jak se zakousl do rtu a sledoval ho. ,,Já-“

,,Ne, asi máš pravdu, jen z toho nejde mít pořád radost.“

,,To chápu“ usmál se Harry, ale zase se zamračil, když uslyšel jak se vzadu v jeho hlavě dohadují hlasy.

,,Ale někdy bych chtěl, aby bylo prostě ticho,“ řekl a hlasy v jeho hlavě začaly řvát tak, že se polekal a spadl z lavičky, když si polekaně držel uši. Louis nad ním začal zmatkovat, asi ještě víc, když si zacpáváním uší omylem Harry strhl čepici. Hlasy utichly a oba mlčeli, Harry klopil uši ve strachu.

,,Ty jsi-“ začal Louis, pořád zbaven slov.

,,Dělejte, že jste mě neviděl prosím.“ zakňučel, když se sezbíral ze země a rychle utíkal pryč, čepici zase na hlavě.