Poletíme

Křídla?

Harryho probudila neuvěřitelná bolest. Zvednul se, jako kdyby ho někdo spálil. Bolest byla neúnosná a Harry moc dobře věděl, že se za chvilku zhroutí. Nesměl křičet. Probudil by strýčka Vernoma s tetičkou Petunii. To by byl teprve mazec. Ne, to nesměl dopustit. Svalil se na zem. Podlamovala se mu kolena a hlava mu třeštila. Co se to s ním proboha dělo? Chtěl vstát, ale měl pocit, že by umřel. A tak prostě ležel. Místností se ozval zvuk trhajícího se masa a Harrymu unikl bolestný sten. Chtěl se překulit na záda, ale nešlo to. Něco mu v tom bránilo. Bolest ustala, skoro tak rychle jak začala.

Harry se však nehnul, snad se bál, že se bolest ozve znova. Po chvíli ho země začala studit. S hekáním tedy pomalu vstal a když viděl tu spoušť myslel si, že zase omdlí. Na zemi byla louže krve. Kéž by jen louže, v klidu by to člověk nazval i jezerem. Harry to musel uklidit. Ve vzniklém chaosu ve své hlavě si ani nevzpomněl proč tam bylo ono jezero.

Strašně se lekl, když po špičkách dorazil do koupelny. Před zrcadlem nestál on. Byl to dočista někdo úplně jiný. Harry by si v daném okamžiku i myslel, že se převtělil do někoho jiného. Z tohoto přesvědčení ho rychle dostal fakt, že mluvil stejným hlasem. Uniklo mu tiché do prdele. V zrcadle viděl muže s výškou skoro o hlavu větší, než jeho pravá osoba. Bílá pokožka skoro splývala se stejně barevnými vlasy. Oči se zdály býti ještě zářivější, ale co ho dostalo nejvíce byla dvě mohutná křídla složená podél jeho těla. Byla černá, jako noc a mezi bílou pokožkou, vytvářela silný kontrast. Harry nikdy nebyl egoista, ale napadlo ho jen jedno slovo, když viděl svůj odraz. Anděl!

Panika se mísila s obdivem a proto si Harry ani neuvědomil, že v následujícím okamžiku křídla roztáhl. Bylo by to určitě obdivu hodné, kdyby koupelna nebyla tak malá. Harryho křídla tvrdě narazila. Spadly šampóny a mýdlo a z bouchnutím dopadly na zem. V ložnici tety a strýce se ozval šramot, bylo slyšet i nadávání. Panika a Strach to teď Harry pociťoval. V koupelně se prudce otevřely dveře a už nebylo cesty zpět. Vernomova čelist poklesla. Zíral na Harryho z takovou nevěřícností v očích až měl Harry pocit, že si musí protřít ty své. Byl to neskutečný okamžik, který se vzápětí rozpadl. Vernom zařval, cosi nesrozumitelného zamumlal a poté utekl. Všechna odvaha ho opustila. Harry nevěděl, jak poskládat křídla zpátky. A tak se poněkud zoufale snažil dostat z koupelny. Jako by to jeho křídla vycítila, sama se zavřela. Harry vyšel ven jeho emoce se střídaly jedna za druhou. Nevěděl, co dělat a jediná logická cesta, jak z toho ven bylo, že musí zmizet z tohoto domu.